Petropavlovsk (1911)

Petropavlovsk v Helsinkách
Základní údaje
Typ	dreadnought
Třída	Gangut
Uživatelé
ruské carské námořnictvo
Jméno	Petropavlovsk
Jméno podle	Obležení Petropavlovsku
Zahájení stavby	16. června 1909[pozn. 1]
Spuštěna na vodu	22. září 1911
Uvedena do služby	5. ledna 1915
sovětské námořnictvo
Jméno	Marat (1921–1943) Petropavlovsk (1943–1950) Volchov (1950–1953)
Jméno podle	Jean-Paul Marat (1921–1943) Obležení Petropavlovsku (1943–1950) Volchov (1950–1953)
Vyřazena	4. září 1953
Osud	Sešrotována po září 1953
Takticko-technická data
Výtlak	24 800 t
Délka	181,2 m
Šířka	26,9 m
Ponor	8,99 m
Pohon	25 kotlů Yarrow, parní turbíny Parsons 52 000 shp (38 776 kW), během zkoušek
Rychlost	24,1 uzlu (44,6 km/h; 27,7 mph) (při zkouškách)
Dosah	3 200 nám. mil (5 900 km; 3 700 mi) při 10 uzlech (19 km/h; 12 mph)
Posádka	1 149
Pancíř	125–225 mm pás 12–50 mm paluba 76–203 mm věže 75–150 mm barbety 100–254 mm velitelská věž
Výzbroj	12× kanón ráže 305 mm (4×3) 16× 120mm kanón 1× 75mm kanón 4× 450mm torpédomet
Operační nasazení
Nasazení	první světová válka druhá světová válka

Petropavlovsk (rusky Петропавловск) byla třetí ze čtyř bitevních lodí (dreadnoughtů) třídy Gangut stavěných před první světovou válkou pro ruské carské námořnictvo. Šlo o první ruskou třídu dreadnoughtů. Byla pojmenována po ruském vítězství během obléhání Petropavlovska za krymské války. Dokončena byla během zimy 1914–1915, nicméně bojové připravenosti dosáhla až v polovině roku 1915. Jejím úkolem měla být obrana Finského zálivu proti případným německým útokům, ke kterým však nikdy nedošlo, a proto trávila většinu času výcvikem a poskytováním krytí pro minové operace. Její posádka se po únorové revoluci v roce 1917 přidala ke vzpouře baltské flotily a po říjnové revoluci v roce 1917 se na několik let stala jedinou lodí, kterou měli bolševici k dispozici. Ostřelovala vzpurnou posádku pevnosti Krasnaja Gorka a v letech 1918–19 podporovala bolševické lehké síly proti britským lodím podporujícím Bílé hnutí ve Finském zálivu. V roce 1921 se její posádka připojila ke kronštadtskému povstání a po porážce povstání byla přejmenována na Marat.

V letech 1928 až 1931 byla loď Marat rekonstruována a v roce 1937 reprezentovala Sovětský svaz na námořní přehlídce ve Spitheadu na počest korunovace krále Jiřího VI. O dva roky později během zimní války ostřelovala finská pobřežní dělostřelecká postavení. Krátce nato byla vylepšena její protiletadlová výzbroj. Když 22. června 1941 Německo napadlo SSSR, kotvila v Kronštadtu a v září, když se Němci přiblížili k Leningradu, poskytovala palebnou podporu sovětským jednotkám. Později téhož měsíce ji zasáhly dvě pumy o hmotnosti 1 000 kilogramů (shozené dvěma letouny Ju 87 Stuka, z nichž jeden pilotoval Hans-Ulrich Rudel), které přivedly k výbuchu její přední muniční sklad. Loď přišla o příď a na mělčině se potopila. O několik měsíců později byla vyzdvižena a stala se stacionární baterií, která poskytovala palebnou podporu při obležení Leningradu. V roce 1943 se vrátila ke svému původnímu jménu Petropavlovsk. Po válce vznikly plány na její rekonstrukci pomocí přídě z její sesterské lodi Frunze, které však nebyly realizovány a v roce 1948 oficiálně zrušeny. V roce 1950 byl Petropavlovsk přejmenován na Volchov po nedaleké řece a sloužil jako stacionární cvičná loď. V roce 1953 byl vyřazen a poté sešrotován.

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Russian battleship Petropavlovsk (1911) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Petropavlovsk na Wikimedia Commons

Zdroj