Parlamentní volby v Kamerunu v roce 2007

Parlamentní volby v Kamerunu se konaly dne 22. července 2007.^[1] Ve stejném termínu probíhaly i komunální volby. V některých volebních okresech byly následně výsledky zrušeny a volby se v nich opakovaly 30. září 2007.^[2] Vítězem voleb byla vládnoucí strana Kamerunské lidové demokratické hnutí (RDPC), které obsadilo 153 ze 180 křesel v Národním shromáždění. Nejsilnější opoziční strana, Sociálně demokratická fronta (SDF) získala 16 mandátů.

Volební kampaň

O 180 křesel v Národním shromáždění se ucházelo 1 274 kandidátů ze 41 politických stran. V místních volbách se ucházelo 24 620 kandidátů o 6 514 dostupných mandátů.^[1] Jedinou politickou stranou, která měla kandidáty ve všech volebních okrscích, byla RDPC.

Během volební kampaně se objevily stížnosti, že RDPC dostává nepřiměřeně vysílacího času v televizi a v rozhlase. Předseda Progresivního hnutí (MP) Jean-Jacques Ekindi si stěžoval, že jeho strana dostává denně pouze 6 sekund vysílacího času v televizi, což jí během celé kampaně zajistilo přibližně jeden a půl minuty vysílacího času. Podle Ekindiho šlo o diskriminaci malých stran a jednalo se o nezákonné jednání.^[3] Dne 18. července 2007 MP formalizovala spojenectví s Kamerunskou demokratickou unií (UDC). Součástí dohody těchto stran bylo, že nekandidovaly proti sobě ve stejných volebních obvodech.^[4]

Průběh voleb

Dne 17. července John Fru Ndi, vůdce opoziční SDF, prohlásil, že přípravy na volby byly poznamenány nesrovnalostmi, včetně špatného rozdělování voličských průkazů, kdy někteří lidé obdrželi více karet a někteří žádnou. Došlo také k překreslování hranic volebních okrsků ještě před zveřejněním výsledků. Fru Ndi prohlásil, že volby tak nebudou transparentní a z dané situace vinil úřadujícího prezidenta Paula Biyu. Dle Fru Ndiho chtěla vládnoucí RDPC získat dvoutřetinovou většinu v parlamentu, aby mohla změnit ústavu a umožnila tak opět Biyovi kandidovat v prezidentských volbách v roce 2011. Za SDF kandidovalo 103 lidí a podle předsedy strany by byl bojkot voleb zbytečný.

Účast voličů ve volbách byla nízká. Podle některých zdrojů se například volební účast v Douale odhadovala na 20 %. Přesto v den voleb vystoupil ministr územní správy Marafa Hamidou Yaya a prohlásil, že volební účast v celé zemi byla „velmi úctyhodná“. Řekl také, že volby proběhly hladce a bez větších incidentů. Podle jiných zdrojů však u voleb docházelo k nesrovnalostem a voličům byla na řadě míst umožněna volební účast pouze s voličským průkazem bez předložení průkazu totožnosti. Opozice označila volby za zmanipulované.^[5]

Kromě SDF na údajné podvody upozorňovala i UDC a obě strany prohlásily, že se odvolají v každém okrsku, ve kterém byli jejich kandidáti poraženi. Další opoziční strana - Aliance demokratických sil (AFP) - uvedla, že se odvolávat nebude, protože považuje právní systém v zemi za natolik zkorumpovaný, že by bylo zbytečné podávat žalobu.

Prezident Paul Biya při odevzdání svého hlasu v Yaoundé řekl, že očekává pro svou stranu pohodlnou většinu, která mu umožní budovat a modernizovat zemi.^[5] Řekl také, že kampaň probíhala v klidné, vyrovnané a mírové atmosféře a doufá, že tato atmosféra zůstane zachována i po volbách a obyvatelé jejich výsledky přijmou.^[6]

Volební výsledky

Po vyhlášení oficiálních výsledků voleb byly k Nejvyššímu soudu Kamerunu podáno 103 stížnosti. Většina z nich požadovala zrušení výsledků v jednotlivých volebních obvodech, některé z nich však žádaly pouze neutrální přepočítání hlasů. Nejvíce podnětů podala Národní unie pro demokracii a pokrok (UNDP), která si stěžovala ve 33 případech. SDF podala 30 stížností, Svaz lidu Kamerunu (UPC) vznesl 6 stížností a RDPC čtyři. John Fru Ndi dne 2. srpna 2007 uvedl, že by kvůli podvodům měly být zrušeny celé volby. Tvrdil také, že pokud by byly volby svobodné a transparentní, vyhrála by je jeho strana.

Nejvyšší soud Kamerunu 10. srpna 2007 vyhlásil konečné volební výsledky. Podle nich RDPC získala 140 mandátů, SDF 14 mandátů, UNDP a UDS po čtyřech mandátech a Progresivní hnutí jeden. V pěti volebních okrscích byly soudem volební výsledky zrušeny a zůstalo tak neobsazeno 17 křesel.^[7] Mezi zvolenými poslanci bylo 23 žen.

