Paul Biya
Paul Biya | |
---|---|
![]() Paul Biya (14. prosince 2022)
| |
2. prezident Kamerunu | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 6. listopadu 1982 | |
Předseda vlády |
Bello Bouba Maigari Luc Ayang Sadou Hayatou Simon Achidi Achu Peter Mafany Musonge Ephraïm Inoni Philémon Yang Joseph Ngute |
Předchůdce | Ahmadou Ahidjo |
1. předseda vlády Kamerunu | |
Ve funkci: 30. června 1975 – 6. listopadu 1982 | |
Prezident | Ahmadou Ahidjo |
Předchůdce | funkce nově vytvořena |
Nástupce | Bello Bouba Maigari |
Stranická příslušnost | |
Členství | Kamerunské lidově demokratické hnutí |
Narození |
13. února 1933 (92 let) Mvomeka'a |
Choť | Jeanne-Irène Biya (1961–1992) Chantal Biya (od 1994) |
Děti | Emmanuel Franck Biya Brenda Biya |
Alma mater | Státní administrativní škola Pařížský institut politických věd Pařížská univerzita |
Profese | politik |
Náboženství | katolicismus |
Ocenění | velkokříž Řádu Isabely Katolické (1981) rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (2016) Záslužný řád Spolkové republiky Německo rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří Řád Pia IX. … více na Wikidatech |
Webová stránka | www |
Commons | Paul Biya |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Paul Biya (* 13. února 1933 Mvomeka'a, Kamerun) je kamerunský politik a státník, v letech 1975–1982 premiér, od roku 1982 prezident Kamerunu. Od roku 2025 je druhým nejdéle vládnoucím prezidentem v Africe (po Teodorovi Obiangovi Nguemovi Mbasogovi v Rovníkové Guineji), druhým nejdéle po sobě sloužícím současným nekrálovským státním představitelem na světě a nejstarší hlavou státu.
Biya pochází z jižního Kamerunu, během 60. let se vypracoval na úřednickou pozici pod vedením prezidenta Ahmadoua Ahidja, v letech 1968–1975 byl generálním tajemníkem prezidentské kanceláře a poté předsedou vlády. Po Ahidjově nečekané rezignaci v roce 1982 nastoupil na prezidentský post a v letech 1983–1984 svou moc upevnil zinscenovaným pokusem o převrat, při němž zlikvidoval všechny své politické oponenty.[1]
V 80. letech Biya zavedl politické reformy v rámci systému jedné strany, později na počátku 90. let pod lakem akceptoval zavedení politiky více stran. Ve sporných prezidentských volbách v roce 1992 zvítězil se ziskem 40 % hlasů, s velkým náskokem byl znovu zvolen také v letech 1997, 2004, 2011 a 2018. Opoziční politici a západní vlády při každých volbách tvrdili, že dochází k nesrovnalostem při hlasování a podvodům, řada zdrojů navíc poskytla důkazy, že Biya nevyhrál již ve volbách v roce 1992.[2]
Mládí a vzdělání
Narodil se ve vesnici Mvomeka'a v regionu Sud/South na jihu Kamerunu. Po vystudování Lycée General Leclerc v Yaoundé studoval ve Francii na Sorbonně a Sciences Po, kde v roce 1961 získal vysokoškolský diplom v oboru veřejného práva.[3]
Politická kariéra
V roce 1975 se stal premiérem Kamerunu. Dne 6. listopadu 1982 se stal po odstupivším Ahmadou Ahidjo prezidentem. Od neúspěšného pokusu o státní převrat předchozího prezidenta v roce 1984 vládne autoritářsky. V roce 1991 po masivních protestech však musel ustoupit a vypsal svobodné volby. V následujícím roce ho ve volbách porazil John Fru Ndi. Biya se však díky různým politickým intrikám udržel u moci. Další volby v roce 1997 byla většinou politických stran bojkotována. V roce 2004 se nechal novým hlasováním zvolit v prezidentském úřadě na dalších sedm let. V prezidentských volbách v říjnu 2011 si zajistil po šesté úřad prezidenta. Při volbách získal 77,9 % odevzdaných hlasů. Jeho nejbližší soupeř John Fru Ndi si zajistil pouze 10 % odevzdaných hlasů.[4] Po zvolení ve svém projevu slíbil růst ekonomiky a vytváření nových pracovních míst s programem veřejných prací, které "transformují naši zemi do obrovského staveniště".[5] Dne 3. listopadu 2011 složil přísahu prezidenta na další funkční období. Mandát obhájil i po dalších sedmi letech ve volbách konaných 7. října 2018.
V říjnu 2024 začala média spekulovat o jeho zdravotním stavu poté, co se asi šest týdnů neobjevil na veřejnosti.[6]
Vyznamenání
-
velkokříž s rytířem Řádu Pia IX. – Vatikán, 30. října 1986
-
velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 11. března 2016[7]
-
velkokříž Řádu čestné legie – Francie
-
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo
-
velkokomtur Řádu federativní republiky – Nigérie
-
velkokříž Řádu za zásluhy – Senegal
-
čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří – Spojené království[8]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul Biya na anglické Wikipedii.
- ↑ EMVANA, Michel Roger. Paul Biya: les secrets du pouvoir. [s.l.]: KARTHALA Editions 308 s. Dostupné online. ISBN 978-2-84586-684-3. (francouzsky) Google-Books-ID: ypWQjMONIlcC.
- ↑ Elections. La fraude «made in Cameroon» fait fureur. www.cameroonvoice.com [online]. [cit. 2025-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-19. (francouzsky)
- ↑ Biography. www.prc.cm [online]. [cit. 2025-07-14]. Dostupné online.
- ↑ Cameroonian president wins vote, extending 29-year-rule". CNN. 22 říjen 2010. Citováno 4. listopadu 2011. (anglicky)
- ↑ Cameroon's Biya promises youth jobs after poll win. Archivováno 25. 2. 2016 na Wayback Machine. Reuters. 25 října 2011. Citováno 4 listopu 2011. (anglicky)
- ↑ ČT24. Kamerunský prezident zmizel, úřady zakázaly debaty o jeho zdraví. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-10-21]. Dostupné online.
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online.
- ↑ BRITISH HONOURS AND ORDERS OF CHIVALRY HELD BY OVERSEAS HEADS OF STATE (Hansard, 14 March 1989). api.parliament.uk [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Biya na Wikimedia Commons
- Galerie Paul Biya na Wikimedia Commons