Reynaldo Bignone

Reynaldo Benito Antonio Bignone
45. prezident republiky Argentina
Ve funkci:
1. července 1982 – 10. prosince 1983
Předchůdce Alfredo Oscar Saint Jean
Nástupce Raúl Alfonsín
Narození 21. ledna 1928
Argentina Morón, Argentina
Úmrtí 7. března 2018 (ve věku 90 let)
Buenos Aires
Příčina úmrtí sepse
Choť Nilda Raquel Bethlehem Etcheverry (1953–2013†)
Profese politik a důstojník
Náboženství římskokatolická církev
Podpis Reynaldo Benito Antonio Bignone, podpis
Commons Reynaldo Bignone
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Reynaldo Bignone (21. ledna 1928, Morón, Argentina – 7. března 2018, Buenos Aires) byl argentinský diktátor, který byl v letech 1982–1983 faktickým prezidentem země. Za zločiny proti lidskosti byl opakovaně odsouzen k mnohaletým trestům odnětí svobody včetně doživotí; naposledy v prosinci 2014 na dalších 16 let vězení za účast na odebírání dětí odpůrcům režimu.[1]

V letech 1982–83, kdy fakticky zastával funkci prezidenta, udělil amnestii lidem odsouzeným za porušování lidských práv. Na jeho rozkaz byla před předáním moci demokraticky zvolenému nástupci Raúlu Alfonsínovi zničena dokumentace o mučení politických oponentů nebo jejich zmizení.[2]

Život

Narodil se 21. ledna 1928 v Morónu. Oženil se s Nildou Raquel Belém. [3]

Bignone byl ještě před svým prezidentstvím šéfem tajného internačního tábora v Campo de Mayo na okraji Buenos Aires, kudy prošlo na 5 000 členů opozice, z nichž většina je dosud pohřešována. Byla tam také zřízena tajná porodnice, kde byly zatčeným matkám odebírány děti a předávány pod jinou identitou členům vojenského režimu. O matkách se tvrdilo, že zemřely. [4]

Jako prezident vyhlásil amnestii na zločiny proti lidskosti. Obnovil práva na stávku a zničil dokumentaci o mučení politických oponentů. Proběhly za něj volby a moc byla předána Raúlu Alfosínovi.[5]

Až dokonce života své činy obhajoval a označoval je za boj proti terorismu.[1][nedostupný zdroj]

Odsouzení za zločiny proti lidskosti

Bignone byl poprvé odsouzen v dubnu 2010, a to ke 25 letům vězení. Důvodem byl jeho podíl na únosech, mučení a vraždách 56 lidí.[6] O rok později byl za zločiny proti lidskosti odsouzen na doživotí.[7]

Třetí rozsudek, který Bignonemu přidal k doživotí dalších 15 let, padl v prosinci 2011. Trestán byl opět za zločiny proti lidskosti; v tomto případě byl obviněn z 21 případů únosů a mučení. Podle soudu osobně dohlížel na týrání a mučení lidí v tajném vězeňském centru.[8] V červenci 2012 byl odsouzen k 15 letům za svůj podíl na programu, v jehož rámci byly rodičům zadrženým vojenským režimem odebírány děti.[9] V prosinci 2014 soud Bignonemu vyměřil dalších 16 let vězení za účast na odebírání dětí odpůrcům režimu.[1] V květnu 2016 byl odsouzen na 20 let do vězení za svou účast v takzvané Operaci Cóndor, při které v 70. a 80. letech 20. století vlády několika jihoamerických zemí zabíjely své politické odpůrce.[10]

Reference

  1. ↑ a b Bývalý argentinský diktátor dostal dalších 16 let vězení. Za odebírání dětí odpůrcům režimu. Rozhlas.cz [online]. 2014-12-23. Dostupné online. 
  2. ↑ Po čtvrtstoletí se argentinská vojenská junta dostala před soud. ČT [online]. 2009-11-3. Dostupné online. 
  3. ↑ REYNALDO BENITO BIGNONE (1982 – 1983). Casa Rosada [online]. [cit. 2023-06-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  4. ↑ Bývalý argentinský diktátor Bignone odsouzen k 25 letům vězení. ČT24 [online]. [cit. 2023-06-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ REYNALDO BENITO BIGNONE (1982 – 1983). Casa Rosada [online]. [cit. 2023-06-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  6. ↑ Bývalý argentinský diktátor Bignone odsouzen k 25 letům vězení. ČT [online]. 2010-4-21. Dostupné online. 
  7. ↑ Poslední argentinský diktátor se už na svobodu nepodívá. ČT [online]. 2011-4-15. Dostupné online. 
  8. ↑ Argentinský diktátor si vyslechl další trest. ČT [online]. 2011-12-30. Dostupné online. 
  9. ↑ Nechali unést děti odpůrců argentinské junty. Spravedlnost je dostihla po 30 letech. iHNed.cz [online]. 2012-7-6. Dostupné online. 
  10. ↑ Až 25 let vězení: Soud potrestal jihoamerické důstojníky za likvidaci politických odpůrců

Externí odkazy

Zdroj