Prumnopitys ferruginea

Jak číst taxoboxPrumnopitys ferruginea
alternativní popis obrázku chybí
Vzrostlý jedinec Prumnopitys ferruginea
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď nohoplodovité (Podocarpaceae)
Rod Prumnopitys
(D.Don) de Laub., 1978
Binomické jméno
Prumnopitys ferruginea
de Laub.; 1978
Synonyma
  • Pectinopitys ferruginea
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Listy
Plod

Prumnopitys ferruginea (maorsky miro) je stálezelený, dvoudomý strom, vyrůstá do výše téměř 25 m a má rovný kmen, jenž bývá v průměru až 1 m tlustý a je většinou od země do dvou třetin výšky bez větví. Roste často společně s velmi podobným druhem Prumnopitys taxifolia (maorsky mataī) na Novém Zélandu, kde jsou oba původními druhy a endemity. Jsou součásti starobylé čeledi nohoplodovitých, vzniklé asi před 100 miliony let a pamatující období společného superkontinentu Gondwany. Při jeho dělení, v období prvohor a druhohor, cestovaly jednotlivé druhy s novými kontinenty a rod Prumnopitys existuje na od sebe velmi vzdálených místech, v Jižní Americe, Austrálii, na Novém Zélandu i v Oceánii.[2][3][4][5]

Rozšíření

Tato dřevina se vyskytuje po velké části Nového Zélandu, roste na Severním i Jižní ostrově a taktéž na blízkém nevelkém Stewartově ostrově (maorsky Rakiura). Bývá nedílnou součásti vysokých, nohoplodovitých lesů vyskytujících se od nížinných oblastí nedaleko hladiny moře až po nadmořskou výšku okolo 1000 m n. m.[3][4][6]

Ekologie

Přirozeně roste ze semene v zastíněném podrostu po mnoho let velmi pomalu a čeká, až se rozvolní vrchlík lesa nad tím a dostane se mu většího podílu slunečního svitu, pak nabere na rychlosti růstu a záhy okolní stromy převýší. Zprůměrňované podmínky na místech výskytu ukazují roční teplotu okolo 10 °C, průměrné minimum v nejchladnějším měsíci +1 °C a roční srážky blízké 2400 mm. Je řazen do zóny č. 9, což značí, že bez poškození přežije pokles teploty k −1 °C a krátkodobě odolá až −6 °C. Vyhovují mu půdy lehké písčité i těžké jílovité, taktéž na pH půdy není obzvláště náročný, může být zásaditá i kyselá, upřednostňuje však zeminu průběžně vlhkou. Snáší polostín i plné slunce. Jeho druhové jméno ferruginea znamená „rezavě zbarvená“.

Strom vytváří vezikulo-arbuskulární mykorhizu, oboustranně výhodný symbiotický svazek, při níž hyfy spájivých hub vnikají buňkami kůry do kořene. Dřevině houby takto poskytují vodu s rozpuštěnými ionty minerálních látek a zpět odčerpávají organické látky (např. cukry) vyrobené fotosyntézou.

Tyhle dřeviny jsou dlouhověké, původní nejstarší stromy však byla většinou vymýcené. U nejstaršího pokáceného v roce 2019 byl spočítán počet letokruhů na 744, byly ale navzájem zaklíněné a proto mohl být skutečný věk ještě o málo delší. Stromy rostoucí ve zbytcích původních lesů v centru Severního ostrova v oblasti Waihaha mají zjištěné stáří až 550 roků.[4][5][6][7]

Popis

Prumnopitys je Dvoudomý strom se samčími či samičími šišticemi na rozdílných stromech, které mohou být ve své domovině vysoké až 25 m. Jejich kůra je v mládí hladká a ve stáří rozpukaná do čtyřúhlých destiček. Oboustranně zploštělé, přisedlé listy jsou čárkovité a mají zúženou bázi. Odlišují se postupně s věkem stromů, juvenilní jsou světle zelené nebo hnědočervené, úzce čárkovité, špičaté a bývají dlouhé až 30 mm a široké 2 až 3 mm. U dospělců jsou listy uspořádané v jedné rovině ve dvou protilehlých řadách kolmo k větvím, jsou kratší, dlouhé jen do 15 mm a široké 2 až 3 mm, mají výraznou střední žilku, okraj mírně zahnutý směrem dolů a průduchy pouze na spodní straně. Prumnopitys ferruginea roste v mladším věku poněkud neuspořádaně a lze jej zaměnit za tis červený (Taxus baccata), od kterého se viditelně odlišuje nepřítomnosti řapíků listů.

