Pontiac Phoenix

Druhá generace
Výrobce	Pontiac
Roky produkce	1980–1984
Místa výroby	Oklahoma City Assembly, Oklahoma City, Oklahoma; North Tarrytown Assembly, Tarrytown, New York
Příbuzné vozy	Chevrolet Citation; Oldsmobile Omega; Buick Skylark
Karoserie	dvoudveřové kupé; pětidveřový hatchback
Platforma	X-body
Technické údaje
Rozvor	2,664 mm
Motor
Motor	2,5 litrový Iron Duke I4; 2,8 litrový LE2 V6; 2,8 litrový LH7 V6
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

První generace
Výrobce	Pontiac
Koncern	General Motors
Roky produkce	1977–1979
Místa výroby	North Tarrytown Assembly, Tarrytown, New York
Příbuzné vozy	Chevrolet Nova; Oldsmobile Omega; Buick Skylark
Karoserie	dvoudveřové kupé; třídveřový hatchback; čtyřdveřový sedan
Koncepce pohonu	motor vepředu, pohon zadních kol
Platforma	X-body
Technické údaje
Délka	5,166 mm
Šířka	1,839 mm
Rozvor	2,821 mm
Motor
Motor	2,5 litrový Iron Duke I4 ; 3,8 litrový Buick V6; 5,0 litrový Chevrolet LG3 V8; 5,7 litrový Chevrolet 350 V8
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pontiac Phoenix
Výrobce	Pontiac
Koncern	General Motors
Roky produkce	1977-1984
Předchůdce	Pontiac Ventura
Nástupce	Pontiac Grand Am
Třída	nižší střední třída
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pontiac Phoenix je vůz nižší střední třídy prodávaný pod značkou Pontiac od roku 1977 do roku 1984. Vozidlo se dočkalo dvou generací, obě byly založené na vozidlech Chevrolet a platformě GM X. Automobil je pojmenován podle bájného ptáka fénixe.

První generace (1977–1979)

Vůz Phoenix s pohonem zadních kol byl představen pro modelový rok 1977^[1] pouze jako luxusní verze vozu Pontiac Ventura, ovšem roku 1978 Venturu zcela nahradil. Phoenix lišily od Ventury jen drobné detaily jako je maska chladiče, hranatá přední světla a žluté zadní blinkry. Phoenix byl k dispozici jako dvoudveřové kupé, čtyřdveřový sedan a od roku 1978 jako třídveřový hatchback. Stupně výbavy byly dva, základní a luxusnější LJ, ke kterému se dal přikoupit sportovní paket SJ.

Motory na výběr zahrnovaly tehdy zbrusu nový čtyřválec Iron Duke s 110 koňskými silami (82 kW), 3,8litrový Buick V6 (140 koní, 104 kW), pětilitrový Chevrolet LG3 V8 a 5,7litrový Chevrolet V8. Převodovky k dispozici byly: třístupňová manuální, čtyřstupňová manuální a třístupňová automatická.

Druhá generace (1980–1984)

Pro modelový rok 1980 byl Phoenix představen v nové generaci, která byla zmenšená a využívala pohon přední nápravy. Vůz byl k dispozici jako dvoudveřové kupé či pětidveřový hatchback. Výbavy zůstaly stejné jako u první generace, základní a LJ, ovšem doteď pouze sportovní paket SJ povýšil na úroveň plnohodnotné výbavy.^[2] Roku 1983 přibyla výbava PJ a v roce 1984 byly výbavy LJ a SJ přejmenovány na LE a SE.

K dispozici byly dva motory: 2,5litrový čtyřválec Iron Duke převzatý z předchozí generace Phoenixe a nový 2,8litrový šestiválec LE2, dodávaný do výbavy SJ/SE standardně a do ostatních výbav za příplatek. Převodovky byly na výběr taktéž dvě, čtyřstupňová manuální či trojstupňová automatická.

Vůz společně se svými příbuznými vozy koncernu General Motors (Chevrolet Citation, Buick Skylark a Oldsmobile Omega) propadl, jelikož image vozu Phoenix silně utrpěla kvůli špatnému zpracování vozu, dvojím hromadným svoláním k opravám^[3] a nebezpečné tendenci vozidla zablokovat zadní kola při brzdění.

K ukončení výroby modelu Phoenix došlo v roce 1984 a vůz byl pro modelový rok 1985 nahrazen vozem Pontiac Grand Am.