Racek galapážský

Jak číst taxoboxRacek galapážský
alternativní popis obrázku chybí
Racek galapážský, dospělí ptáci na hnízdišti
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neoghathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřád racci (Lari)
Čeleď rackovití (Laridae)
Rod Creagrus
Bonaparte, 1854
Binomické jméno
Creagrus furcatus
(Neboux, 1846)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Racek galapážský (Creagrus furcatus) je středně velkým druhem racka, endemickým pro Galapážské ostrovy; je jediným druhem monotypického rodu Creagrus.

Popis

Nezaměnitelný druh racka. Hlava je tmavošedá, krk světleji šedý, zbytek těla a ocas jsou bílé; hřbet je šedý. Křídla jsou typicky trojbarevná (podobně jako u racka Sabinova): loketní krovky jsou šedé, loketní letky a většina ruční části křídla bílá, krajní ruční letky a špičky středních ručních letek černé. Nohy jsou lososově růžové, zobák černý, se zelenavě bílou špičkou a červeným kořenem. V prostém šatu je hlava bílá s šedou kresbou kolem oka a světle šedými boky hrudi. Mladí ptáci jsou podobní dospělým v prostém šatu, loketní krovky jsou však hnědé se světlým lemem a na konci ocasu je černá páska. Ocas je ve všech šatech hluboce vykrojený, podobně jako u rybáků.

Výskyt

Hnízdí pouze na Galapážských ostrovech, a to celoročně. Zatoulaní ptáci byli zjištěni v Kalifornii, není vyloučeno, že se sem dostali za pomoci lodní dopravy.[2][3]

  • Dospělý racek v letu, s charakteristicky trojbarevnou kresbou křídel
    Dospělý racek v letu, s charakteristicky trojbarevnou kresbou křídel
  • Dospělý pták
    Dospělý pták
  • Dospělí ptáci s mládětem
    Dospělí ptáci s mládětem

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn: Christopher Helm, 1989. ISBN 0-7136-3510-X. 
  3. ↑ OLSEN, K. M. O.; LARSSON, H. Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton & Oxford: Princeton University Press, 2003. ISBN 0-691-11327-0. 

Zdroj