Paličkování

Paličkování (angl.: bobbin lace, něm.: Klöppeln) je způsob spojování většího počtu (3-800) nití vzájemným překřížením a stáčením. Paličkování se provádí jako ruční práce nebo na speciálních strojích, jeho účelem je zhotovení plošné průhledné textilie - krajky. ^[1]

Ruční paličkování ^[2]

Nářadí, pomůcky a zpracovávaný materiál

Většinou se zpracovává skaná bavlněná příze v jemnosti cca 20-50 tex, zčásti i barvená, v menší míře se používají také lněné nebo hedvábné příze (nejjemnější organzín až 2 tex^[3]).

Příze je navinuta na paličky různých tvarů a velikostí, jednotlivé nitě jsou zachyceny špendlíky zapíchnutými v polštáři (herduli). Na herduli je upevněn také podvinek tj. papír s nákresem předlohy, podle které se zhotovuje vazba krajky.

Nezbytná pracovní pomůcka jsou háčky různých jemností, kterými se ovládají (“házejí”) nitě při vlastním paličkování. ^[4]

Technika paličkování

K základním prvkům vazební techniky se obvykle počítá (viz nákresy vpravo): ^[5]

kroucení (1) – přehazování pravé nitě přes levou (v jednom páru)

křížení (2) - přehazování levé nitě přes pravou (ve dvou párech)

polohod (3) – současné kroucení a křížení (ve dvou párech)

hod (4) – spojení dvou polohodů

Z těchto prvků se dá tvořit velký počet vazebních kombinací a efektů. Odborníci rozeznávají v podstatě pět druhů vazeb:

• splétání = opakovanými hody vzniká pletenec (copánkovitý útvar)
• síťový (gimpový) hod = šestiúhelníky, také dvojité, použití většinou jako výplň
• dírkový hod = varianta síťového hodu, se kterým se často zaměňuje
• plátenko = stejný princip jako plátnová vazba tkanin, střídavě vodorovná a svislá nit
• tvarovací hod = třetí nit ze dvou svisle probíhajících párů nití se mezi ně zaplétá vodorovně. Touto vazbou se tvoří nejhustší místa v krajce

Vazba dává paličkovanému výrobku základní strukturu, která je obvykle doplněna různými efekty jako jsou pikotky, pavoučky, vločky, obtahovačky (rámečky ze silnější niti) apod.^[6][7]

Druhy ručně paličkovaných krajek

Technika paličkování se vyvinula v 16. století, kdy se začala vyrábět v Itálii, v Nizozemí a ve Španělsku. Jednotlivé druhy a varianty dostávaly nejčastěji jméno podle místa nebo regionu, ve kterém se začaly vyrábět a označení jim zůstalo i když se výroba přesunula jinam a nebo se jen (třeba amatérsky) napodobovaly.

K nejznámějším jménům patří: Point d'Angleterre ⁽¹⁾, bruselská ⁽²⁾⁽³⁾, mechelenská ⁽⁴⁾, anglická ⁽⁵⁾, chantilly ⁽⁶⁾, valencienská ⁽⁷⁾⁽⁸⁾, florentská, španělská, vamberecká, torchonská ⁽¹⁰⁾, cluny aj.

Originály těchto druhů se v 21. století najdou jen v muzeích. Ruční paličkování se asi od začátku 20. století zachovalo jen jako umělecké řemeslo a napodobeniny klasických vzorů se zhotovují amatérsky ve volném čase. ^[8]

V České republice jsou v 21. století v tomto oboru významnou událostí každoroční Bienale české krajky ve Vamberku, kde se vystavuje a hodnotí 30-50 nejnovějších prací, mezi kterými jsou obvykle z cca ze 2/3 ručně paličkované krajky. ^[9] Dále se konají dvakrát ročně krajkářské trhy , na jaře a na podzim v Praze.

Strojní paličkování

Strojní výroba je nesrovnatelně rychlejší a levnější než ruční paličkování, některé strojové výrobky jsou tak věrné napodobeniny, že je i odborníci mohou zaměnit s ručně paličkovanými krajkami.

V minulých stoletích se vyráběly také krajky se strojně paličkovanou půdicí zdobenou ručně vypracovanými ornamenty.

Za nejstarší stroj na výrobu průhledných textilií se považuje síťovací stroj angličana Heathcoata patentovaný v roce 1808, na kterém se nechala vyrábět jen síťová struktura s šestihrannými očky nazvaná tyl (podle francouzského města Tulle). ^[6]

Asi o 30 let později vyvinul na jejím základě Angličan Leavers bobinetový stroj (podrobněji popsaný v článku Bobinet). Na stroji se napodobuje paličkování s pomocí člunečků s přízí, která se protahuje mezi osnovními nitěmi. Na těchto zařízeních se dají zhotovit i složitější vzory krajek, v 21. století se nabízejí na prodej tímto způsobem vyrobené valencienské krajky, chantilly aj.

V 80. letech 19. století zkonstruovalo několik různých vynálezců modifikaci splétacího stroje, paličkovací stroj (zvaný také torchonský), který pracuje na principu mechanického paličkování. Na tomto se dají zhotovit krajky s jednoduššími vazbami, např. torchonská. ^[6]

Asi od poloviny 20. století jsou paličkované krajky stále častěji nahrazovány pletenými průhlednými textiliemi z rašlových strojů. Tyto mohou paličkované výrobky jen imitovat, jsou však podstatně levnější a mají téměř neomezené možnosti vzorování. ^[10]

V 21. století se vyrábějí prakticky všechny běžně používané krajky se síťovým podkladem na těchto strojích. Bobinetové a paličkovací stroje se uplatňují jen pro speciality a luxusní zboží.

Galerie paličkovaných krajek

• 
  ⁽¹⁾ Point d'Angleterre- polovina 17. století
• 
  ⁽²⁾ Kravata z bruselské krajky – pozdní 17. století
• 
  ⁽³⁾ Bruselská krajka – pozdní 18. století
• 
  ⁽⁴⁾ Mechelenská krajka – 18. století
• 
  ⁽⁵⁾ Anglická krajka podle bruselského vzoru - polovina 18. století
• 
  ⁽⁶⁾ Chantilly z roku 1865
• 
  ⁽⁷⁾ Valencienská krajka z roku 1875
• 
  ⁽⁸⁾ Valencienská krajka z bobinetového stroje
• 
  ⁽⁹⁾ Detail strojně paličkované krajky
• 
  ⁽¹⁰⁾ Torchon (ručně paličkovaný) – pozdní 19. století

Odkazy

Reference

Literatura

• Schöner: Spitzen, Enzyklopädie der Spitzentechniken, VEB Fachbuchverlag, Leipzig 1984, 384 stran, Lizenznummer 114-210/89/ 84 LSV 3913
• Domanjová: Paličkování, Grada Publishing Praha 2010, ISBN 978-80-247-3229-9

Související články

• Rašlové pleteniny
• Záclona

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu paličkování na Wikimedia Commons
• Ukázka výrobků

Zdroj