Potápka nejmenší

Jak číst taxoboxPotápka nejmenší
alternativní popis obrázku chybí
Potápka nejmenší
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád potápky (Podicipediformes)
Čeleď potápkovití (Podicipedidae)
Rod potápka (Tachybaptus)
Binomické jméno
Tachybaptus dominicus
(Linnaeus, 1766)
Areál výskytu
Areál výskytu
Areál výskytu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Potápka nejmenší (Tachybaptus dominicus) je nejmenším druhem potápky. Vyskytuje se na americkém kontinentu od jihovýchodu Spojených států amerických přes Mexiko, Velké Antily, Trinidad a Tobago a Bahamy po Argentinu.

Systematika a výskyt

Druh formálně popsal Carl Linné v roce 1766. Druhové jméno dominicus odkazuje k ostrovu Hispaniola, který byl dříve znám jako Santo Domingo.[2] Rozeznávají se tyto poddruhy s následujícím rozšířením:[3]

  • T. d. brachypterus (Chapman, 1899) – jižní Texas a Mexiko až do Panamy.
  • T. d. bangsi (van Rossem & Hachisuka, 1937) – jižní Baja California. Nejmenší poddruh.
  • T. d. dominicus (Linnaeus, 1766) – nominátní poddruh. Rozšířen v severním Karibiku a jižní Floridě.
  • T. d. brachyrhynchus (Chapman, 1899) – Jižní Amerika od Kolumbie po Argentinu a jižní Brazílii.
  • T. d. eisenmanni Storer & Getty, 1985 – nížiny západního Ekvádoru.

Poddruhy se mezi sebou odlišují převážně velikostí a zbarvením opeření.[4]

Popis

Jedná se o velmi malou potápku, která je s délkou těla kolem 23–27 cm vůbec nejmenším zástupcem potápek. O něco menší je potápka malá, nejmenší evropská potápka. Rozpětí křídel potápky nejmenší dosahuje 48–53 cm, váha 100–175 g. Svatební šat je tmavě šedý až hnědý se světlými podocasními krovkami a bílými letkami. Šedá hlava se v prostém šatu barví do hněda. Duhovky jsou žluté až oranžové, zobák krátký a špičatý.[5]

Biologie a ekologie

Potápka nejmenší s mládětem na zádech

Potápka nejmenší vykazuje vysokou adaptabilitu na různé typy vodních habitatů od velkých jezerních ploch, močálů, mangrovů a pomalu tekoucích řek po farmářské rybníčky či dokonce větší vodní plochy utvářené ve struhách podél cest. Důležitá je pro potápky nejmenší hlavně přítomnost husté vegetace, kde zahnizďují i hledají potravu v podobě vodních bezobratlých. Vedle nich mohou pojídat i menší ryby, pulce a korýše.[4] Potápka nejmenší je schopný potápěč, pod vodou vydrží i 25 vteřin. V případě nebezpečí se potápí pod vodu, avšak hlava vykukuje nad hladinu.[5]

Hnízdo v Arizoně

Většina populací je stálá, avšak populace z jižní Argentiny na zimu táhnou na sever. Místně pak může docházet k lokálním přesunům v reakci na příchod období dešťů, během kterých dochází k dočasnému zatopení některých oblastí, kam se potápky na čas přesunou.[4] Potápka nejmenší vydává kovové, prskavé trylkování, které je z počátku rychlé, načež se zpomalí, aby se koncem znovu zrychlilo. Poplašné volání zahrnuje jediné pípnutí.[5]

Jedná se o teritoriálního ptáka. Samci v době hnízdění náruživě vyhánějí ostatní samce ze svých teritorií. Doba zahnízdění závisí na lokaci. V tropických oblastech většinou zahnizďuje během období dešťů.[4]Hnízdo představuje plovoucí platformu z klestí a rostlinného materiálu, která je ukotvena ve vodní vegetaci na mělké vodě. Samice klade 4–6 vajec a typicky vyvádí 2 snůšky za rok, občas 3 a někdy i více. Inkubace trvá kolem 21 dní.[6] K přirozeným predátorům patří dravci, dravé ryby a želvy.[4]

Ohrožení

Druh je považován za málo dotčený. Odhady početnosti se pohybují v širokém rozptylu 20–500 tisíc dospělých jedinců.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 138. 
  3. ↑ Grebes, flamingos. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List 15.2 [cit. 2025-03-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e OGILVIE, Malcolm; ROSE, Chris. Grebes of the World. Uxbridge, London: Bruce Coleman Books, 2003. Dostupné online. ISBN 1872842038. S. 32-34. 
  5. ↑ a b c Birds of North America. Příprava vydání François Vuilleumier. New York, US: DK Publishing, 2021. ISBN 978-0-7440-2053-3. S. 92. (anglicky) 
  6. ↑ Handbook of the birds of the world: Volume 1 - Ostrich to Ducks. Příprava vydání Joseph del Hoyo, Andrew Elliott, Jordi Sargatal. Barcelona: Lynx Edicions, 1992. Dostupné online. ISBN 84-87334-10-5. S. 189–190. (anglicky) 
  7. ↑ Tachybaptus dominicus [online]. 2021: The IUCN Red List of Threatened Species. Dostupné online. doi:10.2305/IUCN.UK.2021-3.RLTS.T22696571A139199440.en. (anglicky) 

Literatura

  • Birds of North America. Příprava vydání François Vuilleumier. New York, US: DK Publishing, 2021. ISBN 978-0-7440-2053-3. (anglicky) 
  • OGILVIE, Malcolm; ROSE, Chris. Grebes of the World. Uxbridge, London: Bruce Coleman Books, 2003. Dostupné online. ISBN 1872842038. 

Externí odkazy

Zdroj