Ramsey Clark

Ramsey Clark
66. ministr spravedlnosti USA
Ve funkci:
10. března 1967 – 20. ledna 1969
Prezident Lyndon B. Johnson
Předchůdce Nicholas Katzenbach
Nástupce John N. Mitchell
Stranická příslušnost
Členství Demokratická strana

Narození 18. prosince 1927
Dallas
Úmrtí 9. dubna 2021 (ve věku 93 let)
New York
Rodiče Tom C. Clark a Mary Jane Ramsey Clark
Alma mater Texaská univerzita v Austinu
Právnická fakulta univerzity v Chicagu
Woodrow Wilson High School
Profese advokát, politik a mírový aktivista
Ocenění Gándhího mírová cena (1992)
Cena OSN na poli lidských práv (2008)
Sretenský řád
Commons Ramsey Clark
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ramsey Clark a prezident Lyndon B. Johnson

William Ramsey Clark (18. prosince 1927 Dallas, Texas, USA9. dubna 2021 New York, USA) byl americký advokát a aktivista mírového hnutí. Od roku 1961 pracoval na ministerstvu spravedlnosti. V letech 1965–1967 (za prezidenta Lyndona B. Johnsona) jako zástupce ministra a 1967–1969 v pozici ministra spravedlnosti. Jako advokát se podílel na obhajobě např. Davida Koreshe, Lyndona LaRouche, Slobodana Miloševiće, Radovana Karadžiće a Saddáma Husajna.

Život a kariéra

Narodil se v Dallasu v americkém státě Texas do právnické rodiny rodičům Mary Jane Ramseyové, dceři vlivného texaského soudce, a Tomu C. Clarkovi, soudci Nejvyššího soudu.

Vojenskou službu si odbyl v letech 1945–1946 u amerického námořnictva (U.S. Marine Corps).

Vzdělání získal na texaské univerzitě v Austinu (B.A., 1949) a Chicagu (M.A, J.D, 1950). Od roku 1951 až do vstupu do ministerstva spravedlnosti byl společníkem firmy Clark, Reed and Clark. Mezitím, v roce 1956 začal praktikovat u Nejvyššího soudu.

Ministrem spravedlnosti se stal 10. dubna 1967 a tuto funkci vykonával do konce prezidentského období Lyndona Johnsona – 20. ledna 1969.

Po kariéře na ministerstvu spravedlnosti se stal profesorem práva. Mezi lety 1974 a 1976 kandidoval za demokraty jako senátor státu New York, ale byl poražen.

Mírový aktivismus

Na začátku 70. let začal inklinovat k odpůrcům války ve Vietnamu. V roce 1972 navštívil jeho severní teritorium a protestoval proti bombardování Hanoje.

V roce 1991 veřejně obvinil prezidenta George H. W. Bushe, J. Danfortha Quaylea, Jamese Bakera, Richarda "Dicka" Cheneyho, Williama Webstera, Colina Powella, Normana Schwarzkopfa a „ostatní, kteří by měli být jmenováni“ ze „zločinů proti míru, válečných zločinů“ a „zločinů proti lidskosti“ za vedení války v Zálivu proti Iráku a následné odsuzující (ekonomické) sankce[1] a v roce 1996 obvinění rozšířil o genocidu a „použití zbraní hromadného ničení“.[2] V jednom ze svých projevů naznačil, že účelem americké bombardování bylo vyřadit schopnost samozásobitelství Iráku a přivodit této zemi hluboké hospodářské problémy, které široce zasáhnou její civilní obyvatelstvo.[3]

V roce 2002, ještě před druhou válkou v Zálivu, založil organizaci VoteToImpeach, která se snažila o impeachment prezidenta George W. Bushe a několik členů jeho administrativy a pro tento účel nasbírala[4] přes milion podpisů.[5]

V roce 2006 vypracoval svůj seznam „hlavních agresí“ vykonaných Spojenými státy americkými, které čítají 17 bodů a časově zapadají od konce II. světové války do současnosti.

Největším zločinem od II. světové války je zahraniční politika USA.

Ramsey Clark[3]

Až do svých 96 let byl stále aktivní a zajímal se o současné kauzy (např. odsoudil izraelskou invazi do Palestiny z prosince 2008 a nazval ji genocidou).[6] Za svou činnost obdržel ceny Gandhi Peace Award a Peace Abbey Courage of Conscience Award.

Odkazy

Reference

  1. International War Crimes Tribunal. deoxy.org [online]. [cit. 2016-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-15. 
  2. Former US Attorney General Charges US, British And UN Leaders. www.twf.org [online]. [cit. 2016-07-06]. Dostupné online. 
  3. a b Ramsey Clark na YouTube
  4. Archivovaná kopie. www.impeachbush.org [online]. [cit. 2010-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-25. 
  5. Former U.S. Attorney General Ramsey Clark Calls For Bush Impeachment. Democracy Now! [online]. [cit. 2016-07-06]. Dostupné online. 
  6. http://online.wsj.com/article/SB124034888132240481.html

Externí odkazy

Zdroj