Prutovka nahá

Jak číst taxoboxPrutovka nahá
alternativní popis obrázku chybí
Prutovka nahá v botanické zahradě v Liberci
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Nadoddělení kapraďorosty (Pteridophyta)
Oddělení prutovky (Psilotophyta)
Řád prutovkotvaré (Psilotales)
Čeleď prutovkovité (Psilotaceae)
Rod prutovka (Psilotum)
Binomické jméno
Psilotum nudum
(L.) P.Beauv., 1805
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prutovka nahá (Psilotum nudum) je druh kapradiny z čeledi prutovkovité. Nadzemní prýty jsou zelené, vidličnatě větvené a mají metlovitý vzhled. Rostlina nemá kořeny, listy jsou redukované na drobné výrůstky bez cévního zásobení. Sporangia jsou velká, srostlá po 3 do synangií. Druh se vyskytuje v tropech a subtropech celého světa a místy přesahuje do mírného pásu, např. do jižního Španělska. Občas je pěstován jako zajímavost v botanických zahradách.

Popis

Prutovka nahá na přirozeném stanovišti na Havaji

Prutovka nahá je kapradina velmi neobvyklého vzhledu, rostoucí na skalách, na zemi nebo jako epifyt. Oddenky (podzemní prýty) jsou větvené, 1 až 2 mm tlusté, velmi křehké a lámavé, pokryté hnědými vláskovitými rhizoidy a prorostlé vlákny symbiotické houby. Kořeny chybějí. Nadzemní prýty jsou vzpřímené, zelené nebo žlutozelené, ve spodní části jednoduché, v horní vidličnatě větvené, žebernaté, lysé, 10 až 70 cm dlouhé, 1 až 1,5 mm tlusté. Koncové větévky jsou trojhranné nebo slabě zploštělé. V pokožce nadzemních prýtů jsou průduchy. Listy jsou redukované na pouhé výrůstky bez cévního zásobení a bez průduchů v pokožce. (enafyly). Sterilní listy (trofofyly) jsou celistvé, šupinovité, střídavé, spirálně uspořádané, 1 až 3 mm dlouhé. Sporangia jsou velká, tlustostěnná, bez prstence, srostlá po 3 do synangií. Obsahují velký počet spor. Synangia jsou 1,5 až 3 mm široká, bledě žlutá, laločnatá, přisedlá, umístěná jednotlivě na bázi drobných fertilních, vidličnatých listů (sporofylů). Prokel je podzemní, nezelený, dlouhověký, asi 2 cm dlouhý, pokrytý tenkými rhizoidy a podobný kousku oddenku. Je vyživován prostřednictvím mykorhizy houbovými vlákny. Poblíž konců větví nese samčí a samičí pohlavní orgány - archegonia a pelatky. Spermatozoidy jsou samostatně pohyblivé prostřednictvím svazku bičíků.[2][3][4][5]

Rozšíření

Prutovka nahá se vyskytuje roztroušeně v tropech a vlhkých subtropech téměř celého světa. Místy přesahuje i do nejteplejších oblastí mírného pásu, např. v jižním Španělsku, Novém Zélandu a Západní Austrálii.[2]

V Americe se vyskytuje od jihovýchodu USA až po Argentinu.[6] Na Novém Zélandu roste pouze na Severním ostrově.[3] Ve východní Asii dosahuje na sever po Japonsko a Koreu.[4]

Význam

Rostlina je občas pěstována jako botanická zvláštnost ve sklenících botanických zahrad, např. v Botanické zahradě v Liberci.[7] Lze ji pěstovat v propustné nevápenaté zemině. Roste na slunci i v polostínu a nevyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost. Množí se pomocí oddělků.[2]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. a b c STUDNIČKA, Miloslav. Kapradiny. Atlas domácích a cizokrajných druhů. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1716-1. 
  3. a b MOORE, L.B.; EDGAR, E. Flora of New Zealand [online]. Manaaki Whenua Landcare Research, 2004. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b OHWI, Jisaburo. Flora of Japan. Washington: Smithsonian Institution, 1965. (anglicky) 
  5. ZHANG, Li-Bing; YATSKIEVYCH, George. Flora of China: Psilotaceae [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. PALACIOS-RÍOS, Mónica. Flora de Veracruz. Psilotaceae. Xalapa: Instituto Nacional de Investigaciones sobre Recursos Bióticos, 1987. ISBN 84-89600-04-X. (španělsky) 
  7. Rostliny výtrusné v botanické zahradě [online]. Liberec: [cit. 2015-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-29. 

Literatura

  • Novák F.A. Rostlinopis. Praha, 1930
  • Novák F.A. Velký obrazový atlas rostlin. Praha: ARTIA, 1970
  • Studnička Miloslav Kapradiny Atlas domácích a exotických druhů. Praha: Academia, 2009, ISBN 978-80-200-1716-1

Externí odkazy

Zdroj