Pyšná

Pyšná
Lokalita
Charakter vesnice
Obec Vysoká Pec
Okres Chomutov
Kraj Ústecký kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 50°32′43″ s. š., 13°26′12″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 73 (2021)[1]
Katastrální území Pyšná (3,08 km²)
Nadmořská výška 655 m n. m.
PSČ 431 11
Počet domů 20 (2011)[2]
Pyšná
Pyšná
Další údaje
Kód části obce 7021
Kód k. ú. 607029
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pyšná (německy Stolzenhan[3]) je vesnice, část obce Vysoká Pec v okrese Chomutov. Nachází se 3 km na severozápad od Vysoké Pece.

Pyšná je také název katastrálního území o rozloze 3,08 km².[4]

Název

Původní název vesnice vznikl spojením středněhornoněmeckého slova stolz (nádherný) a hain (háj). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: zu Stolezenhain (1383), Sstolezenhan (1542 a 1549), Sstolezhan (1555), Stoltzen Hahn nebo Stoltz Hahn(1651), Sstolczenheimb (1654), Stolzenhan (1787) a Stolzenhahn nebo Stolzenhain (1846).[5]

Historie

První písemná zmínka o Pyšné pochází z roku 1382 a nachází se ve smlouvě, podle níž Ota III. z Bergova prodal hrad Nový Žeberk Těmovi z Koldic.[6] Mezi dalším majetkem k hradnímu panství patřila ves Pyšná,[6] ve které stála celnice a vybíralo se clo.[7]Koldicové panství roku 1395 zastavili Albrechtovi z Leisneka a později pánům ze Šumburka. Okolo roku 1454 je koupil Albert Konipas a od té doby Pyšná patřila k červenohrádeckému panství.[8]

V roce 1516 byla Pyšná zmíněna v závěti Lorence Glace ze Starého Dvora, který ji s většinou červenohrádeckého majetku odkázal své dceři Anně.[7] U Červeného hrádku vesnice zůstala po většinu doby až do zrušení patrimoniální správy. Pouze zápis z roku 1582 naznačuje její krátkou příslušnost k Ervěnicím. Podle soupisu majetku zkonfiskovaného Jiřímu Popelovi z Lobkovic v Pyšné roku 1594 žilo 22 poddanských rodin a vesnický krčmář musel odebírat výhradně jirkovské pivo.[8]

Během urbanistického vývoje ve vsi v různých obdobích pravděpodobně vznikly dvě návsi.[7] Horní náves, položená blíže k Novému Žeberku, byla nejspíše starší a ve struktuře novodobé vesnice zanikla. Zástavba vsi se postupně rozrůstala směrem k jihu, kde u vjezdu silnice z Drmal vznikla mladší jižní náves, v jejímž středu býval rybník a odkud vedlo několik cest do okolních lesů a polí.[9] Na vesnici na západě navazovala krátká záhumenicová plužina, zatímco na východě ležela několik desítek metrů široká plužina bloková. Na ni navazoval les.[9]

Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly z roku 1654 stálo šestnáct selských a pět chalupnické usedlosti. Z toho čtyři selské a všechny chalupnické byly označeny jako pusté.[8] Další soupis z roku 1757 v Pyšné zmiňuje 22 poddaných, z nichž dva pracovali jako tesař a mlynář, který provozoval vodní mlýn s jedním kolem na nestálé vodě. V roce 1834 ve vsi žilo 195 obyvatel ve 34 domech. Většina jich pracovala v zemědělství a v lese. Dřevo se prodávalo jako palivo, surovina na výrobu papíru a kvalitní bukové dřevo odebírali koláři. V zemědělství měl významnou roli chov dobytka. Přes zimu si lidé přivydělávali výrobou hraček a drobných dřevěných nástrojů. Soustružnická dílna fungovala u Lučního (Nivského) mlýna jihozápadně od vesnice.[10]

Hornictví

V roce 1835 se nedaleko vesnice v Karolinině údolí v dole Jeroným pokusně těžila stříbrná ruda. Štola v té době měřila asi 190 metrů a přetínala osm rudných žil. Jednu z nich o mocnosti osmdesát až sto centimetrů sledovala čtyřicet metrů dlouhá chodba. Kromě malého množství stříbra žíla obsahovala arsenové rudy a křemen. Výsledky nebyly uspokojivé, a proto byl důl nejspíše brzy uzavřen, aniž by byla zahájena skutečná těžba.[11] Větší úspěch měla těžba železných rud. Železný hamr pánů ze Šumburka zde podle pověstí fungoval už ve 14. století. Ruda se zde těžila řadou šachet a štol na skarnových a žilných ložiscích. Poslední zaznamenaný pokus o znovuotevření starší štoly Požehnání boží proběhl roku 1856. Ve stejné době však byl omezován provoz v blízkých železárnách ve Vysoké Peci, takže důl otevřen nebyl.[12] Roku 1940 se v Karolinině údolí se o obnovení těžby pokusila kadaňská firma Kräupl a Hartman, která vyzmáhala dvě starší štoly. Vzorek získané rubaniny údajně obsahoval 51,5 gramu stříbra, šest gramů zlata a menší množství mědi, olova a železa v jedné tuně. Okupační úřady se objevem intenzivně zabývaly, ale průzkum po čase skončil s výsledkem, že se ložisko nevyplatí dobývat.[11]

Přírodní poměry

Pyšná stojí ve stejnojmenném katastrálním území s rozlohou 3,08 km²[4] v Ústeckém kraji, asi tři kilometry severozápadně od Vysoké Pece a pět kilometrů severně od Jirkova. Vesnice stojí v závěru krátkého údolí, jímž protéká drobný levostranný přítok potoka Lužec. Ten tvoří západní hranici katastrálního území. Na východě území vymezuje údolí Kundratického potoka.

