Perfluorhexan

Perfluorhexan
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický název tetradekafluorhexan
Sumární vzorec C6F14
Vzhled bezbarvá kapalina[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS 355-42-0
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 206-585-0
PubChem 9639
ChEBI 39427
SMILES C(C(C(C(F)(F)F)(F)F)(F)F)(C(C(F)(F)F)(F)F)(F)F
InChI InChI=1S/C6F14/c7-1(8,3(11,12)5(15,16)17)2(9,10)4(13,14)6(18,19)20
Vlastnosti
Molární hmotnost 338,04 g/mol
Teplota tání −86,1 °C (187,0 K)[1]
Teplota varu 57,2 °C (330,4 K)[1]
Hustota 1,7560 g/cm3 (0 °C)
1,6910 g/cm3 (20 °C)
1,6717 g/cm3 (25 °C)[1]
Dynamický viskozitní koeficient 0,979 mPa.s (0 °C)[1]
Index lomu 1,2515 (20 °C)[1]
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech 		rozpustný v chloroformu[1]
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech 		rozpustný v benzenu a diethyletheru[1]
Tlak páry 29 kPa[1]
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
H-věty H315 H319 H335 H412[1]
P-věty P261 P264+265 P271 P273 P280 P302+352 P304+340 P305+351+338 P319 P321 P332+317 P337+317 P362+364 P403+233 P405 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Perfluorhexan (systematicky tetradekafluorhexan) je organická sloučenina se vzorcem C6F14, perfluorovaný uhlovodík odvozený od hexanu; používá se jako chladivo a v lékařství jako kontrastní látka.

Rozpouštění kyslíku

Jelikož je perfluorhexan biologicky a chemicky netečný, tak se zkoumají jeho možná lékařská využití. Podobně jako ostatní perfluorované uhlovodíky rozpouští plyny, včetně vzdušného kyslíku, lépe než běžná organická rozpouštědla. Slabé mezimolekulové síly v molekulách perfluorhexanu poskytují dostatečný „prostor“ pro zachycení molekul plynů. Po ponoření do okysličeného perfluorhexanu mají zvířata dostatek kyslíku, aby mohl dále dýchat. Tato vlastnost se využívá při léčbě popálenin, kdy se plíce popálených plní parami perfluorhexanu nebo i kapalným perfluorhexanem, což umožňuje dále dýchat bez potíží spojených s otoky plic, jež se někdy objevují v plicích lidí popálených například po vdechování horkého kouře.[2][3]

Výzkum částečného dýchání kapaliny byl vydatně provozován zejména v 90. letech 20. století a na začátku 21. století, perfluorhexan a další perfluorované uhlovodíky ale nevykázaly žádné významné zlepšení stavu pacientů.[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Perfluorohexane na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/9639
  2. ↑ M. G. De Abreu, A. D. Quelhas, P. Spieth, G. Brauer, L. Knels, M. Kasper, A. V. Pino, J. U. Bleyl, M. Hubler, F. Bozza, J. Salluh, E. Kuhlisch, A. Giannella-Neto, T. Koch. Comparative effects of vaporized perfluorohexane and partial liquid ventilation in oleic acid-induced lung injury. Anesthesiology. 2006, s. 278–289. DOI 10.1097/00000542-200602000-00013. PMID 16436847. 
  3. ↑ J. U. Bleyl, M. Ragaller, U. Tscho, M. Regner, M. Hubler, M. Kanzow, O. Vincent, M. Albrecht. Changes in pulmonary function and oxygenation during application of perfluorocarbon vapor in healthy and oleic acid-injured animals. Critical Care Medicine. 2002, s. 1340–1347. DOI 10.1097/00003246-200206000-00034. PMID 12072692. 
  4. ↑ Robert M. Kacmarek; Herbert P. Wiedemann; Philip T. Lavin; Mark K. Wedel; Ahmet S. Tütüncü; Arthur S. Slutsky. Partial Liquid Ventilation in Adult Patients with Acute Respiratory Distress Syndrome. American Journal of Respiratory and Critical Care Medicine. 2006-04-15, s. 882–889. Dostupné online. ISSN 1073-449X. DOI 10.1164/rccm.200508-1196OC. PMID 16254269. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj