Philip Noel-Baker

Philip Noel-Baker
Ministr paliv a energetiky Spojeného království
Ve funkci:
28. února 1950 – 31. října 1951
Předchůdce Hugh Gaitskell
Nástupce Geoffrey Lloyd
Ministr pro vztahy v Commonwealthu
Ve funkci:
7. října 1947 – 28. února 1950
Předchůdce Christopher Addison
Nástupce Patrick Gordon Walker
Ministr letectva Spojeného království
Ve funkci:
4. října 1946 – 7. října 1947
Předchůdce William Wedgwood Benn
Nástupce Arthur Henderson
Stranická příslušnost
Členství Labouristická strana
Rodné jméno Philip John Baker
Narození 1. listopadu 1889
Hendon
Úmrtí 8. října 1982 (ve věku 92 let)
Westminster
Choť Irene Noel-Baker (od 1915)
Megan Lloyd George
Rodiče Allen Baker a Elizabeth Balmer Moscrip
Děti Francis Noel-Baker
Alma mater Univerzita v Cambridgi
Profese zdravotnický záchranář, politik, atlet, diplomat a mírový aktivista
Ocenění Nobelova cena za mír (1959)
Commons Philip Noel-Baker
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Philip John Noel-Baker, baron Noel-Baker (1. listopadu 1889 Londýn – 8. října 1982, Londýn) byl britský politik, diplomat, akademik, atlet a bojovník za odzbrojení. Jako univerzitní student vynikl v atletice, v běhu reprezentoval Spojené království na několikerých olympijských hrách. Na letní olympiádě v Antverpách (1920) získal stříbrnou medaili. Později se angažoval v politice jako člen Labouristické strany a byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny. Po druhé světové válce byl ministrem několika resortů. Celoživotně vystupoval jako pacifista a byl autorem řady publikací k tématu odzbrojení, uplatnil se také v mezinárodních organizacích (Společnost národů, OSN). V roce 1959 se stal nositelem Nobelovy ceny míru. V roce 1977 byl povýšen na barona a stal se členem Sněmovny lordů.

Životopis

Philip Noel-Baker (1945)

Narodil se jako Philip Baker do početné rodiny konstruktéra a podnikatele Josepha Allena Bakera (1852–1918), který pocházel z Kanady. Studoval na Cambridgeské univerzitě. Během studií vynikl v historii a ekonomii, kromě toho se aktivně věnoval sportu a v letech 1910–1912 byl na univerzitě prezidentem Atletického klubu. Jako běžec za Spojené království se zúčastnil letních Olympijských her v letech 1912, 1920 a 1924; v Antverpách v roce 1920 získal stříbrnou medaili v běhu na 1500 metrů. Na univerzitě v Cambridgi poté působil jako pedagog. Zúčastnil se první světové války, ale jako přesvědčený pacifista sloužil u zdravotních jednotek ve spolupráci s Mezinárodním červeným křížem. Mimo jiné se podílel na zřizování polních nemocnic ve Francii a Itálii. V roce 1915 se oženil se zdravotní sestrou Irene Noel a přijal její jméno (Noel-Baker). V roce 1919 byl delegátem na mírové konferenci ve Versailles a podílel se na vzniku Společnosti národů. Poté působil jako asistent Roberta Cecila a Erica Drummonda. Souběžně byl nadále pedagogem, jako profesor mezinárodního práva vyučoval v letech 1924–1929 na Londýnské univerzitě a v letech 1933–1934 na Yaleově univerzitě.

Philip Noel-Baker přebírá Nobelovu cenu za mír (1959)

V meziválečném období se začal angažovat v politice jako člen Labouristické strany a v roce 1924 poprvé neúspěšně kandidoval ve volbách do parlamentu. Poslancem Dolní sněmovny byl v letech 1929–1931, v této době byl souběžně soukromým tajemníkem ministra zahraničí Arthura Hendersona. Ve volbách v roce 1931 ztratil poslanecký mandát, ale znovu byl do Dolní sněmovny zvolen v roce 1936 a zůstal poslancem za labouristy až do roku 1970. Za druhé světové války byl v rámci Churchillova koaličního kabinetu parlamentním tajemníkem na ministerstvu pro válečnou výrobu (1942–1945). Po vítězství labouristů ve volbách v roce 1945 se stal státním sekretářem bez portfeje (1945–1947), od roku 1945 byl zároveň členem Tajné rady. V Attleeho vládě poté vystřídal funkce ministra pro letectvo (1946–1947), ministra pro záležitosti Commonwealthu (1947–1950) a nakonec ministra paliv a energetiky (1950–1951). Byl také aktivní v různých výborech OSN a v roce 1948 pomáhal organizovat letní olympijské hry v Londýně. Od dvacátých let 20. století publikoval řadu prací k tematice odzbrojení a ve spojení s aktivitami v mezinárodních organizacích se v roce 1959 stal nositelem Nobelovy ceny míru. V roce 1977 byl jmenován baronem a povolán do Sněmovny lordů.

S manželkou Irene Noel-Baker (1879–1956) měl jediného syna Philipa Noel-Bakera (1920–2009), který byl též dlouholetým poslancem Dolní sněmovny za Labouristickou stranu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philip Noel-Baker, Baron Noel-Baker na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Zdroj