Pentakarbonyl ruthenia

Pentakarbonyl ruthenia
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název pentakarbonyl ruthenia
Ostatní názvy pentakarbonylruthenium
Funkční vzorec Ru(CO)5
Sumární vzorec RuC5O5
Vzhled bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS 16406-48-7
PubChem 11053793
SMILES C(=O)=[Ru](=C=O)(=C=O)(=C=O)=C=O
InChI InChI=1S/5CO.Ru/c5*1-2;
Vlastnosti
Molární hmotnost 241,12 g/mol
Teplota tání -17 až -16 °C (256až 257 K)[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pentakarbonyl ruthenia je komplexní sloučenina se vzorcem Ru(CO)5, patřící mezi karbonyly kovů. Jedná se o bezbarvou kapalinu citlivou na světlo, která za pokojové teploty odštěpuje CO. Používá se na přípravu dalších karbonylových komplexů.[2]

Příprava

Ru(CO)5 lze připravit karbonylacemi solí ruthenia za přítomnosti redukčního činidla.[3] Další možností je fotolýza dodekakarbonylu triruthenia spojená s reakcí s oxidem uhelnatým:[2]

Ru3(CO)12 + 3 CO ⇌ 3 Ru(CO)5

V infračerveném spektru má sloučenina dva intenzivní absorpční pásy νCO o vlnočtech 2038 a 2003 cm−1 (v hexanovém roztoku).[2]

Srovnání M(CO)5 (M = Fe, Ru, Os)

Zatímco Fe(CO)5 je na vzduchu stálý, tak vzorky Ru(CO)5 bývají načervenalé z důvodu tvorby příměsí Ru3(CO)12. Pentakarbonyl osmia (Os(CO)5) vyžaduje k účinné přeměně na dodekakarbonyl triosmia (Os3(CO)12) teplotu okolo 80 °C.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ruthenium pentacarbonyl na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Paul Rushman; Gilbert N. Van Buuren; Mahmoud Shiralian; Roland K. Pomeroy. Properties of the Pentacarbonyls of Ruthenium and Osmium. Organometallics. 1983, s. 693–694. doi:10.1021/om00077a026. 
  2. ↑ a b c Adams, R. D.; Barnard, T. S.; Cortopassi, J. E.; Wu, W.; Li, Z. "Platinum-ruthenium carbonyl cluster complexes" Inorganic Syntheses 1998, volume 32, pp. 280-284 doi:10.1002/9780470132630.ch44
  3. ↑ W. Manchot, Wilhelm J. Manchot "Darstellung von Rutheniumcarbonylen und -nitrosylen" Zeitschrift für Anorganische und Allgemeine Chemie 1936, volume 226, pp. 385-415 doi:10.1002/zaac.19362260410

Zdroj