Paul Morand

Paul Morand
Paul Morand (1925)
Paul Morand (1925)
Rodné jméno Paul Émile Charles Ferdinand Morand
Narození 13. března 1888
8. pařížský obvod
Úmrtí 23. července 1976 (ve věku 88 let)
15. obvod
Místo pohřbení Terst
Bydliště avenue Charles-Floquet (1927–1976)
Alma mater Svobodná škola politických věd
Lycée Chaptal
Collège Jules-Ferry (Paris, France)
Povolání diplomat, spisovatel, básník a romanopisec
Zaměstnavatelé Nakladatelství Gallimard
Le Figaro
Ocenění Řád Francisque
důstojník Řádu čestné legie
Choť Hélène Morand
Rodiče Eugène Morand[1]
Funkce ambassador of France to Romania (1942–1944)
ambassador of France to Switzerland (1944–1945)
11. křeslo Francouzské akademie (1968–1976)
Podpis Paul Morand – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul Morand (13. března 1888, Paříž – 24. července 1976, Paříž) byl francouzský spisovatel konzervativní a krajně pravicové orientace. Byl rovněž diplomatem (velvyslanec v Londýně, Římě, Madridu, Bangkoku).[2]

Ze svých četných cest a pobytů v cizině vytěžil řadu impresionistických cestopisů, z nichž je ale patrné určité pohrdání neevropskými kulturami a víra v nadřazenost bílé rasy. Jako příslušník vyšší třídy se oženil do bohatých rodin a na udržení třídních rozdílů ve společnosti vždy lpěl. Hlásil se k dílu Friedricha Nietzscheho, Oswalda Spenglera i rasisticky orientovaného Arthura de Gobineau.

Během druhé světové války přísahal věrnost kolaborantskému vichistickému režimu a stal se vládním funkcionářem.[3] Zastával v té době jasně antisemitské, pronacistické a protidemokratické postoje. Po válce mu byl odebrán státní důchod a pro jistotu nedotknutelůnosti se odstěhoval do Švýcarska. Byl též kmotrem konzervativní literární skupiny Hussards (v překladu: husaři), kteří oponovali módnímu existencialismu a levici obecně. Čtyřikrát se ucházel o přijetí do Francouzské akademie, nakonec byl přijat v roce 1968, přes protest Charlese de Gaulla, který poukazoval na jeho minulost. Své extrémní názory Morand nikdy neodvolal, byť se k nim po válce nevyjadřoval, stejně jako ke své kolaborantské minulosti. K jeho přátelům patřili v předválečné době Sarah Bernhardtová, Stéphane Mallarmé a Jean Giraudoux, později Jean Cocteau, Marcel Proust nebo Coco Chanel, jíž připravil i paměti formou rozhovoru nazvané L'Allure de Chanel (1976). Jeho dílo, navzdory ideové vzdálenosti, vždy obdivoval a hájil André Breton. Patřil k nejpřekládanějším francouzským autorům v meziválečném Československu.

Bibliografie

Česky vyšlo

  • Otevřeno celou noc, Aventinum 1925
  • Zavřeno celou noc!, Aventinum 1925
  • Budha žije, Aventinum 1928
  • Championi světa, F. Topič 1930
  • New York, F. Topič 1930
  • Aurora, Adolf Synek 1931
  • 1900, Alois Srdce 1933
  • Londýn, F. Topič 1933

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul Morand na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Paul Morand birth record. Dostupné online.
  2. ↑ Paul Morand. Britannica.com [online]. [cit. 2024-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ WINEGARTEN, Renee. Who was Paul Morand? | The New Criterion [online]. 1987-11-01 [cit. 2024-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Morand na Wikimedia Commons

Zdroj