Plšík lískový

Jak číst taxoboxPlšík lískový
alternativní popis obrázku chybí
plšík lískový
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád hlodavci (Rodentia)
Čeleď plchovití (Gliridae)
Rod plšík (Muscardinus)
Kaup, 1829
Binomické jméno
Muscardinus avellanarius
(Linné, 1758)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plšík lískový (Muscardinus avellanarius) je malý hlodavec, jediný zástupce rodu Muscardinus. V České republice je nejhojnějším zástupcem čeledi plchovití.[2]

Výskyt

Plšík lískový je obyvatelem lesů severní a střední Evropy a Malé Asie.

Popis

  • Délka těla: 6–8,5 cm
  • délka ocasu: 5,5–8,2 cm
  • hmotnost: 15–28 g, před hibernací vyšší.

Vzhledem a velikostí se plšík podobá drobným myšovitým hlodavcům (je menší než myš domácí), ale má hustěji osrstěný ocas, i když ne tak huňatý jako jiní plši. Ocas je přiléhavě ochlupený a kratší než tělo. Pokud predátor chytí plšíka za ocas, lze kůži z ocasu stáhnout (tzv. autotomie). Má menší zaoblené boltce uší a vynikající sluch, korálkovité černé oči a na zadních tlapkách zakrnělý palec. Stoličky mají na třecích plochách příčné lišty skloviny. Svrchu je zbarven rezavožlutě (žemlově), vespod světleji a náprsenku má bílou. Plšík dobře šplhá, je dobrý skokan a pohybuje se i po zemi.

Způsob života

Plšík lískový je noční savec. Přes léto si staví poměrně malá kulovitá hnízda spletená z trávy a listí. V zimě si staví rozměrnější hnízdo pod balvany, v pařezech, v norách jiných hlodavců, pod hrabankou, mechem a listím nebo jinde v zemi, pravidelně také v ptačích budkách.

Je všežravý, rostlinná a živočišná složka jsou v potravě zastoupeny stejně, přičemž složení potravy se mění s potravní nabídkou. Živí se pupeny, listy, květy, hmyzem, žížalami, plži, v létě lesními plody, semeny a před hibernací, která probíhá od října do dubna nebo května, zejména lískovými ořechy, díky čemuž získal pojmenování v mnoha jazycích.

Plšíci jsou samotářští, ale v těsné blízkosti může žít i několik jedinců, kteří se pak dělí o potravu a dorozumívají se širokou škálou vrčivých až hvízdavých zvuků.

Samice jsou březí 22–24 dní, v jednom vrhu rodí 2–5 mláďat, max. 7, přičemž v nižších polohách mohou rodit dvakrát. Mláďata jsou po narození holá a slepá, matka je opouští výjimečně. První srst šedé barvy jim narůstá přibližně ve 13 dnech a prohlédnou ve stáří 18 dní. S matkou zůstávají ještě 5–7 týdnů, pak jsou již soběstačná.

Predátoři

Predátorem jsou lišky, lasice, kuny, sovy a v zimě divoká prasata, která hibernující plšíky vyčuchají a vyryjí. Pokud je zima dlouhá, jsou plšíci ohroženi úbytkem hmotnosti, zejména mláďata z druhého vrhu. Obecně jsou ohroženi člověkem – úbytkem přirozeného prostředí, jakým jsou křoviny a remízky v krajině.

Vyhynulé druhy

  • Muscardinus sansaniensis = (?) Eomuscardinus sansaniensis
  • Muscardinus pliocaenicus – včetně Muscardinus austriacus
  • Muscardinus hispanicus – včetně Muscardinus crusafonti
  • Muscardinus cyclopeus
  • Muscardinus dacicus
  • Muscardinus heintzi
  • Muscardinus helleri
  • Muscardinus thaleri
  • Muscardinus vallesiensis = Eomuscardinus vallesiensis
  • Muscardinus vireti – včetně Muscardinus davidi

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hazel Dormouse na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Plšík lískový, s. 162. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj