Pepřovník černý
Pepřovník černý | |
---|---|
Pepřovník černý (Piper nigrum)
| |
Vědecká klasifikace | |
Říše |
rostliny (Plantae) |
Podříše |
cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení |
krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída |
nižší dvouděložné (Magnoliopsida) |
Řád |
pepřotvaré (Piperales) |
Čeleď |
pepřovníkovité (Piperaceae) |
Rod |
pepřovník (Piper) |
Binomické jméno | |
Piper nigrum L., 1753 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pepřovník černý (Piper nigrum) je tropická ovíjivá liána, jejíž nedozrálé plody se používají jako nejrozšířenější koření – pepř (černý, bílý, zelený i červený). Je jedním z mnoha druhů velice rozsáhlého rodu pepřovník, jehož rostliny obsahují mimo jiné ostrý alkaloid piperin; nejvíce ho bývá v plodech.
Výskyt
Rostlina pochází z pohoří Západní Ghát rozkládající se podél Malabarského pobřeží na západě indického subkontinentu. Byl rozšířen do řady tropických zemí, hlavně do Jihovýchodní Asie i Jižní a Střední Ameriky. Největší světoví pěstitelé jsou Vietnam, Indie, Indonésie, Srí Lanka, Filipíny, Brazílie.[1][2]
Ekologie
Na kvalitu půdy není pepřovník černý náročný, dobře roste i ve slabě úživných a mírně kyselých lateritových zeminách. V přirozeném prostředí se nevyskytuje na plném slunci, ale v polostínu pod vysokými stromy. Požaduje vlhké (1250 až 2000 mm srážek za rok) a teplé (+10 až +40 °C) klima. V přírodě samovolně vyrůstá ze semen jako podrost deštného lesa v osluněných mezerách po odumřelých velikánech.[1][2]
Popis
Pepřovník černý je stálezelená, od báze dřevnatějící liána se ztlustlými uzlinami ze kterých může zakořenit. Ovíjí se okolo podpory, bývá vespod asi 3 cm tlustá, větví se do mnoha tenkých větviček a dorůstá až do výšky 3 až 4 metrů. Listy vyrůstající střídavě mají 1 cm dlouhé rýhované řapíky, nemají palisty a jsou lysé. Jejich kožnaté, vejčité až eliptické čepele bývají velké asi 10 × 5 cm, mají dva až tři páry hustě propojovaných žilek, u báze jsou srdčité, po obvodě celokrajné a na konci zašpičatělé.
Z uzlin proti listům vyrůstají 7 až 15 cm dlouhá, nicí, velmi hustá hroznovitá květenství tvořena až 60 drobnými, krátce stopkatými květy podepřenými miskovitě srostlými listeny. V květenství vyrůstají společně samčí i samičí květy bez okvětních lístků, obsahují buď dvě tyčinky s krátkými nitkami a ledvinovitými prašníky, nebo kulovitý svrchní semeník s přisedlou, tří až čtyřlaločnou bliznou. Opylovány jsou převážně anemogamicky.
Z opyleného vajíčka v semeníku vzniká nevelký plod, 4 mm velká, přisedlá peckovice[3][4] (v některých zdrojích uváděná jako bobule) s tenkým, dužnatým oplodím a jediným bílým semenem. Původně zelený plod zráním zčervená.[1][5][6][7]
Pěstování
V kultuře se pepřovník černý pěstuje na drátěnkách, tyčích nebo pahýlech jiných rostlin (např. kávovníků). Čtyři až šest lodyžních řízků se vysadí okolo podpěry, většinou do kvalitní půdy zásobené humusem a dalšími živinami. Kořeny se přikryjí pro udržení vlhkosti kompostem nebo hrabankou a pro podporu kvetení jsou rostliny pravidelně zastřihovány, před plným sluncem bývají přistiňovány okolními vzrostlými dřevinami. Kvést začínají nejdříve jako čtyřleté a po patnácti až dvaceti létech přestávají. Nejvíce plodí okolo desátého roku věku, tehdy mívá rostlina dvacet až třicet květenství a sklidí se z ní 2 až 3 kg plodů.[2][6]
Význam
Pepř je ceněným kořením již od starověku. Kromě ovlivňování chuťových buněk zvyšuje produkce slin a žaludečních šťávy, ovlivňuje funkci jater, podporuje činnost srdce, působí antibakteriálně a tiší bolesti nervového původu. Podporuje odbourávání tuků v lidském organismu a má negativní vliv na mnohé cizopasníky. Všech těchto i dalších vlastností po tisíciletí využívá asijská medicína.
