Reaktivní barviva

Reaktivní barviva jsou látky obzvlášť vhodné k barvení a potiskování textilních vláken obsahujících celulózu. Barviva přinesla poprvé na trh britská firma ICI v roce 1956, koncem 20. století se tento druh podílel na celkové spotřebě textilních barviv asi 1/5, tj. cca 80 000 tunami za rok [1]

Struktura reakce celulózy s reaktivním barvivem

Barvivo sestává z vlastního tělesa (chromoforu), skupiny molekul způsobující rozpustnost a jedné nebo více reaktivních skupin. Fixace se provádí za přívodu tepla a přítomnosti alkalických rozpouštědel. Barvivo se spojuje s textilním vláknem velmi pevnou chemickou vazbou, která se dá jen velmi těžko rozštěpit. Vybarvení je brilantní, s vysokou stálostí po praní, ale omezenou stálostí po chlorování.[2]

Nákres vpravo znázorňuje strukturu vazby chromoforu (R) s barvivem:

Nahoře: obsahujícím skupinu trichlortriazinu

Dole: obsahujícím skupinu sulfonylethyl-hydrogensulfatu

Vlna, hedvábí a polyamidy se mohou barvit v kyselém prostředí. Známé značky jsou: Cibacron, Levafix, Procion, Remazol, Sumifix. [2]

Způsoby barvení

Proces probíhá ve třech fázích: Barvení – fixace – praní.

V závislosti na druhu a formě barveného materiálu, velikosti partií a strojním vybavení se používá:

Vytahovací nebo klocovací způsob barvení, termofix, pad-dry, pad-steam, pad-batch, pad-roll nebo pad-jig. [3]

Reference

  1. ↑ Učební texty Univerzity Pardubice: http://www.upce.cz/fcht/uocht/spektrum/ktol-vlastnostib.pdf Archivováno 8. 1. 2014 na Wayback Machine.
  2. ↑ a b Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 580
  3. ↑ Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 964-972

Zdroj