Paul von Ragué Schleyer

 

Paul von R. Schleyer
Paul von R. Schleyer (26. srpna 2008)
Paul von R. Schleyer (26. srpna 2008)
Narození 27. února 1930
Cleveland
Úmrtí 21. listopadu 2014 (ve věku 84 let)
Ila
Alma mater Harvardova univerzita
Princetonská univerzita
Pracoviště Erlangensko-norimberská univerzita
Georgijská univerzita
Ocenění čestný doktor Univerzity Claudea Bernarda v Lyonu (1971)
Medaile Adolfa von Baeyera (1986)
James Flack Norris Award in Physical Organic Chemistry (1987)
Kołos Medal (2002)
honorary doctor of the University of Marburg
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul von Ragué Schleyer (27. února 1930 Cleveland[1] – 21. listopadu 2014[1]Ila) byl americký fyzikální organický chemik. Podle průzkumu citovanosti z období 1981–1997 byl Schleyer třetím nejcitovanějším chemikem na světě.[2] Během své kariéry publikoval více než 1100 vědeckých článků.[1] Působil jako profesor chemie na Princetonské univerzitě, profesor a spoluředitel Ústavu organické chemie (Institut für organische Chemie) na Univerzitě Erlangen-Norimberk a později se stal profesorem chemie na University of Georgia v Athens, kde působil na katedře Grahama Perdueho. Publikoval dvanáct knih zaměřených na chemii lithia, ab initio teorii molekulových orbitalů a karboniové ionty. Působil jako prezident Světové asociace teoretických a výpočetních chemiků (WATOC), byl členem Mezinárodní akademie kvantově molekulárních věd a šéfredaktorem Encyklopedie výpočetní chemie.[3][4]

Raný život

Schleyer se narodil 27. února 1930 v Clevelandu ve státě Ohio a v roce 1947 absolvoval jako nejlepší student své třídy střední technickou školu Cleveland West. V roce 1951 získal Schleyer titul A. B. na Princetonské univerzitě.[1] Poté v roce 1957 získal doktorát na Harvardově univerzitě[1], kde pracoval pod vedením fyzikálního organického chemika Paula Doughty Bartletta.[3]

Působení na Princetonské univerzitě

Schleyer začal učit v Princetonu v roce 1954 a stal se tam profesorem chemie na katedře Eugena Higginse. Během svého působení na Princetonské univerzitě se Schleyer v roce 1969 oženil s Ingou Venemovou. Během této doby získal Schleyer také Fulbrightovo stipendium, stipendium Alfreda P. Sloana, Guggenheimovo stipendium (od nadace J. S. Guggenheima) a Humboldtovu cenu pro výzkum.

Výzkum a publikace

Schleyer napsal 12 knih[1], některé z nich vznikly ve spolupráci s nositeli Nobelovy ceny J. A. Poplem, H. C. Brownem a G. A. Olahem. Jeho výzkum významně přispěl k syntéze adamantanu a dalších klecovitých molekul, přičemž využíval a studoval mechanismy molekulových přesmyků. Objevil také nové typy vodíkových vazeb. Schleyer také identifikoval mechanismy solvolýzy, včetně reaktivních meziproduktů.[1]

Jako průkopník v oblasti výpočetní chemie identifikoval Schleyer řadu nových molekulárních struktur, zejména souvisejících s chemií lithia a elektronově deficitních systémů.[5] Významně přispěl také v širokém spektru témat zahrnujících organokovovou chemii, fyzikální organickou chemii, anorganickou chemii a další oblasti teoretické chemie. Jeho výzkum od roku 2006 oživil zájem o aromatičnost a zkoumal planární hyperkoordinaci uhlíku.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul von Ragué Schleyer na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g Obituary: Paul Schleyer [online]. University of Georgia, 2014-12-08 [cit. 2025-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ PENDLEBURY, David A. 50 Most Cited Chemists 1981-1997. cristal.org [online]. [cit. 2025-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b AINSWORTH, Susan J. Paul von Ragué Schleyer Dies At 84. Chemical & Engineering News [online]. 2014-11-25 [cit. 2025-04-29]. Dostupné online. ISSN 0009-2347. (anglicky) 
  4. ↑ SCHAEFER, Henry F. Paul von Ragué Schleyer (1930–2014). Nature. 2015-01-01, roč. 517, čís. 7532, s. 22–22. Dostupné online [cit. 2025-04-29]. ISSN 0028-0836. doi:10.1038/517022a. PMID 25557708. (anglicky) 
  5. ↑ Paul Schleyer 1930-2014. s3.smu.edu [online]. The Computational And Theoretical Chemistry Group [cit. 2025-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj