Pcháč žlutoostenný

Jak číst taxoboxPcháč žlutoostenný
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod pcháč (Cirsium)
Binomické jméno
Cirsium brachycephalum
Juratzka, 1857
Synonyma
  • pcháč krátkohlavý
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pcháč žlutoostenný (Cirsium brachycephalum) je druh rodu pcháč, vzácný endemit Panonské nížiny, který je v České republice považován za rostlinu ohroženou vyhynutím.

Rozšíření

Areál pcháče žlutoostenného se rozkládá na územích států zasahujících do Panonské nížiny. Hojně se vyskytuje v Maďarsku a pouze ostrůvkovitě v České republice, Rakousku, Srbsku. Rumunsku a na jihu a východě Slovenska. Jeho výskyt na jižní Moravě leží na severní hranici rozšíření.

Výskyt

Obvyklými stanovišti tohoto tetraploidního druhu jsou bažinaté nebo slatinné louky a pastviny, okraje rákosin, vodních kanálů a příkopů. Roste na těžších půdách, které bývají po určitou dobu zaplaveny vodou. Potřebuje místo s občas narušovanou půdou a nezapojenou vegetací, vyžaduje vyšší obsah soli v půdě. Vyskytuje se v teplých oblastech, obvykle do nadmořské výšky 200 m.

Druh byl vždy v České republice považován za vzácný, rostl jen na několika lokalitách na jižní Moravě. V současnosti jsou známa pouze dvě místa, na kterých se vyskytuje, nacházejí se u obce Rakviceokrese Břeclav. Jedním místem je slatinný mokřad s rybníkem v přírodní památce Trkmanec-Rybníčky. Druhým, asi 1 km vzdáleným, je zamokřená sníženina v poli nedaleko dálniceBrna do Bratislavy.

Popis

Detail kvetoucího a odkvetlého úboru

Dvouletá až krátce vytrvalá, ostnatá bylina s přímou lodyhou vyrůstající do výše 50 až 150 cm. Z kůlovitého kořene s hustými postranními kořínky vyrůstá přízemní růžice tvořená zvlněnými laločnatými nebo celistvými listy. Z růžice roste jednoduchá nebo v horní části větvená tuhá lodyha, bývá lysá nebo pavučinatá, je podélně jemně rýhovaná, rovnoměrně olistěná a někdy mívá fialový nádech. Lodyžní listy s výraznou žilnatinou jsou na okraji různě hluboko dvojitě vykrajované, zkadeřené, ostnité a na rubu hustěji pýřité než na líci.

Květní úbory s bílými plstnatými stopkami jsou jen asi 1 cm velké. Vyrůstají jednotlivě na koncích krátkých větví a vytvářejí chudou vrcholičnatou latu, při nevětvené lodyze jsou po pěti až sedmnácti nahloučeny na jejím vrcholu ve strboulu. Úbor je tvořen trubkovitými kvítky s růžovou až světle fialovou pěticípou korunou.

Víceřadý zákrov je kulovitý nebo polokulovitý a je tvořen kopinatými zákrovními listeny, které jsou zelené nebo růžovofialově naběhlé. Listeny ve středních a vnějších řadách jsou zakončeny měkkými žlutými ostny. Květy postupně kvetou od června do září a jsou opylovány létajícím hmyzem nebo větrem. Plody jsou světlé, zboku stlačené, kýlnatě tupé nažky asi 2,5 mm dlouhé s peřitým chmýrem. Dobře klíčivé nažky jsou do okolí rozfoukávány větrem.

Rozmnožování

Ostnitá lodyha a listy

Rostliny se rozmnožují převážně generativně semeny, prvým rokem vyroste pouze listová růžice a teprve druhým květonosná lodyha. Méně často se rozšiřují i vegetativně bočními listovými růžicemi vyrůstajícími z kořene v těsné blízkosti mateřské rostliny.

Rostliny pcháče žlutoostenného jsou gynodioecické, mají úbory s květy pouze samičími nebo pouze s oboupohlavnými. V přírodě bývá samičích rostlin, které mají nažky větší a těžší, více než 60 %. Počet jejich nažek ale hodně závisí na dostupnosti pylu z oboupohlavných květů nutného k opylení. Množství výskytu samičích rostlin stoupá se stupněm zasolení půdy na stanovišti. Nažky bývají ještě v úborech napadány larvami hmyzu.

Ohrožení

Pcháč žlutoostenný je ohrožen hlavně zánikem přirozených stanovišť. Téměř ve všech zemích, kde se vyskytuje, je považován za ohrožený druh. V České republice je vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb., stejně jako Červeným seznamem cévnatých rostlin květeny ČR je zařazen mezi kriticky ohrožené rostliny (§1, C1t).[2][3][4][5][6]

Reference

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. RYBKA, Vlastik; LUSTYK, Pavel. Metodika monitoringu evropsky významného druhu pcháč žlutoostenný [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, rev. 2005 [cit. 2014-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-13. 
  3. CIBULKA, Radim. Salvia: Pcháč žlutoostenný [online]. Salvia o. s. – sdružení pro ochranu přírody, Praha 5, rev. 22.08.2013 [cit. 2014-12-28]. Dostupné online. 
  4. KOVÁŘ, Ladislav. BOTANY.cz: Pcháč žlutoostenný [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 07.07.2007 [cit. 2014-12-28]. Dostupné online. 
  5. Databáze C1 rostlin: Pcháč žlutoostenný [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2014-12-28]. Dostupné online. 
  6. PROKEŠOVÁ, Helena; BUREŠ, Petr. Nové poznatky o biologii pcháče žlutoostenného [online]. Masarykova universita v Brně, rev. 2012 [cit. 2014-12-28]. Dostupné online. ISBN 97880-86632-391. 

Externí odkazy

Zdroj