Pelješacký most

Pelješacký most; Pelješki most
	Stavba mostu v červnu 2022
Základní údaje
Kontinent	Evropa
Stát	Chorvatsko
Kraj	Dubrovnicko-neretvanský
Obec	Duboka a Brijesta
Pojmenován po	poloostrově Pelješac
Komunikace	D674
Doprava	silniční
Přes	Neretvanski kanal
Architekt	Marjan Pipenbaher
Projektant	Marjan Pipenbaher
Náklady na výstavbu	10,8 miliardy korun[zdroj?!]
Začátek výstavby	30. červenec 2018
Otevřen	26. července 2022
Mýto	ne
Souřadnice	42°55′58″ s. š., 17°32′13″ v. d.
Parametry
Typ	zavěšený most
Materiál	ocel, beton
Délka	2404 m
Šířka	23,6 m
Výška	98 m
Volná výška	55 m
Pilíře	12
Mapa
Další data
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pelješacký most (chorvatsky Pelješki most) je zavěšený most vedoucí z chorvatské pevniny přes Malostonský záliv na poloostrov Pelješac. Je dlouhý 2,4 km a propojuje dvě územně nesouvislé části Chorvatska rozdělené asi 7 km širokým koridorem Bosny a Hercegoviny u města Neum.^[1]

Význam

Most má pro Chorvatsko mimořádný strategický význam, neboť „suchou“ a vnitrostátní cestou spojuje dubrovnickou exklávu se zbytkem státu, potažmo se zbytkem Schengenského prostoru.

Přerušení dalmatského pobřeží u Neumu má historii sahající až do dob Benátské republiky (tehdy patřil koridor Osmanské říši), vzhledem k tehdejší dominanci námořní dopravy v této oblasti však dlouho nečinilo zásadní potíže. Od rakousko-uherského obsazení Bosny a Hercegoviny roku 1878 se pak jednalo prakticky o společný státní prostor, kterým zůstal až do zahájení rozpadu Jugoslávie roku 1991. Tehdy Chorvatsko i Bosna a Hercegovina vyhlásily nezávislost v historických hranicích včetně Neumského koridoru, čímž se na pobřežní jadranské magistrále objevily dva hraniční přechody, působící chorvatské vnitrostátní dopravě do oblasti Dubrovníku velké komplikace.

Záhy tak vznikly plány využít výběžku poloostrova Pelješac před chorvatskou pevninu, přemostit párkilometrový mořský záliv, a hercegovskému pobřežnímu úseku se tím zcela vyhnout. Přes protesty ze strany Bosny a Hercegoviny, obávající se omezení přístupu z Neumu na volné moře (a ovšem také ztráty příjmů ze zdejšího pohraničního ruchu), byla stavba roku 2018 zahájena a přesně po čtyřech letech, v létě 2022, byl most zprovozněn. Vede po něm rychlostní silnice D8 (původně číslovaná jako D674), zatím nepropojená se zbytkem chorvatské dálniční sítě (výhledově naváže na páteřní dálnici A1).

Cesta do Dubrovníku se tak díky vynechání pohraničních kontrol časově zkrátila, ačkoliv fyzicky je delší. Na Pelješac a přilehlé ostrovy (Korčula, Mljet atd.) pak most zkracuje cestu i fyzicky. S poplatky za průjezd po mostě se nepočítá.^[1]

Most je nejvýznamnější součástí komplexního projektu propojení obou částí Chorvatska, který zahrnuje ještě tři menší mosty (mj. přes Stonskou zátoku), čtyři tunely, dva viadukty a opravy stávajících cest.^[1]

Historie

Příprava výstavby

V roce 2005 vláda premiéra Ivo Sanadera přišla s plánem financování stavby. V roce 2007 začaly na stavbě pracovat tři chorvatské společnosti, ale kvůli následné finanční krizi se stavba postupně zpomalila a nakonec zcela zastavila a všechny tři firmy zanikly. Po vstupu Chorvatska do EU a získání přístupu k fondům Unie se projekt znovu dal do pohybu.^[1]

Výstavba

Most postavila čínská stavební společnost China Road and Bridge Corporation, která nabídla nejnižší cenu. Pro Čínu byl most důležitou zakázkou, jelikož šlo o první tendr EU, v kterém uspěla čínská firma. Z 85 procent stavbu financovala Evropská unie, ze zbylých 15 procent Chorvatsko. Ve své době patřil mezi pět nejsložitějších staveb celé Evropské unie a šlo o historicky nejnáročnější chorvatský projekt. Ocel na stavbu mostu byla přivezena také z Číny.^[1]

Otevření mostu

Otevření mostu se událo 26. července 2022 pro osobní automobily a v druhé půli srpna 2022 začaly po mostě jezdit i nákladní automobily a autobusy.^[1]^[2]