Projekt 310

Třída Don / Projekt 310
Projekt 310A
Projekt 310M
Mateřská loď ponorek třídy Don
Mateřská loď ponorek třídy Don
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Ruské námořnictvo
Indonéské námořnictvo
Typ mateřská loď ponorek
Lodě 7
Osud vyřazeny
Nástupce projekt 1886 / třída Ugra
Technické údaje třída Don / projekt 310
Výtlak 5030 t (standardní)
7150 t (plný)[1]
Délka 137,2 m
Šířka 16,8 m
Ponor 6,5 m
Pohon 4 diesely
Rychlost 16 uzlů
Dosah 21 000 nám. mil při 10 uzlech
Posádka 350
Výzbroj 4× 100mm kanón (4×1)
8× 57mm kanón (4×2)

Třída Don (projekt 310) byla třída mateřských lodí ponorek sovětského námořnictva (jejich ruské označení je plovoucí základna). Mezi jejich hlavní úkoly patřilo poskytování technické a logistické podpory sovětským ponorkám. Celkem bylo postaveno sedm jednotek této třídy. Jediným zahraničním uživatelem třídy se stalo indonéské námořnictvo. Sovětská plavidla po rozpadu SSSR převzalo ruské námořnictvo. Všechny byly ze služby vyřazeny.[1]

Stavba

V letech 1957-1962 bylo loděnicí v Nikolajevu postaveno celkem sedm jednotek této třídy. Plavidla dostala jména Dmitrij Galkin, Fjodor Viďajev, Magomed Gadžijev, Magadanskij komsomolec, Kamčatskij komsomolec, Viktor Kotelnikov a Nikolaj Kartašov.[2]

Jednotky třídy Don:[1]

Jméno Verze Spuštěna Vstup do služby Status
Dmitrij Galkin projekt 310 1960 25. prosince 1960 vyřazena 1991
Fjodor Viďajev projekt 310 1957 30. září 1958 vyřazena 1996
Magomed Gadžijev projekt 310 1957 1. července 1960 vyřazena 1993
Batur (ex PB-9, ex Kamčatskij komsomolec) projekt 310 1956 28. března 1958 vyřazena 1998
PB-3 (ex PB-27, ex Magadanskij komsomolec) projekt 310 1961 30. září 1962 modernizace na verzi projekt 310M, vyřazena 1992
Viktor Kotelnikov projekt 310 1957 11. prosince 1959 modernizace na verzi projekt 310M, vyřazena 1994
Nikolaj Kartašov projekt 310A 1960 31. května 1962 Roku 1962 předána Indonésii a pojmenována Ratulangi (301), vyřazena.

Konstrukce

Elektronické vybavení tvořily systémy Kurs, Rit a MG-26.[2] Plavidla nesla silnou výzbroj – čtyři dvouúčelové 100mm kanóny v jednohlavňových věžích a osm dvouúčelových 57mm kanónů ve dvoudělových věžích.[1] Pohonný systém tvořily čtyři diesely o výkonu 14 000 bhp, pohánějící dvojici lodních šroubů.[3] Nejvyšší rychlost dosahovala 16 uzlů. Dosah byl 21 000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]

Modifikace

Mateřská loď Viktor Kotelnikov byla v průběhu služby upravena pro nesení vrtulníku (projekt 310M). Byly z ní sejmuty zadní věže se 100mm kanóny a na jejich místě byla instalována přistávací plocha pro vrtulník Kamov Ka-25.[2] Mateřská loď Magadanskij Komsomolec prodělala stejnou modifikaci, přičemž z ní byly sejmuty i příďové věže, které nahradily dvě vypouštěcí zařízení ZIF-122 protiletadlového raketového kompletu Osa-M se zásobou 20 střel.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e Class Don (Project 310) Submarine Tender [online]. Worldwarships.com [cit. 2015-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22. (anglicky) 
  2. ↑ a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 153. 
  3. ↑ Ship Photos Auxiliary Ships USSR Submarine Tenders [online]. Archive.com [cit. 2015-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  4. ↑ Submarine Tenders Project 310 Project 310A [online]. Russianships.info [cit. 2015-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy

Zdroj