Prokop Lucemburský

Prokop Lucemburský
Narození prosinec 1358 nebo 1355
Brno
Úmrtí 24. září 1405
Královo Pole
Místo pohřbení Královopolský klášter
Povolání básník
Nábož. vyznání katolicismus
Děti Jiří Lucemburský
Rodiče Jan Jindřich[1] a Markéta Opavská[1]
Rod Lucemburkové
Příbuzní Anna Moravská, Alžběta Moravská, Kateřina Lucemburská, Jan Soběslav Lucemburský a Jošt Moravský (sourozenci)
Jan z Moravy (polorodý bratr z otcovy strany)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Prokop Lucemburský (prosinec 1358 Brno – 24. září 1405 Královo Pole) byl syn moravského markraběte Jana Jindřicha Lucemburského a Markéty Opavské, titulární markrabě moravský (1375–1405) a zemský hejtman království.

Biografie

Původ, mládí

Prokop se narodil jako nejmladší syn moravského markraběte Jana Jindřicha (1322–1375, mladšího syna českého krále Jana Lucemburského a bratra Karla IV.) a jeho druhé manželky Markéty Opavské.[zdroj?]

Moravský markrabě

Jeho otec Jan Jindřich ustanovil svým dědicem nejstaršího ze svých tří synů Jošta, majetek ovšem rozdělil i mezi další dva syny, Prokopa a Jana Soběslava. Bratři brzy rozpoutali tzv. markraběcí války, v jejichž pozadí byly nejen vleklé spory o dědictví, ale celá složitá situace po smrti jejich strýce Karla IV. (1378). Začal se postupně hroutit řád jak v zemích Koruny české, tak i v Říši. Bratři Jošt a Prokop vládli v té době na Moravě společně a podíleli se na společném úsilí lucemburské dynastie na získání polské a uherské koruny. Finančně podpořili svého bratrance Zikmunda Lucemburského v získání uherské koruny. O finanční pomoc svých moravských bratranců usiloval i český král Václav IV.[zdroj?]

Po úmrtí Jana Soběslava se starší markrabě Jošt vyrovnal s Prokopem i o jeho majetek a vyplácel mu 400 kop grošů ročně. Po období poměrného klidu a spolupráce v osmdesátých letech však začal mocenský boj uvnitř lucemburské dynastie. Na straně jedné docházelo v prosazování cílů ke spolupráci Zikmunda a Jošta, na straně druhé Václav IV. hledal oporu u svého nejmladšího bratra Jana Zhořeleckého a bratrance – mladšího moravského markraběte Prokopa. Na Moravě skončila spolupráce obou moravských bratří a pro neplnění závazků z Joštovy strany, zejména vyplácení podílu ze zisku Braniborska, se rozhořela lokální válka.[zdroj?]

Markraběcí války

Na stranu Jošta se postavila většina moravských pánů, kteří si však za to nechali zaplatit a bojovali fakticky jako žoldnéři. Prokop získal spojence zejména na severní Moravě a ve Slezsku. Boje byly střídány s neúspěšnými mírovými jednáními. Na Moravě začalo bezvládí, při kterém se mnozí šlechtici přeměnili v loupežné rytíře a přepadávali nejen hrady a vesnice svých protivníků, ale i vozy obchodníků nebo věznili rukojmí, od jejichž příbuzných požadovali výkupné. Roku 1394 vznikla proti králi Václavovi IV. panská jednota, která krále zajala a uvěznila. Z vězení ho vysvobodil jeho bratr Jan Zhořelecký, na jejich stranu se přidal i Prokop. Ten se stal Václavovým hlavním spojencem i po záhadné smrti Jana Zhořeleckého. Po smrti olomouckého biskupa Mikuláše z Riesenburka v období sedisvakance pověřil král Václav IV. Prokopa správou tamních biskupských statků. Prokop nechal všechny biskupské hrady obsadit svou posádkou a ty se tak staly oporou krále Václava. Kapitula se bránila tím, že zábor biskupských statků oznámila papeži a ten uvalil na Prokopa a jeho příznivce, v jejichž čele stál známý válečník Jan Sokol z Lamberka, klatbu a exkomunikaci z církve v roce 1399. Boje mezi jednotlivými šlechtici pokračovaly, docházelo k vzájemnému ničení majetku, vypalování vesnic a žalobám u zemských soudů v Brně či Olomouci, přičemž právo bylo v době bojů zcela nevymahatelné.[zdroj?]

