Pouva řepňolistá

Jak číst taxoboxPouva řepňolistá
alternativní popis obrázku chybí
Pouva řepňolistá (Iva xanthiifolia)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod pouva (Iva)
Binomické jméno
Iva xanthiifolia
Nutt., 1818
Synonyma
  • Cyclachaena xanthifolia
  • Eurosyne xanthiifolia
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení pouvy řepňolisté

Pouva řepňolistá (Iva xanthiifolia) je vzrůstná, expanzní, plevelná bylina, jediný druh rodu pouva, který se v české přírodě vyskytuje a je považovaný za naturalizovaný neofyt.

Roste na rumištích, navážkách, železničních a silničních náspech, nádražích, v přístavištích, na opuštěných místech a vzácně i na polích, hlavně v okopaninách a na vinicích. Jedná o cizí plevel s potenciálem škodlivosti hlavně v teplých kukuřičných a řepařských oblastech.[2][3]

Původ

Rostlina pochází ze suchých prérijních oblastí Spojených států amerických, odkud se rozšířila po velké části Severní Ameriky. Následně byla s dovozem obilí, olejnin, osiva či vlny zavlečena do Evropy, na Kavkaz, Dálný východ i do Austrálie. Do evropské přírody se dostávala i ze záměrné výsadby, např. v Německu byla zjištěna již roku 1858 po úniku z botanické zahrady v Postupimi.

V České republice byly rostliny pouvy řepňolisté nalezeny teprve roku 1947 na železnici v okolí Prahy. Do ČR bývá zavlékána buďto se zemědělskými komoditami ze severovýchodu Spojených států přes Atlantik do Hamburku a dále po Labi do středních Čech, nebo panonskou cestou přes jižní Slovensko, neb přes východní Slovensko s ukrajinskou pšenicí. V Česku dosud roste jen roztroušeně, nejvíce se objevuje ve středních Čechách a na střední a jižní Moravě.[2][3][4][5]

Popis

Jednoletá rostlina šedozeleně zbarvená, která mívá jednoduchou nebo řídce rozvětvenou lodyhu vysokou od 30 do 300 cm a vyrůstá z kůlovitého, děleného kořene. Spodní listy jsou vstřícné a horní střídavé, mají dlouhé řapíky a jejich široce vejčité neb srdčité čepele bývají dlouhé 5 až 20 cm a široké 3 až 15 cm. Listy jsou po obvodě hrubě a nepravidelně nebo dvakrát zubaté, na svrchní straně drsné a na spodní porostlé jemnými, našedlými chloupky. Četné květní úbory o průměru jen 2 až 4 mm vyrůstají jednotlivě nebo vytvářejí málopočetná květenství klasy nebo laty. Všechny droboučké kvítky rostoucí z plevkatého lůžka mají pěticípou, trubkovitou, zelenkavou korunu. Okrajové, jazykovité kvítky jsou pouze samičí a bývá jich okolo pěti. Prostřední, terčové vyrůstají v počtu osm až dvacet, jsou sice morfologicky oboupohlavné, ale funkčně jen samčí.

Polokulovitý, dole plochý, dvouřadý zákrov je tvořen deseti obvejčitými listeny, vnější jsou dlouhé 3 a široké 2 mm a dlouze chlupaté, vnitřní jsou drobnější a lysé. Samičí květy opyluje vítr pylem, kterého samčí květy produkují od srpna do října veliké množství; rostlina je považována za významný pylový alergen.

Plody jsou šedohnědé až černé, jemně bradavičnaté nažky bez chmýru, mají kapkovitý tvar a jsou dlouhé asi 3 mm. Rozšiřovány jsou větrem, vodou, endozoochoricky nebo špatně vyčištěným osivem kulturních plodin. V současnosti se nejvíce šíří podél silnic a železnic.[2][3][5][6][7]

Rozmnožování

Pouva řepňolistá se rozmnožuje výhradně semeny, nažkami, kterých může jedna rostlina v optimálních podmínkách vyprodukovat až 50 000. Nažky uzrávají v srpnu a září, vysemeňují se postupně až do jara a mají výrazné období dormance. Klíčí nepravidelně, nejlépe z hloubky do 2 cm a při teplotě 10 až 25 °C, klíčivost si udrží nejdéle tři roky. V České republice je z klimatických příčin produkce plodných nažek velmi nízká, v určitých létech jsou na některých lokalitách téměř všechny sterilní.[2][3][6]

Riziko

Tato invazní rostlina je schopná se stát silným dominantním plevelným druhem, který proniká i do kulturních plodin. Dosud se v Česku šíří pomaleji než se v počátku očekávalo a její budoucnost v české přírodě je nejasná, závisí na ruderalizaci krajiny a na množství vzniklých ekotypů adaptovaných na místní klima. Vlivem chladnějšího a vlhčího podnebí má její populace v české kotlině nepravidelnou, nízkou plodnost a tím menší šanci prosadit se jako významný plevel.[4][5][8]

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04]
  2. ↑ a b c d ELIÁŠ, Pavol jun. BOTANY.cz: Pouva řepňolistá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 03.07.2007 [cit. 2016-09-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ a b c d AtlasRostlin.cz: Pouva řepňolistá [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2016-09-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition). S. 155–255. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 09.09.2016]. Roč. 84, čís. 2, s. 155–255. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  5. ↑ a b c Herba, Atlas plevelů: Pouva řepňolistá [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha [cit. 2016-09-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b MOUNTAIN, David. Invasive Species Compendium: Iva xanthiifolia [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 23.04.2014 [cit. 2016-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Fotoalbum rostlin: Pouva řepňolistá [online]. Medicínské centrum Praha [cit. 2016-09-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ MLÍKOVSKÝ, Jiří; STÝBLO, Petr. Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR-vyšší rostliny [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, rev. 2006 [cit. 2016-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-30. ISBN 80-86770-17-6. 

Externí odkazy

Zdroj