Rhenistany

Rhenistany jsou soli rhenistanového aniontu ReO -
4 . Rhenistanový anion je tetraedrický, velikostí a tvarem podobný chloristanovému, a valenčně izoelektronický s manganistanovým. Vyznačuje se stálostí v širokém rozmezí pH a jeho soli lze z roztoků vysrážet organickými kationty. Za neutrálního pH se rhenistanový ion vyskytuje jako ReO -
4 , ale v silně zásaditých prostředích se mění na ReO 3-
5 . Rhenium má v tomto iontu oxidační číslo +7 a knfiguraci d0. Zbarvení pevných rhenistanů záleží na přítomném kationtu.[1]

Příprava

Rhenistany obvykle obsahují kationty alkalických kovů nebo amonný kation. Připravují se oxidacemi sloučenin rhenia kyselinou dusičnou a neutralizací vzniklé kyseliny rhenisté.[2][3][4]

Přidáním chloridu tetrabutylamonného do vodného roztoku rhenistanu sodného vzniká rhenistan tetrabutylamonný, rozpustný v organických rozpouštědlech.[5]

Reakce

Zásaditost

Rhenistanový anion slabší zásadou než Cl- a Br-, ale silnější než ClO -
4  a BF -
4 . Rhenistan stříbrný reaguje s trimethylsilylchloridem za tvorby silylesteru (CH3)3SiOReO3.[6]

Kondenzace

Rhenistany mohou kondenzovat za vzniku polyoxometalátů o vzorci Re4O 2-
15 ,[7] kde je na jeden centrální atom Re navázán oktaedrický kyslík a zbylé tři jdou tetraedrické.

Reakce se sulfidy

  1. ↑ Šablona:Greenwood&Earnshaw2nd
  2. ↑ O. Glemser "Rhenium", Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed., Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1476-1485
  3. ↑ Richard J. Thompson. Ammonium Perrhenate. Inorganic Syntheses. 1966, s. 171–173. ISBN 9780470132395. DOI 10.1002/9780470132395.ch44. 
  4. ↑ W. T. Smith; S. Harmon Long. The Salts of Perrhenic Acid. I. The Alkali Metals and Ammonium. Journal of the American Chemical Society. 1948, s. 354–356. DOI 10.1021/ja01181a110. 
  5. ↑ J. R. Dilworth; W. Hussain; A. J. Hutson; C. J. Jones; F. S. McQuillan. Tetrahalo Oxorhenate Anions. Inorganic Syntheses. 1997, s. 257–262. ISBN 9780470132623. DOI 10.1002/9780470132623.ch42. 
  6. ↑ Fritz E. Kühn; Ana M. Santos; Wolfgang A. Herrmann. Organorhenium(VII) and Organomolybdenum(VI) Oxides: Syntheses and Application in Olefin Epoxidation. Dalton Transactions. 2005, s. 2483–2491. DOI 10.1039/b504523a. PMID 16025165. 
  7. ↑ Mikhail A. Volkov; Anton P. Novikov; Nataliya E. Borisova; Mikhail S. Grigoriev; Konstantin E. German. Intramolecular Re···O Nonvalent Interactions as a Stabilizer of the Polyoxorhenate(VII). Inorganic Chemistry. 2023-08-21, s. 13485–13494. Dostupné online. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/acs.inorgchem.3c01863. 

Zdroj