Placid a Sigisbert

Svatí
Placid a Sigisbert
Narození 7. století
Úmrtí 720 Placid
Svátek 11. červenec
Místo pohřbení Curych
Úřady řeholníci – benediktini
Uctíván církvemi římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Významné zasvěcené kostely Skt. Placidus v Disentis
Atributy uťatá hlava, model kostela
Patronem Curych
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatí Placid a Sigisbert (také latinsky Placidus z Disentis a Sigi(s)bertus z Disentis) byli benediktinští mniši, žijící v 7. až 1. čtvrtině 8. století. Placid zemřel jako mučedník roku 720, Sigisbert byl opatem v Disentis a zemřel až později v pověsti svatého vyznavače. Jsou připomínáni společně se svým učitelem, svatým Benediktem 11. července.

Biografie

Kaple sv. Placida v Disentis na svahu Alp, znovu vystavěná roku 1696
Nicolao de Seregno (1450-1500): Sv. Placid, oltářní obraz v kapli sv. Agáty v Disentis

Sigisbert pocházel údajně z Frank a podle nejstarší životopisné legendy z poloviny 12. století se stal nejprve poustevníkem a žákem svatého Kolumbána, se kterým později začal misijně působit v Burgundsku a dnešním Švýcarsku. Šlechtic Placid z Disentisu asi roku 700 Sigisbertovi daroval v Disentisu pozemek a prostředky ke zřízení kláštera, a sám vstoupil do benediktinského řádu jako mnich. Sigisbert mnicha Placida poslal do opatství v Churu, kde žil velmi prostopášným způsobem života šlechtic a tamní prefekt jménem Viktor. Placid mu vyčítal neřestný život, za to mu Viktor roku 720 dal useknout hlavu. Legendické vyprávění uvádí, že bezhlavý Placidus pak vzal svou hlavu a donesl ji Sigisbertovi, proto se uctívá jako kefaloforus (výraz z řečtiny: hlavu nesoucí). Viktora pak údajně stihl trest, když utonul v řece. Jeho syn Tello potom jako výraz pokání rodiny financoval dostavbu diesentiského kláštera. Placid a Sigisbert jsou nyní připomínáni ve svátek společně se svatým Benediktem, 11. července.

Úcta

Na místě jejich působení a Placidova původního hrobu v Disentis byla údajně roku 904 postavena kaple a stala se prvním místem lokální úcty. Kult obou světců se rozšířil poté, co král Karel Martell dal před vpádem Saracénů roku 940 jejich ostatky přenést do Grossmünsteru v Curychu. Disentiskou kapli roku 1458 strhla lavina, barokní novostavba kostela ji nahradila roku 1655[1]. Hlavní lokální úcta se pak přesunula do kostela opatství sv. Martina v Disentis, které od roku 700 se dvěma přestávkami (vyplenění francouzskou Napoleonovou armádou roku 1799 a sekularizace z let 1846–1880) působí dodnes. Je k němu přidruženo gymnázium s internátem a klášterní muzeum[2]. Placid je pro své mučednictví slavnější než Sigisbert- Jeho lebka byla roku 1470 vložena do stříbrné relikviářové busty, dosud ve svátek uctívané a po celý rok vystavené v pokladnici Grossmünsteru v Curychu. Oba svatí jsou spolupatrony města Curychu, katedrály v Churu a kantonu Graubünden.

Ikonografie

  • Placidus bývá vyobrazen jako rytíř ve zbroji s mečem a palmou mučedníka, nebo v plášti s křížem na prsou, často bezhlavý, nesoucí svou hlavu v rukou, zatímco mu z krku vzhůru vystřikují praménky krve (na barokní fresce od Jakoba Riega z roku 1696 v kostele v Surrein).[3], nebo svou hlavu v bílém šátku předává plačící ženě.
  • Sigisbert bývá zobrazen v pontifikálním oděvu biskupoa s mitrou na hlavě, s berlou v pravici a modelem opatského kostela z Disentis v levici.
  • Oba světci mohou na obrazech tvořit trojici s biskupem Puritiem, jako na oltářním obrazu z dómu v Churu.

Odkazy

Reference

  1. ↑ webová stránka Kostela sv. Placida
  2. ↑ webové stránky kláštera. www.kloster-disentis.ch [online]. [cit. 2020-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-22. 
  3. ↑ LCI 8, 1994, s. 215, obrázek

Literatura

  • LCI 8 =Lexikon der christlichen Ikonographie, díl 8, ed. Wolfgang Braunfels. 2. vyd. Herder : Rom-Freiburg-Basel-Wien 1994, s. 215–216; s. 350.

Související články

Externí odkazy

Zdroj