Základem geologického podloží je krušnohorsko-smrčinské krystalinikum. Z hornin převažují ortoruly spodního paleozoika, ale podél jižní hranice se vyskytují také přibližně stejně staré pararuly.[13] V geomorfologickém členění Česka oblast leží v celku Krušné hory a podcelku Loučenská hornatina. Jižně od vesnice vede přibližně ve směru východ–západ hranice mezi okrsky Bolebořská vrchovina a Rudolická hornatina. Východně od vesnice se nachází vrch Macecha (695 metrů), jihovýchodně vrch Dubina (655 metrů) a na severovýchodě Zámecký vrch[14] (682 metrů).[15] Z půdních typů převažují různé druhy kambizemí, ale severně od vesnice se ve vyšších nadmořských výškách vyskytují rozsáhlé polohy kryptopodzolu modálního.[16]

Krajinou u Pyšné vede také hranice dvou klimatických oblastí. Vrch Dubina a především jižní a východní úbočí Macechy v Quittově klasifikaci podnebí patří do mírně teplé oblasti MT4, Zámecký vrch s vesnicí a krajinou severozápadně od ní už leží v chladné oblasti CH7.[15] Pro oblast MT4 jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 500–750 milimetrů, sníh zde leží 60–80 dní v roce. Mrazových dnů bývá 110–130, zatímco letních dnů jen 20–30. V oblasti CH7 bývají průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 15–16 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 850–1000 milimetrů, sníh zde leží 100–120 dní v roce. Mrazových dnů bývá 140–160, zatímco letních dnů 10–30.[17]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 161 obyvatel (z toho 82 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[18] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 177 obyvatel německé národnosti. Kromě šesti lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[19]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[20][21][22]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 224 189 188 162 152 161 177 43 14 7 8 8 28 50 73
Domy 34 35 34 35 37 36 37 38 6 6 4 11 16 20 26

Obecní správa a politika

Roku 1850 se Pyšná stala obcí.[10] Při sčítání lidu v letech 1869–1890 byla osadou Červeného Hrádku, později v letech 1900–1930 se opět osamostatnila, ale v letech 1950–1970 patřilak Boleboři. Dne 30. dubna 1976 se vesnice stala částí obce Vysoká Pec.[23]

Při volbách do obecních zastupitelstev konaných 22. května 1938 v Pyšné žilo 85 voličů. Volby však neproběhly, protože kandidátní listinu podala pouze Sudetoněmecká strana, která se tak automaticky stala vítězem voleb.[24]

Doprava

Do Pyšné vede z Jirkova přes Drmaly jediná silnice třetí třídy č. 2528, která zde končí a dále pokračuje jako účelová komunikace do Lesné.[25] Autobusová linková doprava do vesnice nezajíždí a její nejbližší zastávka se nachází v Drmalech asi tři kilometry daleko. Nejbližší železniční stanice a zastávky jsou Jirkov na trati Chomutov–Jirkov a Jirkov zastávka na trati Ústí nad Labem – Chomutov vzdálené šest až sedm kilometrů. Vesnicí vede zeleně značená turistická trasa z Jirkova do Lesné.[14]

Pamětihodnosti

Ve vesnici se dochovalo několik hrázděných selských domů a stojí zde malá novodobá kaple.[26] Jihovýchodně od vesnice stála na zrušeném hřbitově kaple, ze které se dochovaly základy zdiva o půdorysu 4 × 4 m.[27] Asi tři čtvrtě kilometru severozápadně od vesnice se na Zámeckém vrchu dochovaly převážně terénní pozůstatky středověkého hradu Nový Žeberk.

Další fotografie

  • Hájovna
    Hájovna
  • Kaplička
    Kaplička
  • Vesnice od jihu
    Vesnice od jihu

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Vyhláška ministra vnitra č. 16/1952 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1951. Dostupné online.
  4. ↑ a b Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-02. 
  5. ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 176. 
  6. ↑ a b ŽEMLIČKA, Martin. Sídelně historická sonda do nejstarších vsí v Krušných horách. Dědictví Alberta ze Žeberka. In: [s.l.]: [s.n.], 2018. Dále jen Žemlička (2018). ISSN 0231-5076. S. 96.
  7. ↑ a b c Žemlička (2018), s. 107.
  8. ↑ a b c Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Pyšná, s. 289. Dále jen Binterová (2002). 
  9. ↑ a b Žemlička (2018), s. 108.
  10. ↑ a b Binterová (2002), s. 290.
  11. ↑ a b DEJMEK, Vladimír. Jak firma Kräupl z Kadaně vydělávala na válečné konjunktuře. Památky, příroda, život. 1977, roč. 9, čís. 3, s. 5. 
  12. ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 37, 46, 49, 57. 
  13. ↑ Geologická mapa 1 : 50 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  16. ↑ Půdní mapa 1 : 50 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  17. ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiy Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky) 
  18. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 211. 
  19. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 101. 
  20. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 382, 383. 
  21. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 294. 
  22. ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Chomutov [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. 
  23. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2022-09-11]. S. 467. Dostupné online. 
  24. ↑ RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 15. ISSN 0231-5076. 
  25. ↑ Ředitelství silnic a dálnic ČR. Silniční a dálniční síť ČR (veřejná aplikace) [online]. Geoportál ŘSD [cit. 2017-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-12. 
  26. ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Boleboř, s. 453. 
  27. ↑ Kaple [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2015-12-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj