Pavel Landovský

Pavel Landovský
Narození 11. září 1936
Německý Brod
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 10. října 2014 (ve věku 78 let)
Kytín
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Místo pohřbení hřbitov v Dobrnicích
Povolání spisovatel, dramatik, divadelní herec, filmový herec, televizní herec, herec a scenárista
Alma mater Akademie múzických umění v Praze
Ocenění Medaile Za zásluhy mzz III. stupeň (2002)
Děti Beatrice Landovská
Andrea Landovská
Jakub Landovský
multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Pavla Landovského na hřbitově v Dobrnicích
Pavel Landovský na státním pohřbu Václava Havla
Krušnohorské divadlo v Teplicích, kde Landovský začínal
Střední průmyslová škola Teplice, kde Landovský získal maturitu

Pavel Landovský (11. září 1936 Německý Brod – 10. října 2014 Kytín), přezdívaný Lanďák, byl český herec a dramatik, disident, signatář Charty 77. Do svých filmů ho obsazovali režiséři jako Jiří Menzel, Jiří Krejčík, Pavel Juráček, Miloš Forman či Jan Svěrák.

Život a dílo

Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě na strojní průmyslovce se čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Začínal jako řadový statista v teplickém divadle. V roce 1960 začal hrát v Severomoravském oblastním divadle v Šumperku, v letech 1961–1963 působil v Západočeském divadle Klatovy, 1963–1965 ve Východočeském divadle Pardubice. V roce 1966 zakotvil na jedenáct let v pražském Činoherním klubu, kde byl spolutvůrcem jeho nejslavnější éry (Revizor, Strýček Váňa). Landovského angažmá ukončil mocenský zásah v době normalizace (1976). V roce 1978 v pražském Bytovém divadle Vlasty Chramostové hrál ve hře Play Macbeth roli Makbetha. Po návratu z Rakouska hrál v letech 1990–2008 v Divadle Na zábradlí, v Národním divadle, v Divadle v Dlouhé a Divadle Hybernia. Působil také jako příležitostný dramatik (kromě divadla psal i pro Československý rozhlas).

Landovský byl vynikající jako řecký proutník v kunderovské adaptaci Já, truchlivý bůh, nezapomenutelný je jako sládek v Havlově Audienci. Hrál v řadě legendárních československých filmů, v Ostře sledovaných vlacích, Markétě Lazarové či Adelheid. Populární byl také jeho major Terazky v adaptaci Švandrlíkových Černých baronů.[1]

Landovský se zasloužil o zveřejnění textu Charty 77, protože její první opisy se podařilo Václavu Havlovi odeslat poštou poté, co Landovský ve svém autě ujel StB, která je pronásledovala. Po podpisu Charty 77 byl opakovaně vyslýchán StB a v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska (1978). Zde se stal hercem prestižního vídeňského Burgtheateru, od roku 1989 hrál opět doma v Československu (Česku). V posledních letech trpěl cukrovkou a po prodělané cévní mozkové příhodě byl upoután na invalidní vozík. Pavel Landovský zemřel doma v pátek večer 10. října 2014 na infarkt myokardu. Poslední rozloučení s umělcem se konalo v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze 17. října 2014. Pohřben je Dobrnicích nedaleko Číhoště.[2]

Jeho manželkou byla v letech 1962–1973 dramatička a scénografka Helena Albertová.[3] Syn Jakub je právníkem a komunálním politikem, partnerem dcery Beatrice byl básník J. H. Krchovský.[4][5] Jeho synovcem je herec Pavel Slabý.

Připomínky

  • Pamětní deska Pavlu Landovskému v Havlíčkově Brodě[6]

Divadelní hry

Všechny hry vyšly souborně v roce 2013.[11]

Filmografie, výběr

Televize

  • 1969 Brýle (TV mikrokomedie) – role: vedoucí kuchyně
  • 1969 Bližní na tapetě (TV cyklus mikrokomedií Malé justiční omyly) – role: řidič sanitky Václav Kadeřábek (1.příběh: Nactiutrhač)
  • 1971 Silvestrovské kousky pana Housky (TV komedie) – role: František Houska

Odkazy

Reference

  1. ↑ VARYŠ Vojtěch. Zemřel herecký bouřlivák Pavel Landovský. In: Zprávy.Tiscali.cz [online]. 11. 10. 2014 13:24 [cit. 10. 9. 2016]. Dostupné z: http://zpravy.tiscali.cz/zemrel-herecky-bourlivak-pavel-landovsky-243848 Archivováno 23. 9. 2016 na Wayback Machine.
  2. ↑ LAUDIN, Radek. Landovský je pochován na vesnickém hřbitově, Krejča s Lipským v Pelhřimově. iDNES.cz [online]. 2021-11-02 [cit. 2022-01-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ Helena Albertová ve Slovníku české literatury po roce 1945
  4. ↑ Landovského syn Jakub: Táta se nikoho nebál, seřval i estébáky | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2014-10-17 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ Pavel Landovský: Odjakživa jsem jednal zcela bez okolků. Reflex.cz [online]. [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ Pavel Landovský: Hodinový hoteliér na stránkách Českého rozhlasu
  8. ↑ Pavel Landovský: Noční linka na stránkách Virtuální národní fonotéka
  9. ↑ Pavel Landovský: Objížďka na stránkách Českého rozhlasu Dvojka. 12. října 2014 v 20:00.
  10. ↑ Český rozhlas Dvojka
  11. ↑ LANDOVSKÝ, Pavel. Hodinový hoteliér a jiné hry. Příprava vydání Lenka Jungmannová. Praha: Akropolis, 2013. 344 s. ISBN 978-80-7470-036-1. 

Literatura

  • ALBERTOVÁ, Helena; LANDOVSKÝ, Pavel. Lanďák. Praha: XYZ, 2010. 275 s. ISBN 978-80-7388-317-1.
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 20, 33, 34, 531, 540.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 27–30. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 365. 
  • LANDOVSKÝ, Pavel. Hodinový hoteliér a jiné hry. Příprava vydání Lenka Jungmannová. Praha: Akropolis, 2013. 344 s. ISBN 978-80-7470-036-1. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 318. 

Externí odkazy

Zdroj