Pavel Klein (teatrolog)

Mgr. Pavel Klein, Ph.D. et Ph.D.
Narození 11. dubna 1975
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 27. července 2007 (ve věku 32 let)
Brno
ČeskoČesko Česko
Alma mater Masarykova univerzita, Janáčkova akademie múzických umění v Brně
Povolání teatrolog, vysokoškolský pedagog, výtvarník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pavel Klein (11. dubna 1975 – 27. července 2007 Brno) byl český teatrolog, vysokoškolský pedagog a výtvarník. Zabýval se především ruským symbolismem a dějinami scénografie.

Život

V letech 1994–1999 studoval divadelní vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Už od dob magisterských studií se zabýval tematikou ruského divadla, na něž soustavně orientoval svůj výzkum. V letech 1999–2002 pokračoval na téže fakultě v doktorském studiu v rámci oboru teorie a dějiny divadla, filmu a audiovizuálních médií a úspěšně jej ukončil disertační prací Specifika ruského symbolismu, která získala 2. místo v soutěži Teatrologické společnosti o Cenu Václava Königsmarka pro rok 2002.[1][2] Následně působil jako odborný asistent Ústavu pro studium divadla a interaktivních médií FF MU, pozdějšího Kabinetu divadelních studií při Semináře estetiky FF MU. Paralelně působil jako odborný asistent v Ateliéru scénografie Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění, kde navíc studoval doktorský studijní program teorie a dějiny scénografie, který v roce 2006 absolvoval obhájením disertační práce Scénografové ve službách Les Ballets Russes 1909–1912. Počátky divadelní secese. Na obou fakultách se věnoval pedagogické činnosti.[1][3]

Ve své vědecké a pedagogické činnosti se zabýval zejména tématy ruské divadelní moderny, českými i světovými dějinami scénografie, symbolismem a symbolickou analýzou či teorií vizuální komunikace.[2] V rámci brněnského divadelního prostoru se věnoval Divadlu U stolu. Vedle spoluautorství několika monografických děl, napsal řadu studií, publikovaných v českých i zahraničních cizojazyčných sbornících. Svými články přispíval do denního i odborného tisku, jako byla např. Divadelní revue, slovenské SALTO či Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity.[1] Byl členem České Asociace Rusistů, zájmového sdružení Ars Comparations a Teatrologické společnosti.[2]

Věnoval se také veřejné přednáškové činnosti. V akademickém roce 2006/2007 uspořádal společně se Světlanou Medulánovou přednáškový cyklus Resumé/Úvahy o vnímaní, který sestával z deseti kulturologických přednášek nejenom z oblasti divadelnictví.[4] Vedle toho přednášel pro Brněnskou pobočku Židovského muzea v Praze. Zabýval se i výtvarným uměním a architekturou, přičemž výtvarně se i sám angažoval. Byl autorem návrhů interiérů, zahradní architektury i knižní grafiky, mimo jiné k obálkám knih, na kterých se sám autorsky podílel.[1]

Publikované knihy

  • Dramatika ruského symbolismu I–III (2001–2004) – napsáno ve spolupráci s Danuší Kšicovou. Kromě her v originálu i překladu Danuše Kšicové obsahuje i bohatý obrazový materiál. Záměr vydat čtvrtý díl zabývající se Zinaidou Gippiusovou zůstal nerealizován.
  • Manifesty ruského symbolismu I–V (2002–2006) – napsáno ve spolupráci se Simonou Koryčánkovou. Jednotlivé díly zpracovávají postupně poezii, umění, divadlo, kritiku a povídku. Šestý díl zpracovávající román nedokončen.
  • Podoby současné scénografie (2003) – napsáno ve spolupráci s Margitou Havlíčkovou. Vychází z prací studentů scénografie DiFa JAMU.
  • Symbolismus na scéně MCHAT. Režijní koncepce K. S. Stanislavského (2003) – napsáno ve spolupráci s Danuší Kšicovou.
  • Scénografové ve službách Les Ballets Russes (1909–1912). Počátky divadelní secese (2007) – knižní vydání disertační práce. 

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d KOVÁŘOVÁ, Klára. Biografické heslo Pavel Klein. S. 11–12. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. Q, Řada teatrologická = Theatralia. [online]. 2008 [cit. 2017-11-27]. Roč. 57, čís. Q11, s. 11–12. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Osobní stránka Mgr. Pavel Klein, Ph.D.. is.muni.cz [online]. [cit. 2017-11-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ Absolventi divadelní fakulty [online]. Jamu.cz [cit. 2024-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-06. 
  4. ↑ KŠICOVÁ, Danuše. Poselství Pavla Kleina. S. 38–39. Opera Slavica [online]. 2007 [cit. 2017-11-27]. Roč. 17, čís. 3, s. 38–39. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj