Perfluor-1,3-dimethylcyklohexan

Perfluor-1,3-dimethylcyklohexan
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název 1,1,2,2,3,3,4,5,5,6-dekafluor-4,6-bis(trifluormethyl)cyklohexan
Sumární vzorec C8F16
Vzhled nažloutlá kapalina[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS 335-27-3
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 206-386-9
PubChem 78975
SMILES FC(F)(F)C1(F)C(F)(F)C(F)(F)C(F)(F)C(F)(C(F)(F)F)C1(F)F
InChI InChI=1S/C8F16/c9-1(7(19,20)21)3(11,12)2(10,8(22,23)24)5(15,16)6(17,18)4(1,13)14
Vlastnosti
Molární hmotnost 400,06 g/mol
Teplota tání −70 °C (203 K)
Teplota varu 102 °C (375 K)
Hustota 1,828 g/cm3
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
H-věty H315 H319 H335[1]
P-věty P261 P264+265 P270 P280 P302+352 P304+340 P305+351+338 P319 P321 P332+317 P337+317 P362+364 P403+233 P405 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Perfluor-1,3-dimethyl-cyklohexan je perfluorovaný derivát uhlovodíku 1,3-dimethylcyklohexanu, chemicky a biologicky netečný.

Výroba

Perfluor-1,3-dimethylcyklohexan se vyrábí Fowlerovým procesem, kde reaguje fluorid kobaltitý s plynným m-xylenem. Xylen je vhodnější než 1,3-dimethylcyklohexan, protože se spotřebuje méně fluoridu.[2]

Vlastnosti

Perfluor-1,3-dimethylcyklohexan je chemicky netečný a stálý i za teplot přes 400 °C.[3]

Jedná se o těkavou bezbarvou kapalinu s vysokou hustotou, nízkou viskozitou, a malým povrchovým napětím. Dobře rozpouští plyny, ale kapalné a pevné látky jen omezeně.[4]

Podobně jako další cyklické perfluorované uhlovodíky lze perfluor-1,3-dimethylcyklohexan detekovat i ve velmi nízkých koncentracích.[5]

Použití

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Perfluoromethylcyclohexane na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/78975
  2. ↑ G. Sandford. Perfluoroalkanes. Tetrahedron. 2003, s. 437–454. DOI 10.1016/s0040-4020(02)01568-5. 
  3. ↑ FLUTEC PP2 [online]. F2 Chemicals. Dostupné online. 
  4. ↑ Solubility in Liquids [online]. F2 Chemicals. Dostupné online. 
  5. ↑ P. Begley; B. Foulger; P. Simmonds. Femtogram detection of perfluorocarbon tracers using capillary gas chromatography-electron-capture negative ion chemical ionisation mass spectrometry. Journal of Chromatography. 1988, s. 119–128. DOI 10.1016/s0021-9673(01)84513-1. PMID 3215967. 

Zdroj