V březnu roku 1402 byl Zikmundem Lucemburským zajat znovu jeho bratr král Václav IV., v červnu byl společnou akcí Zikmunda a Jošta lstí z Bezdězu vylákán a poté zajat i Prokop, který se stal vězněm Zikmunda Lucemburského v Prešpurku. Ve vězení zůstal dva roky. V tomtéž roce však došlo i k zásadnímu obratu v Joštově politice. Rozešel se se Zikmundem a naznačil mu, že sám uvažuje o vládě v Čechách. V zemích koruny české se postavil na stranu Václava IV. a navázal spojení s opozicí v Uhrách proti Zikmundovi. Ten se spojil s Albrechtem Rakouským a válka nabyla nových rozměrů. Roku 1403 však vypuklo v Uhrách povstání, a tak se Zikmundova a Albrechtova vojska stáhla z Moravy a účastnila se jeho potlačování. Koncem roku 1403 se podařilo králi Václavovi IV. uprchnout z vězení z Vídně a sesadit Zikmundem dosazenou vládu. K rozhodujícímu střetnutí došlo v létě roku 1404 u Znojma. Město, které drželi Prokopovi hejtmani Jan Sokol z Lamberka a Hynek Suchý Čert z Kunštátu na Jevišovicích, bylo obleženo Zikmundovými a Albrechtovými vojsky. Po dvou měsících bylo obležení rozpuštěno, protože Zikmund i Albrecht dostali průjmové onemocnění, zřejmě úplavici. Zatímco Zikmund Lucemburský se uzdravil, Albrecht IV. Rakouský zemřel.[zdroj?]

Konec Prokopova života a smrt

Roku 1402 se Prokop stal s Joštovým přispěním vězněm Zikmunda Lucemburského v Prešpurku a ve vězení zůstal dva roky. Jošt se nakonec přičinil i o jeho propuštění, Prokop ale brzy poté podlehl nemoci a 24. září roku 1405 v Brně zemřel. Jošt se po jeho smrti stal jediným pánem Moravy (Jan Soběslav zemřel již roku 1380).[zdroj?]

Prokop strávil údajně poslední měsíce svého života po propuštění z prešpurského vězení v kartuziánském klášteře v Králově Poli, jehož byl spoluzakladatelem. Místo jeho posledního odpočinku nebylo známo, až teprve při výměně dlažby v hlavní lodi kostela Nejsvětější Trojice královopolského kláštera v roce 1975 byla uprostřed chóru Otců nalezena podzemní hrobka s poškozenou kostrou muže. Antropolog Emanuel Vlček z Národního muzea v Praze tyto pozůstatky odborně posoudil a identifikoval je jako ostatky mladšího moravského markraběte Prokopa. Jeho ostatky byly vloženy do olověné tumby, kterou zdobí na podélných stěnách reliéfní pás s postavami apoštolů a na víku nápis: „Ostatky Prokopa Lucemburského, markraběte moravského, nalezené roku 1975 v hlavní chrámové lodi a znovu uložené v roce 1988“. Tumba byla vložena do komory v podlaze zrestaurované Andělské kaple. Hrobka je přikryta mramorovou deskou s bronzovým nápisem „Prokop Lucemburský, moravský markrabě, 1358 – 1405“.[zdroj?]

Na rozdíl od svých starších bratří měl Prokop potomka. Jeho nemanželský syn Jiří Lucemburský, kterého měl s neznámou milenkou, se stal benediktinským mnichem v Monte Casinu a měl zemřít roku 1457 v Augsburgu. Jde o posledního potomka lucemburského rodu, který je historikům znám – dědická práva na majetky a tituly svých předků však vzhledem ke svému nelegitimnímu původu uplatňovat nemohl.[zdroj?]

Zajímavost

Za svého věznění v Prešpurku psal Prokop verše. Některé z nich se dochovaly a byly publikovány.[2]

Vývod z předků

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ PALACKÝ, František. Dějiny národu českého w Čechách a w Morawě II/2. Praha: [s.n.], 1876. S. 367 ad.. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Zdroj