René Bourbonsko-Parmský

René Bourbonsko-Parmský
Portrét
Úplné jméno Renato Carlo Maria Giuseppe di Borbone
Narození 17. října 1894
Schwarzau am Steinfeld
Úmrtí 30. července 1962 (ve věku 67 let)
Kodaň
Manželka Markéta Dánská
Potomci Jakub Bourbonsko-Parmský
Anna Bourbonsko-Parmská
Michal Bourbonsko-Parmský
Ondřej Bourbonsko-Parmský
Dynastie Bourbonsko-parmská dynastie
Otec Robert I. Parmský
Matka Marie Antonie Portugalská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

René Bourbonsko-Parmský (17. října 1894, Schwarzau am Steinfeld30. července 1962, Kodaň) byl sedmým dítětem vévody Roberta I. Parmského a jeho druhé manželky Marie Antonie Portugalské.

Mládí

Princ René Bourbonsko-Parmský se narodil jako devatenáctý z čtyřiadvaceti potomků posledního vládnoucího parmského vévody Roberta I. Princovou matkou byla druhá vévodova manželka, princezna Marie Antonie, dcera sesazeného krále Michala I. Portugalského. Z otcova prvního i druhého manželství měl René sedmnáct sourozenců, kteří se dožili dospělosti. Nejznámější z nich byli poslední rakouská císařovna Zita a princ Felix, manžel lucemburské velkovévodkyně Šarloty. René se narodil ve Schwarzau am Steinfeld v Rakousku, kde také vyrůstal. Vzdělával se na Tereziánské akademii ve Vídni, promoval na vojenské akademii a sloužil v císařském a královském armádním vojsku jako důstojník jezdectva.

Během první světové války se Reného bratři Sixtus a Xavier rozhodli bojovat na straně Dohody, zatímco René s bratry Eliášem a Felixem na opačné straně v rakouské armádě za ústřední mocnosti. Jejich sestra Zita, manželka arcivévody Karla Rakouského, se stala 21. listopadu 1916 rakouskou císařovnou. Po pádu habsburské monarchie v roce 1918 se René odstěhoval do Francie.

Manželství a potomci

9. června 1921 se šestadvacetiletý René v Kodani oženil s o rok mladší princeznou Markétou Dánskou, dcerou Valdemara Dánského a vnučkou dánského krále Kristiána IX. Přestože byl otec luterán, byla Markéta vychovávána v katolické víře své matky Marie Orleánské. Její rodiče se ještě před svou svatbou domluvili, že jejich synové budou vychováváni v luteránské víře a dcery v katolické.

Princ René měl s manželkou čtyři děti:

  • Jakub Bourbonsko-Parmský (9. června 1922 – 5. listopadu 1964), ⚭ 1947 hraběnka Birgitte von Holstein-Ledreborg (1922–2009)
  • Anna Bourbonsko-Parmská (18. září 1923 – 1. srpna 2016) ⚭ 1948 Michal I. Rumunský (25. října 1921 – 5. prosince 2017), poslední rumunský král
  • Michal Bourbonsko-Parmský (4. března 1926 – 7. července 2018)
    ⚭ 1951 Yolande de Broglie-Revel (26. dubna 1928 – 2. září 2014), rozvod 1999
    ⚭ 2003 Marie Pia Bourbonsko-Parmská (* 24. září 1934)
  • Ondřej Bourbonsko-Parmský (6. března 1928 – 1. října 2011), ⚭ 1960 Marina Gacry (* 5. září 1935)

Princ René měl francouzské občanství. Několik týdnů před narozením jejich prvního dítěte odcestoval René s manželkou do Paříže, aby se dítě narodilo na francouzské půdě. Svědky narození byli tři Reného bratři. Přestože byl Reného otec velmi bohatý, on sám velký majetek neměl. Přesto si s manželkou a dětmi užíval pohodlného života. Žili ve velké vile v Saint-Maurice, Val-de-Marne. Rodinné bohatství se jim snížilo během ekonomické krize ve 20. a 30. letech 20. století.

Pozdější život

Po vypuknutí druhé světové války se René pokusil vstoupit do francouzské armády, to se mu však nepodařilo, a tak odcestoval do Finska, kde dobrovolně vstoupil do finské armády. Od vrchního velitele, polního maršála Mannerheima, dostal za úkol získat pro Finsko podporu Francie a Itálie, což byl pro něho vhodnější úkol, než bojovat.

Jeho tři nejstarší děti se připojily ke spojeneckému úsilí. Synové Jakub a Michal bojovali v Evropě a Dálném východě. Dcera Anna se v Maroku vyučila mechaničkou. Reného manželka Markéta uprchla v roce 1939 před nacismem do Španělska. Odtamtud odešla do Portugalska a pak do Spojených států. V září 1944 byl princ René svědkem osvobození Lucemburska, jehož vládkyní Šarloty byl manžel jeho bratr Felix.

Po válce se René s manželkou usadil v Dánsku. V roce 1947 se s dcerou Annou zúčastnili svatby budoucí královny Alžběty II. a prince Filipa. Na svatbě se jejich dcera Anna seznámila se svým budoucím manželem, králem Michalem I. Rumunským.

V roce 1953 byl princ René podle policejního prohlášení zastaven rozzlobenými motoristy kvůli řízení pod vlivem alkoholu. Z toho důvodu mu dánský král Frederik IX. zakázal na rok řídit v Dánsku automobil. Frederik zřejmě řekl Renému, aby si našel někoho, kdo by ho odvezl, kdyby chtěl během toho roku někam jet.

V roce 1964 zemřel Reného nejstarší syn Jakub. Byl nadšencem motoristického sportu a zemřel při dopravní nehodě na dálnici v Dánsku. Jeho smrti se však sám René již nedožil, zemřel o dva roky dříve, 30. listopadu 1962 v Kodani ve věku 67 let. Jeho manželka jej přežila o třicet let.

Tituly, oslovení a vyznamenání

Tituly a oslovení

  • 17. října 1894 – 30. července 1962: Jeho královská Výsost princ René Bourbonsko-Parmský

Vyznamenání

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Ludvík Parmský
 
 
Karel II. Parmský
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Španělská
 
 
Karel III. Parmský
 
 
 
 
 
 
Viktor Emanuel I.
 
 
Marie Tereza Savojská
 
 
 
 
 
 
Marie Tereza Rakouská-Este
 
 
Robert I. Parmský
 
 
 
 
 
 
Karel X.
 
 
Karel Ferdinand Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Marie Tereza Savojská
 
 
Luisa Marie Terezie z Artois
 
 
 
 
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
Marie Karolína Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Marie Klementina Habsbursko-Lotrinská
 
René Bourbonsko-Parmský
 
 
 
 
 
Petr III. Portugalský
 
 
Jan VI. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Marie I. Portugalská
 
 
Michal I. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Karel IV. Španělský
 
 
Šarlota Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Parmská
 
 
Marie Antonie Portugalská
 
 
 
 
 
 
Karel Tomáš z Löwenstein-Wertheim-Rosenberg
 
 
Konstantin z Löwenstein-Wertheim-Rosenberg
 
 
 
 
 
 
Žofie Windisch-Grätzová
 
 
Adelaida Löwenstein-Wertheim-Rosenberg
 
 
 
 
 
 
Karel Ludvík Hohenlohe-Langenburský
 
 
Anežka Hohenlohe-Langenburská
 
 
 
 
 
 
Amálie Henrietta ze Solms-Baruth
 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince René of Bourbon-Parma na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Zdroj