Pavel Bratinka

Ing. Pavel Bratinka
Pavel Bratinka (2020)
Pavel Bratinka (2020)
2. ministr bez portfeje ČR
Ve funkci:
4. července 1996 – 2. ledna 1998
Předseda vlády Václav Klaus
Předchůdce Igor Němec
Nástupce Miloslav Výborný
1. předseda ODA
Ve funkci:
1989 – 28. března 1992
Předchůdce subjekt vznikl
Nástupce Jan Kalvoda
poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. června 1996 – 19. června 1998
poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
náměstek ministra zahraničních věcí
Ve funkci:
1992 – 1996
Stranická příslušnost
Členství OF (1989–1991)
ODA (1989–1998)
Narození 14. března 1946 (77 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť Václava Zimová
Děti Lucie, Tereza, Ondřej, Petr
Alma mater ČVUT Praha
Profese politik a fyzik
Náboženství římskokatolické
Commons Pavel Bratinka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Bratinka (* 14. března 1946, Bratislava) je český podnikatel a bývalý politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, respektive za ODA, počátkem 90. let předseda ODA, v 90. letech poslanec Poslanecké sněmovny a ministr bez portfeje České republiky.

Biografie

Od roku 1950 žije v Praze. Vystudoval Fakultu jaderné a technické fyziky ČVUT v letech 1964–1968. Mezi léty 1970 až 1974 pracoval v Ústavu fyziky pevných látek ČSAV v Praze. Poté vystřídal několik zaměstnání a v 80. letech s postupující persekucí byl vytlačen na manuální posty jako topič a uklízeč. V roce 1976 se oženil s Václavou Zimovou, se kterou má čtyři děti: Lucii, Terezu, Ondru a Petra.[1]

Byl zakládajícím členem a prvním předsedou Občanské demokratické aliance v letech 1989–1992. Ve volbách roku 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění (volební obvod Východočeský kraj) za Občanské fórum, pod kterým ODA v roce 1990 kandidovala. Občanská demokratická aliance tehdy fungovala jen jako neformální skupina uvnitř Občanského fóra, ale postupně se začala emancipovat. Na 1. konferenci ODA v říjnu 1990 byl Bratinka potvrzen na postu předsedy a aliance se vydala směrem k preciznější stranické struktuře. Po rozkladu OF v roce 1991 přešel Bratinka do samostatného poslaneckého klubu ODA. Funkci předsedy ODA obhájil i na 2. a 3. konferenci ODA (leden 1992), ale na 4. konferenci v březnu 1992 ho vystřídal na předsednickém postu Jan Kalvoda, přičemž Bratinka se stal prvním místopředsedou (Bratinka z funkce předsedy odešel dobrovolně a doporučil Kalvodu za svého nástupce[1]). Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[2][3] Působil jako místopředseda zahraničního výboru federálního parlamentu.

V období let 1992–1996 působil jako náměstek ministra zahraničních věcí ČR odpovědný za vztahy s Evropskou unií.

Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za ODA a poslanecký mandát zastával až do voleb roku 1998. V této době byl také členem vlády. V období červenec 1996 až leden 1998 totiž působil jako ministr bez portfeje ve druhé vládě Václava Klause.[4] V rámci toho byl jmenován rovněž předsedou Rady pro národnosti, Rady vlády pro výzkum a vývoj, Rady vlády pro zpravodajské a bezpečnostní služby, Rady pro nadace a výkonným místopředsedou Vládního výboru pro zdravotně postižené.[5]

V rámci ODA představoval konzervativní křídlo. Spory mezi konzervativním a pragmatickým křídlem, které v ODA zesílily roku 1997, vedly k frakčním bojům a odchodům ze strany. Dne 25. února 1998 ukončil Pavel Bratinka členství v ODA.[1][6]

V období let 1998–2017 podnikal v poradenské firmě Euroffice Praha – Brusel a. s., kterou založil s Liborem Kudláčkem, Jiřím Růžkem a Pavlem Štalmachem.[1] Působí též ve správní radě Nadace Divoké husy.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Pavel Bratinka [online]. Bratinka.cz [cit. 2012-08-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-08-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1531, 1538–1539. 
  4. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1549. 
  5. ↑ Životopis Pavla Bratinky na jeho osobních stránkách
  6. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1543. 
  7. ↑ Lidé v nadaci. divokehusy.cz [online]. [cit. 2013-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-14. 

Literatura

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 20. 
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 80. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 133. 

Externí odkazy

Zdroj