Rechovot

Rechovot
רחובות
Knihovna v Rechovotu
Knihovna v Rechovotu
Rechovot – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 25 m n. m.
Stát IzraelIzrael Izrael
distrikt Centrální
Rechovot
Rechovot
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 23,041 km²[1]
Počet obyvatel 150 748 (2022)
Hustota zalidnění 5574,5 (r.2014) obyv./km²
Správa
Starosta Rachamim Malul (רחמים מלול)
Vznik 1890
Zakladatel Židé z Polska
Oficiální web www.rehovot.muni.il
PSČ 76100
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rechovot (hebrejsky zvuk רְחוֹבוֹת, v oficiálním přepisu do angličtiny Rehovot[2]) je město v Centrálním distriktu Státu Izrael. V roce 2022 počet obyvatel Rechovotu překročil 150 000.[3] Starostou města je Rachamim Malul.

Geografie

Leží v nadmořské výšce 25 metrů, cca 20 km jižně od Tel Avivu v rovinaté pobřežní planině. Na jihozápadní straně města protéká potok Sorek.

Město je na dopravní síť napojeno soustavou četných dálničních tahů. Jde zejména o dálnici číslo 40 a dálnici číslo 42. Ve městě stojí železniční stanice Rechovot. Prochází tudy železniční trať Tel Aviv – Aškelon.

Historie

Rechovot počátkem 20. století
Zástavba ve vědeckém parku v Rechovotu
Urychlovač částic v areálu Weizmannova institutu věd

Rechovot byl vybudován na místě, kde stával Doron, židovská komunita, která existovala již v dobách Mišny. Na stejném místě také v římském, byzantském a raně arabském období stával Khirbet Duran. Město je pojmenováno po biblickém městě, které se ale nacházelo jinde, konkrétně v Negevské poušti na jihu dnešního Izraele.

Rechovot byl založen roku 1890[2]varšavskými Židy,[4] kteří se rozhodli být nezávislí na pomoci filantropa barona Edmonda de Rothschilda. V té době šlo o jednu z mála židovských osad v turecké Palestině, která nebyla sponzorovaná Rothschildem. Název města vybral jeden z jeho zakladatelů Izrael Belkind podle verše z Genesis: „Pojmenoval ji Rechobót a řekl: „Teď už nám Hospodin poskytl prostor, abychom se mohli na zemi rozplodit.““[5][6]

V roce 1906 přišli do města židovští imigranti z Jemenu. Šlo o jednu z prvních vln jemenitské imigrace do dnešního Izraele. Pro ně tu vznikla čtvrť Ša'arajim, od roku 1920 fakticky sloučená s Rechovotem (oficiálně došlo ke sloučení roku 1944). Během 20. století Rechovot pohltil i dosud samostatnou vesnici Zarnuga (založena 1951, připojena 1954, později přejmenována na čtvrť Kirjat Moše), Kfar Gvirol (založena 1952, připojena 1954) a Kfar Marmurek (založena 1929, připojena 1956).[6]

První osadníci tvrdě pracovali, přičemž původně se obec orientovala na zemědělství. Vysázeli vinice, mandloňové sady a citrusové háje. Rechovot se stal jedním z hlavních izraelských citrusových center a jeho pozice se ještě více upevnila poté, co byl v roce 1965 otevřen přístav v Ašdodu. Roku 1950 byl povýšen na město.[6]

Mezi lety 1914 a 1991 se populace Rechovotu rozrostla z 995 obyvatel na 81 000 a rozloha města se více než zdvojnásobila. V roce 1995 se odhadovalo, že v Rechovotu a jeho zázemí žije na 337 800 obyvatel. V roce 1932 sem byla přesunuta z Tel Avivu zemědělská výzkumná stanice, která se o 30 let později stala Zemědělskou fakultou Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. V roce 1934 založil Chajim Weizmann v Rechovotu Daniel Sieff Research Institute, který byl v roce 1949 přejmenován, na jeho počest, na Weizmannův institut věd. Ten se stal světově významným vědeckým střediskem. Symbol vědy (mikroskop) se dostal i do oficiálního znaku Rechovotu.[6] Na jižním okraji města se rozkládá areál Kaplanovy nemocnice.

Demografie

Podle údajů z roku 2009 tvořili naprostou většinu obyvatel Židé – přibližně 106 600 osob (včetně statistické kategorie „ostatní“, která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu, ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, přibližně 112 300 osob).[2]

Jde o velkou obec městského typu s dlouhodobě rostoucí populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 128 900 lidí.[7] K roku 2007 ve městě žilo 49 600 mužů a 52 300 žen. Věková skladba obyvatelstva byla: 31,6 % ve věku do 19 let, 16,1 % ve věku 20-29 let, 18,2 % ve věku 30-44 let, 18,2 % ve věku 45-59 let, 3,5 % ve věku 60-64 let a 12,3 % starších 65 let.[8]

Vývoj počtu obyvatel
Data pocházejí z datové položky Wikidat


Rok Obyvatelé
1948 12 522
1949 14 800
1950 18 200
1951 21 200
1952 23 000
1953 25 500
1954 25 500
1955 26 000
1956 27 700
1957 28 200
1958 28 400
1959 28 500
Rok Obyvatelé
1960 28 000
1961 29 900
1962 30 400
1963 31 300
1964 32 000
1965 32 800
1966 33 200
1967 34 000
1968 34 800
1969 35 600
1970 36 600
1971 37 900
Rok Obyvatelé
1972 39 200
1973 43 300
1974 46 700
1975 50 100
1976 54 000
1977 57 600
1978 61 000
1979 63 700
1980 66 200
1981 67 100
1982 68 400
1983 67 900
Rok Obyvatelé
1984 70 000
1985 70 300
1986 71 000
1987 71 900
1988 72 500
1989 73 800
1990 80 300
1991 83 000
1992 83 100
1993 83 200
1994 84 900
1995 85 182
Rok Obyvatelé
1996 86 397
1997 88 243
1998 90 284
1999 92 600
2000 95 046
2001 97 041
2002 98 800
2003 100 100
2004 101 900
2005 103 000
2006 104 500
2007 106 200
Rok Obyvatelé
2008 111 100
2009 112 700
2010 115 600
2011 118 100
2012 120 900
2013 125 000
2014 128 900
2015 132 700
2016 135 700
2017 138 400
2018 141 600

Významní rodáci

Partnerská města

Odkazy

Reference

  1. נתונים פיזיים - עיריות ומ.מקומי [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2011-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-26. (hebrejsky) 
  2. a b c יישובים 2009 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2011-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03. (hebrejsky) 
  3. Regional Statistics [online]. Central Bureau of Statistics (CBS) [cit. 2024-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Rehovot, Izrael [online]. Encyklopaedia Britannica [cit. 2024-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Gn 26, 22 (Kral, ČEP)
  6. a b c d Rehovot (Israel) [online]. Flags of the World [cit. 2011-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. POPULATION AND DENSITY PER SQ. KM. IN LOCALITIES NUMBERING 5,000 RESIDENTS AND MORE ON 31.12.2014 [online]. Ročenka Centrálního statistického úřadu 2015 [cit. 2015-09-11]. Dostupné online. (anglicky, hebrejsky) 
  8. Archivovaná kopie [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2008-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-30. (hebrejsky) 

Externí odkazy

Zdroj