Samčí šištice jehnědovitého tvaru bývají 5 až 15 mm dlouhé, mají 30 až 40 šupinek, vyrůstají jednotlivě vzpřímeně z paždí listů a při dozrávání pylu se zbarvují žlutě. Samičí šištice jsou obvykle 10 až 15 mm dlouhé, vyrůstají jednotlivě na konci krátkých větviček asi 10 mm dlouhých rostoucích z úžlabí listů, jsou tvořené jednou až dvěma plodnými šupinami s jedním vajíčkem a několik sterilními podpůrnými šupinami. K opylení dochází větrem, který přenáší pyl ze samčích stromů na samičí.

Plod je růžově červená až červená dužnatá peckovice dlouhá až 2 cm, která obsahuje jediné tvrdé, tmavě hnědé semeno (pecku) eliptického tvaru, velké 11 až 17 mm. Dužnatá část plodu je poživatelná, sladká a má pryskyřičnou chuť, voní po terpentýnu. Plody dozrávají za 12 až 18 měsíců po opylení, nejčastěji od listopadu do dubna.[4][5][6][7][8][9][10]

Rozmnožování

Nejběžnější rozmnožení stromu je semenem, vyklíčení semene s tvrdým endokarpem však trvá i dva roky. Při tomto pohlavním rozmnožování však není předem známo pohlaví vzniklého jedince a tento způsob je vhodný pro produkci většího množství semenáčů, např. při obnově či založení lesa. Stromy mohou být také množené vegetativně, kdy se ze známého exempláře sázejí polovyzrálé řízky s patkou starého dřeva, které se ale hůře ujímají a pomalu rostou.[7][8][9][10]

Použití

Dřevo stromu je rovné, tvrdé, trvanlivé a pěkně vybarvené. Je využíváno hlavně v interiéru, nejčastěji na výrobu nábytků, různých skříní, soustružených výrobků, na podlahy a méně často pro stavební konstrukce. Původní výsadba v lesích je stále chráněna a vhodného dřeva není na trhu dostatek. Mladá dřevina dobře snáší ořezávání a lze ji v rozlehlejších zahradách od mládí pěstovat jako živý plot.[7][8]

Ohrožení

Těžba dřeva a kácení lesů pro rozšíření zemědělské půdy způsobily pokles počtu vzrostlých stromů. Tyto původní, přírodě nepříznivé aktivity již skončily, zbývající populace jsou chráněné a vykácené lesy jsou nahrazované novými.

Prumnopitys ferruginea se na Novém Zélandu v současnosti již vyskytuje poměrně hojně a jeho populační vývoj je následkem ochranářských opatření, spočívajících hlavně v omezení kácení a ve výsadbě nových stromů, stoupající. Na základě tohoto zjištění je druh IUCN považován za málo dotčený druh (LC).[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ Dendrologie.cz: Prumnopitys ferruginea [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 2007-06-09 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b POWO: Prumnopitys ferruginea [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2020 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d Prumnopitys ferruginea [online]. University of Auckland, School of Biological Sciences, Auckland, NZ [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c HORNE, Chris; MITCALFE, Barbara. Prumnopitys ferruginea [online]. Tararua Tramping Club, Wellington, NZ, rev. 2015-05 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c DE LANGE, Peter J. Fact Sheet: Prumnopitys ferruginea [online]. New Zealand Plant Conservation Network, Wellington, NZ [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database: Prumnopitys ferruginea [online]. Christopher J. Earle, The Gymnosperm Database, rev. 2020-01-17 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c Plants For a Future: Prumnopitys ferruginea [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b FERN, Ken; FERN, Ajna. Useful Temperate Plants: Prumnopitys ferruginea [online]. Ken Fern, Useful Temperate Plants Database, rev. 2019-08-24 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b HYLAND, Fran. Indirect wind effects on crown height of Miro (Prumnopitys Ferruginea). nzetc.victoria.ac.nz [online]. School of Biological Sciences, Victoria University of Wellington, NZ, rev. 1991-06 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ FARJON, Aljos. IUCN Red List of Threatened Species: Prumnopitys ferruginea [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj