Philippe Barbarin
|
Jeho Eminence Philippe Barbarin | |
|---|---|
| Kardinál-kněz Arcibiskup lyonský | |
 Philippe kardinál Barbarin
| |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | Lyonská |
| Arcidiecéze | Lyonská |
| Sídlo | Lyon |
| Předchůdce | Louis-Marie Billé |
| Nástupce | Olivier de Germay |
| Heslo | „Regnum Christi floreat“ „Kristovo království ať vzkvétá“ |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 17. prosince 1977 |
| Biskupské svěcení |
22. listopadu 1998 světitel kardinál Louis-Antoine de Noailles |
| Kardinálská kreace |
21. října 2003 kreoval Jan Pavel II. |
| Titul | kardinál-kněz |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 17. října 1950 (73 let) |
| Místo narození |
Rabat,  Maroko
|
| Národnost | francouzská |
 multimediální obsah na Commons
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Philippe Xavier Christian Ignace Marie kardinál Barbarin (* 17. října 1950, Rabat, Maroko) je francouzský římskokatolický duchovní, v letech 2002–2020 lyonský arcibiskup a Primas Galie.
V březnu 2019 byl nepravomocně shledán vinným ze zatajování sexuálního zneužívání nezletilých jiným duchovním. Proti rozsudku se odvolal a odvolací soud jej obvinění zprostil.
Životopis
Philippe Barbarin studoval v Paříži filozofii a katolickou teologii. Získal licenciát z teologie a je doktorem filozofie. Dne 17. prosince 1977 byl vysvěcen na kněze a následujících osm let působil jako vikář v Alfortville a Vincennes. V letech 1985 až 1990 pracoval jako duchovní a učitel v Saint-Maur. Zabýval se také otázkami ekumenického hnutí. V letech 1991 až 1994 byl farářem v Boissy-Saint-Léger, v letech 1994 až 1998 pracoval v semináři ve Vohitsoa na Madagaskaru.
V roce 1998 byl jmenován biskupem v Moulins. Biskupské svěcení přijal 22. listopadu téhož roku. V roce 2002 se stal nástupcem kardinála Billého na místě arcibiskupa lyonského a získal čestný titul „primas Galie“.
21. října 2003 ho papež Jan Pavel II. při konzistoři jmenoval kardinálem a byl mu přidělen titulární kostel Santissimà Trinità al Monte Pincio.[1]
Krytí sexuálního zneužívání
V březnu 2019 byl Barbarin shledán vinným ze zatajování sexuálního zneužívání nezletilých jiným duchovním. Proti rozsudku se odvolal. O ohledem na presumpci neviny papež František nepřijal jeho rezignaci.[2] Po zprošťujícím rozsudku papež jeho rezignaci dne 6. března 2020 přijal.
Členství v římské kurii
Philippe Barbarin je členem následujících institucí:
- Kongregace pro bohoslužbu a svátosti
- Kongregace pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života
Dílo
- Théologie et sainteté
- Histoire des missions chrétiennes, hlavní autor Jean Étèvenaux
- Paul Claudel: maître spirituel pour notre temps, spoluautor Jean Bastaire
- Le rabbin et le cardinal: un dialogue judéo-chrétien d'aujourd'hui, spoluautoři Gilles Bernheim a Jean-François Mondot
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philippe Barbarin na německé Wikipedii.
- ↑ Svatý stolec: Angelus 28. září 2003
- ↑ ČTK/RADIOVATICANA.CZ. Papež nepřijal rezignaci francouzského kardinála Barbarina. Christnet.eu [online]. 2019-3-19. Dostupné online.
Literatura
- Anura Gurugé, The Next Pope: After Pope Benedict XVI, 2010, str. 22-23, ISBN 978-0-615-35372-2
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Philippe Barbarin na Wikimedia Commons
- Osoba Philippe Barbarin ve Wikicitátech
- Philippe Barbarin na catholic-hierarchy.org
- Profil v biografickém slovníku kardinálů Salvadora Mirandy Archivováno 26. 8. 2014 na Wayback Machine.
| Biskup moulinský | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: André Quélen |
1998–2002 Philippe Barbarin |
Nástupce: Pascal Roland |
| Arcibiskup lyonský a primas Galie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Louis-Marie Billé |
2002–2020 Philippe Barbarin |
Nástupce: dosud nejmenován |
