Petr Iberský

Svatý
Petr Iberský
biskup
Narození 411
Ibérské království
Úmrtí 491
Yavne-Yam
Svátek 2. prosince (gruzínská pravoslavná církev)
27. listopadu (syrská pravoslavná církev)
Úřady biskup z Majuma
Uctíván církvemi starobylé východní církve
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Iberský (gruzínsky პეტრე იბერი; asi 417-491) byl gruzínský teolog a filozof, představitel křesťanského novoplatonismu. Podle některých spekulací je totožný s autorem známým jako Pseudo-Dionysios Areopagita.[1][2] V Betlémě založil první gruzínský klášter. Stal se rovněž biskupem v Majumě (dnes Gaza). Jméno jeho a jeho otce je zmíněno v nejstarším známém nápise v gruzínštině, na mozaice Bir el Qutt.

Život

Narodil se do východogruzínského královského rodu Chosroidů a jeho původní jméno znělo Murvan nebo Nabarnugios. Jeho narození a existence byli tajemstvím, byl skrýván aby nemusel být poslán Peršanům (do Sásánovské říše) jako rukojmí (což byl poměrně tradiční systém vynucování si poslušnosti v ovládnutých oblastech). Jeho otec, král Bosmarios z Iberie, se mu nicméně snažil zajistit i tak dobré vzdělání a pozval známého filozofa Mithradata z Lazica, aby se podílel na Murvanově výchově. V roce 423, v jeho pěti letech, ho osud rukojmího nicméně neminul. Nebyl však poslán do Persie, ale do Konstantinopole, což byl Bosmariův pokus navázat se mocensky na východní Řím. Zde se Murvanovi dostalo skvělého vzdělání pod osobním dohledem císařovny Aelie Eudocie, manželky Theodosia II. Již poměrně brzy začal vykazovat sklony k askezi. Když mu bylo asi dvacet, spolu se svým mentorem Mithradatem opustil palác a utekl na pouť do Palestiny, kde se pak stal mnichem v Jeruzalémě pod jménem Petr. V roce 430 založil vlastní klášter v Betlémě. V roce 445 byl vysvěcen na kněze. V doprovodu Mithradata (který přijal jméno Jan) procestoval několik zemí Blízkého východu a nakonec se usadil poblíž Gazy. V roce 452 byl Theodosiem vysvěcen na biskupa. Sloužil pouze šest měsíců, než byla část křesťanů dekretem místního vládce vyhnána. Petr utekl do Egypta, kde našel útočiště v Enatonu. Na počátku 70. let 4. století se vrátil do Palestiny, kde pokračoval v okázale asketickém životě a kázal. Získal velkou slávu, byl nazýván „sloupem pravoslaví“, „druhým apoštolem Pavlem“ nebo „druhým Mojžíšem“. Získal řadu následovníků a žáků. Podle středověkých pramenů byl autorem několika slavných náboženských děl. Žádné z nich se však nedochovalo, minimálně ne pod jeho jménem. Zemřel v Javne, v roce 491, a byl pohřben ve svém klášteře poblíž Gazy.

Christologický spor

Petr se zapojil do christologických sporů své doby. Některé východní církve (arménská, koptská atd.) se domnívají, že se odchýlil od chalcedonské doktríny a stal se miafyzitem. Gruzínská pravoslavná církev to popírá. David Marshall Lang a někteří jiní historici tvrdí, že byl monofyzitem.[3][4][5] Šalva Nucubidze a Ernest Honingmann zdůrazňují, že byl hlavně novoplatónským filozofem.[6]

Gruzínská církev ho uznává za svatého a jeho svátek si připomíná 2. prosince. Syrská církev tak činí 27. listopadu a 1. prosince.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peter the Iberian na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ROQUES, René. Pierre l'Ibérien et le « Corpus » dionysien. Revue de l'histoire des religions. 1954, roč. 145, čís. 1, s. 69–98. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. ISSN 0035-1423. 
  2. ↑ LOURIÉ, Basil. Peter the Iberian and Dionysius the Areopagite: Honigmann—van Esbroeck’s Thesis Revisited. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. 
  3. ↑ LANG, David Marshall. Lives and Legends of the Georgian Saints. [s.l.]: Routledge 117 s. Dostupné online. ISBN 978-1-000-48330-7. (anglicky) Google-Books-ID: QNFKEAAAQBAJ. 
  4. ↑ LANG, D. M. Peter the Iberian and his Biographers. The Journal of Ecclesiastical History. 1951-10, roč. 2, čís. 2, s. 158–168. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. ISSN 1469-7637. DOI 10.1017/S0022046900035922. (anglicky) 
  5. ↑ CHABOT, Jean-Baptiste. Pierre l'Ibérien: évêque monophysite de Mayouma à la fin du Ve siècle d'après une récente publication. syriaca.org [online]. [cit. 2023-04-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ HORN, Cornelia B. Asceticism and Christological Controversy in Fifth-Century Palestine: The Career of Peter the Iberian. [s.l.]: OUP Oxford 530 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-927753-7. (anglicky) Google-Books-ID: 6GQTDAAAQBAJ. 

Externí odkazy

Zdroj