Projekt 1559V

Projekt 1559V / třída Boris Čilikin
Boris Butoma
Boris Butoma
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Ruské námořnictvo
Ukrajinské námořnictvo
Typ zásobovací tanker
Lodě 6
Osud aktivní (2023)
Nástupce Berezina (154)
Technické údaje
Výtlak 6 950 t (standardní)
24 460 t (plný)[1]
Délka 162,3 m
Šířka 21,4 m
Ponor 9,3 m
Pohon 1 diesel
Rychlost 16 uzlů (30 km/h)
Dosah 12 000 nám. mil (22 220 km) při 12 uzlech (22 km/h)
Posádka 75 důstojníků a námořníků
Výzbroj 4× AK-725 (2×2)

Projekt 1559V (jinak též třída Boris Čilikin) je třída zásobovacích tankerů postavených pro sovětské námořnictvo. Jedná se o mírně upravenou vojenskou verzi civilních tankerů třídy Velikij Okťabr.[2] Plavidla slouží k zásobování válečných lodí palivem, vodou a dalšími pevnými zásobami. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Po zániku SSSR získalo jeden tanker ukrajinské námořnictvo a zbylé ruské námořnictvo.[3] Část tankerů pak byla přeměněna na obchodní lodě.[4] Sovětské zkušenosti s touto třídou prokázaly potřebu stavby výrazně větších bojových zásobovacích lodí.[2]

Stavba

Vývoj tankerů projektu 1559T byl zadán roku 1967 projekční kanceláři Baltsudoprojekt. Šéfkonstruktérem plavidla byl S. N. Šumilov.[2] Celkem bylo v letech 1971-1978 loděnicí v Leningradu postaveno šest tankerů této třídy.

Jednotky třídy Boris Čilikin:

Jméno Loďstvo Spuštěna Vstup do služby Status
Boris Čilikin černomořské listopad 1970 Roku 1997 ponechán Ukrajině jako Makivka (U757). Dne 1. května 2001 prodán civilnímu uživateli.[2] Od roku 2002 kambodžský tanker Asia. Sešrotován 2004.[1]
Vladimir Kolečickij tichooceánské 1972 vyřazen 2012[1]
Sergej Osipov (ex Dněstr) severní 1973 1997 přejmenován, aktivní[1]
Ivan Bubnov černomořské duben 1974 19. července 1975 aktivní[1]
Genrich Gasanov severní 1976 vyřazen 2015[1]
Boris Butoma tichooceánské 30. října 1978 aktivní[1]

Konstrukce

Ivan Bubnov
Dněstr

Plavidla mají kapacitu 13 000 tun paliva, 500 tun pitné vody, 400 tun potravin, 400 tun zásob a náhradních dílů a 400 tun munice.[5] Palivo bylo předáváno čtyřmi zásobovacími stanicemi (pár na každém boku). Část lodí měla po jedné zásobovací stanici pro pevný náklad na každém boku, později postavená plavidla měla pouze jednu stanici pravoboku. První čtyři tankery byly vyzbrojeny dvěma 57mm dvoukanóny AK-725. Ty ale byly později demontovány a všechny tankery nadále sloužily neozbrojeny.[4] Pohonný systém tvoří jeden diesel 6DNRN-74/160 o výkonu 7 159 kW, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahuje 16 uzlů. Dosah byl 12 000 námořních mil při rychlosti 12 uzlů a 10 000 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.[1]

Operační služba

Tanker Boris Čilikin byl roku 1994 aktérem rusko-ukrajinského incidentu s odvozem navigačního materiálu.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h Large seagoing tankersProject 1559V Morskoy prostor [online]. Russianships.info [cit. 2015-11-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d Project 1559V/1593 Boris Chilikin class Voyenyy Tanker (VT) Military Tanker code "Sea expanse" [online]. Globalsecurity.org [cit. 2015-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 301. 
  4. ↑ a b PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 191. [Dále jen Chant (2008)]
  5. ↑ [Chant, 2008, s. 190.]
  6. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 157. 

Literatura

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy

Zdroj