Opakované volby

Dne 29. srpna 2007 bylo oznámeno, že doplňkové volby v pěti volebních okrscích, kde byly předchozí volební výsledky z rozhodnutí soudu zrušeny, se budou konat 30. září 2007. Opakované volby se týkaly okrsků Wouri-East, Mayo-Tsanaga-North, Nyong and Kellé, Mungo South a Haut-Nikam.^[2] Volební kampaň před opakovanými volbami započala 15. září 2007.^[8]

Prozatímní výsledky ukázaly, že RDPC získala 13 ze 17 neobsazených křesel, dvě křesla získala SDF a dvě UNDP.^[9] SDF tyto výsledky zpochybnila, přičemž John Fru Ndi prohlásil, že jeho strana ve skutečnosti získala šest mandátů. Tvrdil, že jeho strana získala nadpoloviční většinu v okrsku Wouri-East, čímž získal čtyři mandáty, po jednom mandátu pak měla získat v okrscích Haut-Nkam a Mayo-Tsanaga-North.

Dne 10. října 2007 Nejvyšší soud Kamerunu rozhodl, že šest odvolání proti výsledkům voleb je neopodstatněných a další dvě odvolání zamítl.^[10] Soud tak dne 15. října 2007 potvrdil výsledky dílčích voleb. Celkově pak RDPC získala 153 křesel, SDF 16 křesel, UNDP šest křesel, UDS čtyři křesla a jedno křeslo Progresivní hnutí.

Politická strana	Hlasy	%	Mandáty	*/-
Kamerunské lidové demokratické hnutí	2 105 503	67,30 %	153	▲4
Sociálně demokratická fronta	425 435	13,60 %	16	▼6
Národní unie pro demokracii a pokrok	355 903	11,38 %	6	▲5
Kamerunská demokratická unie	68 427	2,19 %	4	▼1
Hnutí za obranu republiky	47 992	1,53 %	0	-
Svaz lidu Kamerunu	43 141	1,38 %	0	▼3
Aliance pro demokracii a rozvoj	26 936	0,86 %	0	-
Národní aliance pro demokracii a pokrok	18 361	0,59 %	0	-
Kamerunské hnutí za svobodu a rozvoj	6 019	0,19 %	0	-
Unie za republiku	4 806	0,15 %	0	-
Kamerunská strana pracujících a rolníků	4 401	0,14 %	0	-
Hnutí za demokracii a pokrok	3 970	0,13 %	0	-
Progresivní hnutí	3 942	0,13 %	1	-
Kamerunská revoluce sjednoceného lidu	2 876	0,09 %	0	-
Sociálně demokratická strana	2 425	0,08 %	0	-
Národní hnutí za pokrok Kamerunu	1 765	0,06 %	0	-
Kamerunské shromáždění pro republiku	1 430	0,05 %	0	-
Unie demokratických sil Kamerunu	958	0,03 %	0	-
Národní unie úplné nezávislosti Kamerunu	589	0,02 %	0	-
Akce za zásluhy a rovné příležitosti	583	0,02 %	0	-
Strana sjednocených pracujících Kamerunu	543	0,02 %	0	-
Sjednocená socialistická strana	541	0,02 %	0	-
Kamerunský národní kongres	536	0,02 %	0	-
Africké hnutí za novou nezávislost a demokracii	508	0,02 %	0	-
Kamerunská sjednocená fronta	271	0,01 %	0	-
Kamerunské ekologické hnutí	245	0,01 %	0	-
Vlastenecká lidová osvobozenecká fronta	186	0,01 %	0	-
Liberálně demokratická strana	160	0,01 %	0	-
Hnutí kamerunských demokratů	104	0,00 %	0	-
Národní shromáždění za demokracii a rozvoj	96	0,00 %	0	-
Celkem			180

Komunální volby

V komunálních volbách se volilo do 363 zastupitelstev. Podle prozatímních výsledků RDPC zvítězila ve 310 případech, SDF v 21, UNDP v 13, UDC v 8, MDR v 5, UPC ve 3 a Národní aliance pro demokracii a lid (ANDP) v jednom. K Nejvyššímu soudu bylo podáno 216 podnětů na zrušení výsledků místních voleb.

Vývoj po volbách

Dne 14. srpna 2007 vyjádřil Paul Biya přání, aby se opoziční strany zapojily do vlády. O dva dny později předseda nejsilnější opoziční strany John Fru Ndi prohlásil, že se SDF k vládě připojí pouze za předpokladu, že se bude dodržovat politika decentralizace a federalizace, větší priorita se bude věnovat sociálnímu sektoru, zřídí se nezávislá volební komise, sníží se daně na podporu investic a zlepší se životní úroveň.^[11] Při sestavování vlády 7. září 2007 se SDF k vládě nepřipojila.^[12]

Nově zvolené Národní shromáždění uspořádalo své první zasedání na 21. srpna 2007.^[13] Přestože 17 křesel bylo stále neobsazených, ke svolání schůze stačila dvoutřetinová většina.^[7] Ve stejný den společné prohlášení americké, britské a nizozemské ambasády zkritizovalo volby kvůli nesrovnalostem a naléhalo na vytvoření nezávislé volební komise. Předsedou Národního shromáždění bylo opětovně zvolen Cavayé Yéguié Djibril.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2007 Cameroonian parliamentary election na anglické Wikipedii.

Zdroj