Ribonukleoprotein

Ribonukleoprotein (RNP) je jakýkoliv složený protein, který obsahuje ribonukleovou kyselinu RNA jako neproteinovou složku.[1] Mezi nejdůležitější ribonukleoproteiny patří ribozom, spliceozomu, signály rozpoznávajících částice, telomerázy, snRNP, snoRNP, RNázaP nebo hnRNP.[2]

Ribonukleoproteiny zastávají ochrannou funkci především pro mRNA, protože je náchylná k poškození. Jejich dalšími funkcemi jsou podpora replikace DNA, regulace genové exprese a regulace centrálního metabolismu RNA. Stejný systém se nachází také u virů, které navázáním na bílkovinu chrání své molekuly RNA před působením enzymů, které by je mohly zničit.

Ribozom

Ribozom je komplikovaný ribonukleoprotein složený z mnoha proteinů (modře) a molekul RNA (oranžově)

Ribozomy jsou nejznámějším příkladem proteinů, které se vážou na RNA. Jedná se o vysoce komplexní molekulární aparát, tvořený jednou nebo více ribozomálními RNA a bílkovinami. Nacházejí se v buněčné cytoplazmě nebo jsou zakotvené v hrubém endoplazmatickém retikulu.

Hlavní funkcí ribozomů je přenést zprávu z RNA do aminokyselinové sekvence bílkovin.

Ribozomy jsou přítomné prakticky ve všech živých bytostech - od malých bakterií po velké savce. Velikost a struktura ribozomů se liší u eukaryotických a prokaryotických organismů.

Spliceozom

Spliceozom je tvořen částicemi snRNP (small nuclear RiboNucleoProtein - malý jaderný ribonukleoprotein), které jsou složené z molekul snRNA (small nuclear RiboNucleic Acid - malá jaderná RNA) a různých bílkovin.

V spliceozomu probíhá splicing (sestřih), tedy odstraňování intronů z pre-mRNA. Spliceozom se nachází především v jádře eukaryotických buněk.

Signál rozpoznávající částice

Příklad lidského signálu rozpoznávajícího částice - RNA fialová šroubovice a bílkoviny modře a hnědě.

Signál rozpoznávající částice (Signal Recognition Particle - SRP) je velký komplex složený z RNA a bílkovin. Obvykle má velikost 325 kilodaltonů a obsahuje řetězec o délce 300 nukleotidů a šest různých polypeptidů.

SRP má důležitou funkci v regulaci procesu translace (výroba bílkovin na ribozomech).

Telomeráza

Telomeráza je velký ribonukleoproteinový komplex o molekulové hmotnosti kolem 500 kilodaltonů. Je složený z enzymu TERT(telomerázová reverzní transkriptáza) a telomerázové RNA komponenty.

Telomeráza pracuje jako enzym, který je schopen prodlužovat samotné konce eukaryotických chromozomů (telomery).

Za výzkum telomeráz byla v roce 2009 udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu Elizabeth Blackburnové, Carol W. Greiderové a Jacku W. Szostakovi.

snRNP

snRNP (small nuclear ribonucleoprotein - malý jaderný ribonukleoprotein) je komplex snRNA s několika bílkovinnými podjednotkami vyskytující se v buněčném jádře. Jednotlivé snRNP dosahují velikostí kolem 250 kDa. Kombinací několika snRNP dále vzniká spliceozom.

snRNP je významnou skupinou jaderných ribonukleoproteinů.

snoRNP

snoRNP (small nucleolar ribonucleoprotein - malý jadérkový ribonukleoprotein) je komplex snoRNA a bílkovin vyskytující se v buněčném jadérku.

SnoRNP komplexy se účastní zejména úprav ribozomální RNA (rRNA) v jadérku. Zprostředkovávají zejména methylaci na 2' hydroxylové skupině ribózy a tvorbu pseudouridinu (izomer uridinu).

RNázaP

RNáza (ribonukleáza) je enzym ze skupiny nukleáz, který štěpí řetězce ribonukleové kyseliny (RNA). RNázy jsou obvykle proteinové povahy, pouze RNázaP je ribozym. V buňkách se většina RNáz, podobně jako RNázaP, podílí na sestřihu pre-rRNA (u bakterií například RNáza III, RNáza E, RNáza F, RNáza D).

hnRNP

hnRNA (heterogenní nukleární RNA, prekurzorová RNA nebo také pre-RNA) je označení pro RNA bezprostředně po jejím vzniku, tedy po primárním transkriptu.

RNA vzniká v buňce transkripcí a ihned prochází posttranskripčními úpravami. Je to především přidání poly(A) konce a čepičky. Je také podrobena splicingu. Předtím, než jmenovanými úpravami projde, se označuje jako primární transkript.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ribonukleoprotein na německé Wikipedii a Ribonucleoprotein na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1. 
  2. ↑ Lodish, H., Berk, A., Matsudaira, P., Kaiser, C. A., Krieger, M., Scott, M. P., Zipursky, S. L., Darnell, J.: Molecular Cell Biology, 5th edition. W. H. Freeman & Co. New York, 2004, ISBN 0-7167-4366-3

Externí odkazy

Zdroj