Paralaktické měření vzdáleností

Paralaktické měření vzdáleností je jedna z geodetických metod měření vzdáleností.

Princip

Principem paralaktického měření vzdálenosti je řešení štíhlého trojúhelníku. Na jednom koncovém bodě měřené vzdálenosti (B) je umístěna lať o přesně známé délce. Na druhém koncovém bodě (P) je přesný (vteřinový) teodolit, kterým se měří vodorovný úhel ${\displaystyle \gamma }$.

Vodorovná vzdálenost je pak vypočtena: ${\displaystyle s={\frac {b}{2}}{\mbox{cotg}}{\frac {\gamma }{2}}}$.

Pokud je b=2m, pak ${\displaystyle s={\mbox{cotg}}{\frac {\gamma }{2}}}$.

Na podobném principu bývalo založeno i určování délky triangulačních základen.

Základnové latě

V Československu se používaly především základnové latě VEB Carl Zeiss Jena Bala 2m v kombinaci se vteřinovým teodolitem Zeiss Theo 010 a trojpodstavcovou soupravou Zeiss (stativy, trojnožky, terče a optický dostřeďovač). Pro měření v podzemních prostorách bylo možné terče doplnit osvětlovacím zařízením.

Základnové latě vyráběli i ostatní přední výrobci zeměměřických přáístrojů, jako Wild Heerbrugg (Wild GBL)^[1] , Kern Aarau (Kern IB - invarbasislatte)^[2] a další.

Přesnost

Při standardním měřickém postupu byla přesnost měření závislá na měřené délce. Níže uvedené hodnoty platí pro použití vteřinového teodolitu s přesností ±3^cc / 1".

měřená délka v metrech	střední chyba v milimetrech/100m
50	± 6
100	± 24
200	± 96
300	± 216

Pokud byla měřená vzdálenost rozdělena na kratší úseky a byl použit zvláštní postup měření (kalibrovaná lať, oboustranné terče apod.) byla přesnost měření v milimetrech.

Metoda byla zcela vytlačena po nástupu světelných dálkoměrů.

Odkazy

Reference

Literatura

• RYŠAVÝ, Josef. Geodesie. 3. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1953. 763 s. Kapitola Dálkoměry s latí, s. 178–180. 

Externí odkazy

• THÜRNAGEL, Guido. Basislatte BALA [online]. Guido Thürnagel [cit. 2016-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-09. (německy) 

Zdroj