Jeho plody obsahují tři hlavní složky: pryskyřice dodávající peprnou chuť, aromatické silice od nichž pochází osobitá vůně a alkaloid piperin dráždící sliznice a podporující trávení. Dále v nich jsou, stejně jako v listech, mnohé flavonoidy, terpentoidy a steroly.
Pro výrobu černého nebo zeleného pepře se plody sklízejí ve stavu jen částečně zralosti, jsou ještě zelené. Černý pepř jsou zelené plody nejdřív namočené do vroucí vody a pak usušené. Zelený pepř jsou tytéž plody ošetřené jen rychlým usušením, suché nejsou příliš trvanlivé a často se nakládají do octových či slaných nálevů. Pro bílý nebo červený pepř se sklízejí plody zcela zralé – červené. Bílý pepř se získá tím, že zralé plody se máčejí ve slané vodě, pak se odstraní oplodí a bílá semena se usuší. Červený pepř se připravuje stejně jako zelený, jen z červených plodů. Plody ponechané na rostlině přezrají, zhnědnou, ztratí ostrost a opadají. Specialitou kambodžského regionu Kampot je pak fermentování plodů černého pepře v mořské soli. Takto fermentované plody je pak možné konzumovat samotné, případně slouží jako složka salátů či ke kořenění masa.[2][6][8][9]
Produkce
Země | Produkce (tun) |
---|---|
Etiopie |
|
Vietnam |
|
Brazílie |
|
Indonésie |
|
Indie |
|
Čína |
|
Malajsie |
|
Svět |
|
|
Největším světovým producentem a vývozcem plodů černého pepře byla v roce 2019 Etiopie s produkcí 374 413 tun, což je 34% celosvětového objemu (tabulka). Dalšími významnými producenty byly Vietnam, Brazílie, Indonésie, Indie, Čína a Malajsie. Celosvětová produkce pepře se každoročně liší v závislosti na hospodaření s plodinami, chorobách a počasí.[11][12] Pepř patří mezi nejvíce obchodované koření na světě a tvoří 20% veškerého dovozu koření.[13]
Poznámka
Sušený načervenalý nebo růžový pepř, který bývá ve směsích barevného pepře, není pravým pepřem, jsou to plody pepřovce rostoucího v Jižní Americe.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d GRULICH, Vít. PIPER NIGRUM L. – pepřovník černý [online]. Botany.cz, rev. 17.09.2011 [cit. 2016-02-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c d HAGGERTY, Adam. Black Pepper [online]. University of Wisconsin, La Crosse, WI, USA, rev. 15.04.2011 [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SPJUT, Richard W. A Systematic Treatment of Fruit Types [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 2. Berlin: Springer, 1993. ISBN 978-3-642-08141-5. (anglicky)
- ↑ Piper nigrum pepřovník (pepř) černý [online]. databaze.dendrologie.cz, rev. 31.12.2006 [cit. 2016-02-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c POLÍVKA, František. Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí: Pepřovník černý [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1908 [cit. 2016-02-05]. Dostupné online.
- ↑ TSENG, Yung-chien; XIA, Nianhe; GILBERT, Michael G. Flora of China: Piper nigrum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SHANMUGAPRIYA, K.; SARAVANA, P. S.; PAYAL, Harsha et al. Antioxidant potential of pepper ( Piper nigrum) leaves and its antimicrobial potential against some pathogenic microbes. S. 570–577. Indian Journal of Natural Products and Resources [online]. CSIR-National Institute of Science Communication and Information Resources, New Delhi, IN, 29.04.2012 [cit. 05.02.2016]. Čís. 3, s. 570–577. Dostupné online. ISSN 0976-0512. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ KAMPOT.CZ, Fair Trade Kampotský pepř a koření z Kambodži |. Fermentovaný Kampotský pepř v organické kvalitě. kampot.cz [online]. [cit. 2021-09-30]. Dostupné online.
- ↑ Pepper (piper spp.), World regions/Production/Crops for 2019 (from pick list) [online]. Food And Agriculture Organization of the United Nations: Statistical Division (FAOSTAT), 2019 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Karvy's special Reports — Seasonal Outlook Report Pepper [online]. Karvy Comtrade Limited, 15 May 2008 [cit. 2008-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KRISHNAMUTHRY, K. S.; KANDIANNAN, K.; SIBIN, C.; CHEMPAKAM, B.; ANKEGOWDA, S. J. Trends in climate and productivity and relationship between climatic variables and productivity in black pepper (Piper nigrum). Indian Journal of Agricultural Sciences. 2011, s. 729–733. Dostupné online [cit. 29 January 2018]. (anglicky)
- ↑ PARTHASARTHY, V. A. Chemistry of spices. [s.l.]: CABI Pub, 2008. ISBN 978-1845934057. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu pepřovník černý na Wikimedia Commons
- Taxon Piper nigrum ve Wikidruzích