Pábitelé
Pábitel je termín, který Bohumil Hrabal ve svých knihách používá pro postavy, které jsou mluvky, vypravěči, často trochu blázni nebo lidé, kteří žijí v jakémsi vlastním světě plném vzpomínek, příběhů a fantazií. Pábitel je člověk, který vypráví příběhy, často i zveličené nebo surrealistické, s velkou vášní a zaujetím. Tyto postavy jsou často nápadité, plné humoru a moudrosti, ale také někdy trpí osamělostí nebo pocitem vykořeněnosti.
V Hrabalových dílech, jako jsou Obsluhoval jsem anglického krále nebo Příliš hlučná samota, jsou pábitelé postavy, které se často ztotožňují s autorem samotným. V jejich příbězích se mísí realita s fantazií, groteska s melancholií. Pábitelé se snaží najít smysl života v každodenních maličkostech a v tom, jak vyprávějí o svých zážitcích, dokážou přetvářet realitu na něco magického.
Celkově lze říci, že pábitel je jakýsi typ vypravěče, který má schopnost vtáhnout do svého příběhu i ostatní, a to nejen díky zajímavému vyprávění, ale i díky svému způsobu vnímání světa.
