M-xylen

m-xylen
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický název 1,3-dimethylbenzen
Ostatní názvy meta-xylen
Sumární vzorec C8H10
Vzhled bezbarvá kapalina[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS 108-38-3
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 203-576-3
PubChem 7929
ChEBI 28488
SMILES Cc1cccc(c1)C
InChI InChI=1S/C8H10/c1-7-4-3-5-8(2)6-7/h3-6H,1-2H3
Číslo RTECS ZE2275000
Vlastnosti
Molární hmotnost 106,16 g/mol
Teplota tání −48 °C (225 K)[1]
Teplota varu 139 °C (412 K)[1]
Hustota 0,864 g/cm3 (20 °C)[1]
Dynamický viskozitní koeficient 0,581 mPa.s[1]
Index lomu 1,4973 (20 °C)[1]
Rozpustnost ve vodě nerozpustný[1]
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech 		rozpustný v acetonu, ethanolu, a chloroformu[1]
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech 		rozpustný v benzenu a diethyletheru[1]
Tlak páry 0,8 kPa (20 °C)
1,1 kPa (25 °C)[1]
Ionizační energie 8,56 eV[1]
Povrchové napětí 28,47 mN/m[1]
Termodynamické vlastnosti
Standardní molární spalná entalpie ΔH°sp 4335 kJ/mol[1]
Entalpie varu ΔHv 402 J/g (25 °C)
336 J/g (139 °C)[1]
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
H-věty H226 H304 H312 H315 H332 H411[1]
P-věty P210 P240 P241 P242 P243 P261 P264 P271 P280 P301+316 P302+352 P303+361+353 P304+340 P317 P321 P331 P332+317 P362+364 P370+378 P403+235 P405 P501[1]
Teplota vzplanutí 25 °C (298 K)[1]
Teplota vznícení 527 °C (800 K)[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

m-Xylen (meta-xylen) je aromatický uhlovodík, jeden ze tří izomerů dimethylbenzenu (xylenu). Předpona m- nebo meta- označuje, že dvě methylové skupiny jsou u této látky na benzenovém jádře umístěny v polohách 1 a 3; dalšími izomery jsou o-xylen (1,2-dimethylbenzen) a p-xylen (1,4-dimethylbenzen). Stejně jako další xyleny je i m-xylen bezbarvý a vysoce hořlavý.[2]

Výroba a použití

Xyleny tvoří kolem 1 % hmotnosti ropy.[3]Meta izomer lze ze směsi xylenů izolovat po částečné sulfonaci (kde ostatní izomery reagují pomaleji), odstranění nesulfonovaných složek, a parní destilaci sulfonovaných produktů.

m-Xylen se nejčastěji používá na výrobu kyseliny isoftalové (katalytickou oxidací), používané při výrobě polyethylentereftalátu za účelem úpravy jeho vlastností. m-Xylen může být také použit na výrobu dalších látek, například 2,4- a 2,6-xylidinu.[4][2]Amoxidací vzniká isoftalnitril.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku m-Xylene na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s m-Xylene [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b ZIEGLER-SKYLAKAKIS, Kyriakoula; FABRI, Jörg; GRAESER, Ulrich. Xylenes. Weinheim, Germany: Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA Dostupné online. ISBN 978-3-527-30673-2. doi:10.1002/14356007.a28_433.pub2. S. 1–20. (anglicky) DOI: 10.1002/14356007.a28_433.pub2. 
  3. ↑ EPA-454/R-93-048 [1] Emission Inventory Branch Technical Support Division Office of Air Quality Planning and Standards U.S. Environmental Protection Agency March 1994
  4. ↑ Ashford's Dictionary of Industrial Chemicals, third edition, page 9692

Související články

  • Tetrachlor-m-xylen

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu m-xylen na Wikimedia Commons


Zdroj