Polykarp ze Smyrny

Svatý
Polykarp ze Smyrny
apoštolský Otec
biskup, mučedník a ctihodný stařec
Mozaika Sant'Apollinare Nuovo, Ravenna. Detail „Procesí sv. mučedníků“: Polykarp (autor mistr ze Sant'Apollinare, r. 526)
Mozaika Sant'Apollinare Nuovo, Ravenna. Detail „Procesí sv. mučedníků“: Polykarp
(autor mistr ze Sant'Apollinare, r. 526)
Církev římskokatolická
Osobní údaje
Rodné jméno Πολύκαρπος Σμύρνος (starořečtina)
Datum narození 69
Místo narození Smyrna
Datum úmrtí 23. února 155
Místo úmrtí Smyrna
Příčina úmrtí upálení za živa
Povolání teolog, kněz a spisovatel
Ovlivněn sv. Janem Evangelistou
Ovlivnil sv. Ireneje z Lyonu
Významné dílo Polykarpův list Filipanům
Svatořečení
Kanonizace od nepaměti
Svátek 23. února; původně 26. ledna (tridentská mše); 8. března v koptské církvi
Uctíván církvemi římskokatolická církev a církve v jejím společenství,
pravoslavná církev
Atributy pastýřská hůl a palma, nosí na sobě pallium a v ruce drží knihu představující jeho List Filipanům
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Polykarp ze Smyrny též řecky Polykarpos (asi 6923. února 155/22. února 156 ve Smyrně, dnešní İzmir v Turecku) byl smyrnenský biskup a mučedník rané církve. Je počítán mezi apoštolské otce.

Život a působení

sv. Polykarp

Údaje o Polykarpově životě pocházejí zejména od Irenea (buďto přímo z jeho spisu „Proti herezím“, Adversus haereses, nebo zprostředkovaně v Církevních dějinách Eusebia z Caesereje). Irenej v listu Florinovi uvádí, že jej osobně viděl a slyšel při svém pobytu v Asii. Víme, že Polykarp napsal před rokem 117 list Filipským,[1]Ignác z Antiochie Polykarpovi adresoval jeden ze svých listů[2] a zmiňuje se o něm i ve svých listech Efezanům a Magnesanům. Dochováno je také „Umučení Polykarpovo“,[3] pojednávající o Polykarpově mučednické smrti ve Smyrně, a pozdní Vita Polykarpi, obsahující ovšem nejisté životopisné údaje.

Polykarp pořídil opisy ignatiovských dopisů, k nimž přičinil výše zmíněný vlastní list Filipským. Ten se dochoval řecky jen v prvních 9 kapitolách, ostatek latinsky.[4]

Polykarp zřejmě patřil mezi učedníky Janovy (vede se diskuse, zda šlo o autora čtvrtého evangelia, tedy Jana Evangelistu či presbytera Jana, považovaného za autora např. 2. listu Janova) a setkal se i s dalšími křesťany, kteří viděli Ježíše Krista. Podle Tertulliána a Hieronyma jej tento Jan také ustanovil biskupem v Malé Asii. Polykarp se měl dožít vysokého věku, viz „Umučení Polykarpovo“ (Mart. Polyc. 9): „Osmdesát šest let sloužím (Kristu) a v ničem mi neukřivdil, jak mohu potupit svého Krále, jenž mne vykoupil?“

Polykarp navštívil Řím (rok 154), kde jednal s papežem Anicetem o datu slavení Velikonoc, neboť praxe maloasijských církevních obcí byla odlišná od praxe římské. K dohodě nedošlo, nicméně se měli rozejít v míru.

Polykarp spolu se svými bratry z Asie kladl svátek na 14. den židovského měsíce Nisanu, to jest na den prvního úplňku po jarní rovnodennosti. Římský sbor naopak slavil smrt Páně v pátek a vzkříšení v neděli, která nejblíže následovala po 14. Nisanu.[5]

Zemřel jako mučedník (upálen) ve Smyrně, snad roku 155/6 (podle údaje v Umučení Polykarpa, Mart. Polyc. 21), nebo 167 (podle Eusebiovy Kroniky). Líčení jeho mučednické smrti se dochovalo v dopise smyrenské obce, adresovaném maloasijskému městu Filomélion. Dopis smyrenské obce (sepsaný zřejmě očitým svědkem nedlouho po Polykarpově smrti) je považován za jeden z prvních martyrologických textů, který se stal vzorem pro další texty tohoto žánru.

Svátek

Sv. Polykarp je uctíván katolickou i pravoslavnou církví. Svátek sv. Polykarpa se v liturgii slaví 23. února.

Odkazy

Reference

  1. Spisy apoštolských otců, str. 145–154.
  2. Spisy apoštolských otců, str. 138–140.
  3. Spisy apoštolských otců, str. 155–172.
  4. ŘÍČAN, Rudolf; MOLNÁR, Amedeo. Dvanáct století církevních dějin - skriptum pro studijní účely Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. první souborné. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 501 s. S. 62. 
  5. ŘÍČAN, Rudolf; MOLNÁR, Amedeo. Dvanáct století církevních dějin - skriptum pro studijní účely Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. první souborné. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 501 s. S. 70. 

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Polykarp. Sv. 20, str. 179
  • Spisy apoštolských otců (vyd. D. Drápal). Praha: Kalich 2004

Související články

Externí odkazy

Zdroj