Pisila čáponohá

Jak číst taxoboxPisila čáponohá
alternativní popis obrázku chybí
Pisila čáponohá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď tenkozobcovití (Recurvirostridae)
Rod pisila (Himantopus)
Binomické jméno
Himantopus himantopus
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření pisily čáponohé
Rozšíření pisily čáponohé
Rozšíření pisily čáponohé
     hnízdiště
     celoroční výskyt
     migrace
     zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pisila čáponohá (Himantopus himantopus), též zvaná pisila rudonohá nebo tenkozobec čáponohý, je velký a hojný druh bahňáka z čeledi tenkozobcovitých. Jedná se o kosmopolitního ptáka, kterého lze spatřit téměř na celém světě (Eurasie, Afrika, Austrálie, Severní Amerika i Jižní Amerika).

Systematika

Druh formálně popsal již švédský přírodovědec Carl Linné v 10. vydání Systema naturae v roce 1758 pod názvem Charadrius Himantopus. Za typovou lokalitu Linné označil jižní Evropu.[2] Moderní taxonomie druh řadí do rodu Himantopus.[3] Druhové jméno pochází z řeckých slov himas, himantos (popruh) a pous (noha).[4]

Řada odborníků jednotlivé populace považuje za zastoupené monotypickým druhem,[3] jiní druh dělí asi na tři poddruhy (H. h. himantopus, H. h. meridionalis, H. h. ceylonensis) z nichž nominátní poddruh H. h. himantopus obývá střední a jižní Evropu, Asii a subsaharskou Afriku.

Popis

Dospělí mají tělo dlouhé 33 až 40 cm, ocas okolo 7 cm, a váží přibližně 165 až 220 gramů. Křídla jsou dlouhé asi 21 až 25 cm a v rozpětí dosahuje 67 až 83 cm. Má štíhlý rovný zobák a 17 až 24 cm dlouhé červenorůžové nohy. Do červena má taktéž oči, jinak je černobíle zbarvená. Bílá je hlava, krk, spodina, kostřec a ocas. Černá jsou křídla, hřbet a proměnlivá kresba na hlavě (výraznější je obvykle u samců). Mladí ptáci mají šupinovitou kresbu na tmavém peří.[5][6][7]

Výskyt

Na území České republiky zaletuje jen nepravidelně a zřídka, ojediněle i hnízdí. První případy hnízdění byly prokázány v roce 1958, podruhé zahnízdila v roce 1965. Od roku 1997 hnízdí nepravidelně v jižních Čechách. V roce 2001 hnízdily dva páry u Hodonína.[8] Zdokumentován zde byl i v roce 2019.[9]

Biologie a chování

Hnízdí v oblastech s mělkými vodami (sladkými, brakickými i slanými), vyhledává obvykle mokřady, mělká jezera nebo rybníky. V zimě pak mořská pobřeží, ale žije-li v teplejších oblastech je většinou rezidentní (buďto nemigruje vůbec, nebo se nevzdaluje daleko). Živí se hlavně různým hmyzem nebo drobnými korýši, eventuálně také semeny, pulci nebo plůdkem ryb.[10][11][12]

Jedná se zřejmě o monogamní druh (spíše v rámci jedné sezóny) a na péči o potomky se podílí oba z páru. Snůšky klade v různou dobu s ohledem na okolní podmínky, v jižní Evropě asi v polovině dubna, obyčejně pak mezi květnem a červnem. Samice klade běžně až čtyři vejce v průběhu dvou až čtyř dní od prvého sneseného. Mají okrovou barvu a červenohnědé skvrny. Inkubační doba: cca 25 až 26 dní. Ptáčata se líhnou synchronizovaně, hnízdo brzy opustí a schopna letu jsou už ve věku čtyř až pěti týdnů. Pohlavně dospívají v druhém až třetím roce života.[10][11][7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ LINNAEUS, Carolus. Systema naturae per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I. Editio decima, reformata. 10. vyd. Stockholm: Holmiae. (Laurentii Salvii), 1758. Dostupné online. S. 151. (latinsky) 
  3. ↑ a b Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v15.2 [cit. 2025-04-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 192. 
  5. ↑ SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 1. vyd. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 124. 
  6. ↑ SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 3. vyd. Plzeň: Ševčík, 2016. ISBN 9788072912469. S. 134. 
  7. ↑ a b CHANDLER, Richard J. Shorebirds of the northern hemisphere. London: Christopher Helm 448 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-0790-4, ISBN 1-4081-0790-2. OCLC 280410266 S. 72. 
  8. ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7. S. 136-137. 
  9. ↑ Zdokumentování druhu u Hodonína (ČR), 8. 5. 2019: Jarmila Kačírková: Pisila čáponohá (Himantopus himantopus)
  10. ↑ a b Pisila čáponohá - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-02-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b POŘÍZ, Jindřich. pisila čáponohá (Himantopus himantopus ). www.biolib.cz [online]. BioLib: Biological library [cit. 2020-02-01]. Dostupné online. 
  12. ↑ OISEAUX.NET. Échasse blanche - Himantopus himantopus - Black-winged Stilt. www.oiseaux.net [online]. [cit. 2020-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj