Pina Bausch
| Pina Bausch | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Philippine Bausch |
| Narození |
27. července 1940 Solingen,  Německá říše
|
| Úmrtí |
30. června 2009 (ve věku 68 let) Wuppertal,  Německo
|
| Příčina úmrtí | rakovina plic |
| Místo pohřbení | Wuppertal |
| Alma mater | Folkwang Universität der Künste Juilliard School |
| Povolání | choreografka, baletka, baletní mistr, vysokoškolská učitelka, filmová režisérka a scenáristka |
| Manžel(ka) | Ronald Kay (1980–2009) |
| Děti | Rolf Salomon Bausch |
| Významná díla | Café Müller |
| Ocenění | Státní cena Severního Porýní-Vestfálska (1990) Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1997) Čestný prsten města Wuppertalu (1997) Europe Theatre Prize (1999) Praemium Imperiale (1999) Kjótská cena za filozofii a umění (2007) Musikpreis der Stadt Duisburg (2008) … více na Wikidatech |
| Webová stránka | www |
| multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech
| |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pina Bauschová (27. července 1940 Solingen – 30. června 2009 Wuppertal) byla německá tanečnice a choreografka.
Život
Tanec začala studovat až v patnácti, na Folkwangschule vedené Kurtem Joossem, jedním z průkopníků tzv. tanečního divadla. Na přelomu padesátých a šedesátých let žila v USA. Studovala zde tanec na Juilliard School v New Yorku. Po návratu do Německa v roce 1962 se stala sólistkou nově založeného souboru FolkwangBallett. V roce 1968 vytvořila svou první choreografii nazvanou Fragment, a to na hudbu Bély Bartóka. U souboru působila do roku 1973, kdy se postavila do čela baletního souboru wuppertalského divadla. Dala mu nový název Tanztheater Wuppertal Pina Bausch a soubor se stal časem na divadle nezávislým. Napsala pro něj choreografie jako Svěcení jara (1975), na hudbu stejnojmenného Stravinského baletu, či Café Müller (1978), na hudbu Henry Purcella, s nimiž slavila mezinárodní úspěchy.
V roce 1983 hrála ve filmu Federica Felliniho A loď pluje. V roce 2002 ve filmu Mluv s ní režiséra Pedro Almodóvara. Až po její smrti se do kin dostal dokument Wima Wenderse Pina – Tančeme, tančeme, jinak jsme ztraceni, jenž byl prvním evropským hraným 3D filmem.
Vyznamenání
-
důstojník Řádu umění a literatury (Francie, 1991) -
rytíř Řádu čestné legie (Francie, 2003) -
komtur Řádu zásluh o Italskou republiku (Itálie, 8. ledna 2004)[1]
-
Řád vycházejícího slunce I. třídy (Japonsko, 21. září 2008)[2]
-
záslužný kříž I. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (Německo, 1986) -
velký záslužný kříž s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (Německo, 1997) -
dáma Pour le Mérite (Německo, 1996) -
velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče (Portugalsko, 5. září 1994)[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online.
- ↑ PRESSEMITTEILUNG Nr. 7 / 2008, Japanischer Orden für Frau Pina Bausch Dostupné online
- ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pina Bausch na Wikimedia Commons
- Osoba Pina Bauschová ve Wikicitátech
