Palaeognathae

Jak číst taxoboxBěžci
alternativní popis obrázku chybí
Nandu pampový (Rhea americana)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída běžci (Paleognathae)
Pycraft, 1900
řády
Sesterská skupina
letci (Neognathae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Běžci (Paleognathae) je jedna ze dvou současných podtříd ptáků (druhou podtřídou jsou letci).[p 1]

Mezi běžce se řadí několik současných řádů ptáků, tinamy (Tinamiformes), kiviové (Apterygiformes), kasuáři (Casuariiformes), nanduové (Rheiformes) a pštrosi (Struthioniformes). Všichni dobře běhají a kromě tinam jsou nelétaví. K běžcům patří i vícero vyhynulých řádů: aepyornisové (Aepyornithiformes), Ambiornithiformes, dinornisové (Dinornithiformes, např. moa), Gansuiformes, Paleocursornithiformes a Lithornithiformes.

Obecné znaky

Společnými rysy běžců jsou lebeční báze paleognátního typu, specifická stavba pánve, zjednodušené (pravidelné) rozmístění opeření na těle, přítomnost penisu a způsob hnízdění, kde o vejce a mláďata pečuje především samec.[1]

Fylogeneze

Kostra a vejce Aepyornise v muzeu v Gentu
Srovnání kivi, pštrosa a moa

Běžci byli dlouhodobě považováni za samostatnou skupinu ptáků (mimo tinam), záhadou však bylo rozšíření těchto velkých nelétavých ptáků na izolovaných místech jižní polokoule. Rozluštění přinesl objev kontinentálního driftu – nelétaví byli předci dnešních běžců, jejichž potomci se zachovali na troskách bývalého kontinentu Gondwana. Řada pozdějších studií dnes společný původ běžců potvrdila. V průběhu vývoje se běžci rozšířili několikrát i do dalších částí světa (fosilní pozůstatky z Evropy a Jižní Ameriky, ptáci moa na Novém Zélandu, kteří nejsou příbuzní s recentími kivi).

Nejstarší skupinou podřádu jsou pštrosi, kteří tvoří sesterskou skupinu všech ostatních běžců. Mezi ostatními běžci pak tvoří monofyletické skupiny australo-asijské druhy (kiviové, emuové a kasuáři) a jihoamerické druhy (nanduové a tinamy). Ke ztrátě schopnosti létat nedošlo u předka všech běžců, ale nejméně třikrát po sobě nezávisle v průběhu vývoje běžců (u pštrosů, australských a jihoamerických běžců).[2]

Rozměry této skupiny ptáků se v průběhu evoluce zvětšovaly zejména vlivem klimatických změn, nejpravděpodobněji pak výrazným postupným ochlazováním. Podrobný výzkum ukázal, že největší druhy, jejichž hmotnost přesahovala zhruba 120 kg, se objevily až v posledních 9 milionech let.[3]

Systém

Lov na moa (rekonstrukce)
Pštros dvouprstý (Struthio camellus)
Kasuár přilbový (Casuarius casuarius)
Emu hnědý (Dromaius novaehollandiae)
Kivi (Apteryx sp.)
Tinama pestrobarvá (Crypturellus variegatus)

[4]

  • † Lithornithiformes – primitivní běžci, podobní tinamám, kteří dosud neztratili schopnost letu; několik druhů je známo ze starších třetihor Evropy a Severní Ameriky
  • † Dinornithidae, ptáci moa – několik druhů obřích běžců (výška až 3,3 m), žijících v miocénu až holocénu na Novém Zélandu; vymřeli s příchodem prvních kolonistů
    • Anomalopteryx – menší druh, žijící v pobřežních lesích převážně na Severním ostrově[5]
    • Dinornis – obří druhy
    • Emeus
    • Euryapteryx
    • Megalapteryx
    • Pachyornis – asi 5 druhů s mohutným tělem a nohami
    • Zelornis
  • † Aepyornithiformes – vyhynulí běžci, žijící na Madagaskaru
    • † Aepyornithidae – obrovští běžci, dorůstající výšky až 3 m a hmotnosti 450 kg; 8 druhů žilo v pleistocénu až holocénu Madagaskaru
    • † Mullerornithidae – druhá vývojová linie jihomadagaskarských vyhynulých běžců (vyčleněna z Aepyornithidae v roce 2023)[6]
      • Mullerornis
  • Struthionidae, pštrosi – dva druhy v Africe (dříve i v Asii); řada dalších fosilních druhů
  • Casuariidae, kasuáři
    • Casuarius casuarius, kasuár přilbový
    • C. bennetti, kasuár menší
    • C. unappendiculatus, kasuár jednolaločný
    • C. lydekkeri
    • Dromaius novaehollandiae, emu hnědý
    • D. baudinianus, emu ostrovní – žil na ostrově Kangaroo Island, byl vyhuben kolem roku 1827
    • D. ater, emu malý – malý druh, žil na ostrově King Island mezi Austrálií a Tasmánií; poslední jedinec zemřel v zajetí v roce 1822
    • D. ocypus – fosilní druh (pliocén Austrálie)
    • Emuarius – dva fosilní druhy (oligocén až miocén severní Austrálie)
  • Apterygidae, kiviové
  • Rheidae, nanduové
  • † Opisthodactylidae
    • Opisthodactylus – fosilní rod (miocén Argentiny)
    • Diogenornis – fosilní rod (paleocén)
  • Tinamiidae, tinamy – 48 druhů ve střední a Jižní Americe[7]
    • Tinaminae, lesní tinamy
      • Crypturellus – 21 druhů
      • Nothocercus – 3 druhy
      • Tinamus – 5 druhů
    • Nothurinae, stepní tinamy
      • Eudromia – 2 druhy chocholatých tinam
      • Nothoprocta – 7 druhů
      • Nothura – 5 druhů
      • Rhynchotus – 2 druhy
      • Taoniscus – 1 druh
      • Tinamotis – 2 druhy

Odkazy

Poznámky

  1. V dřívějším pojetí byli jako běžci označováni titéž ptáci mimo tinam, s latinským označením Ratitae.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paleognathae na anglické Wikipedii.

  1. GAISLER, Jiří; ZIMA, Jan. Zoologie obratlovců. 2., přepracované vyd. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1484-9. Kapitola Běžci, s. 476. 
  2. HARSHMAN, John, a kol. Phylogenetic evidence for multiple losses of flight in rarite birds. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2008, roč. 105, čís. 36, s. 13462-13467. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-20.  Archivováno 20. 3. 2009 na Wayback Machine.
  3. Nicholas M. A. Crouch & Julia A. Clarke (2019). Body size evolution in palaeognath birds is consistent with Neogene cooling-linked gigantism. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2019.05.046
  4. http://www.absoluteastronomy.com/topics/Paleognathae
  5. Jamie R. Wood, Melanie J. Vermeulen, Nicola Bolstridge, Shar Briden, Theresa L. Cole, Jessica Rivera-Perez, Lara D. Shepherd, Nicolas J. Rawlence & Janet M. Wilmshurstaf (2021). Mid-Holocene coprolites from southern New Zealand provide new insights into the diet and ecology of the extinct little bush moa (Anomalopteryx didiformis). Quaternary Science Reviews. 106992. doi: https://doi.org/10.1016/j.quascirev.2021.106992
  6. GREALY, Alicia; MILLER, Gifford H.; PHILLIPS, Matthew J.; CLARKE, Simon J.; FOGEL, Marilyn; PATALWALA, Diana; RIGBY, Paul. Molecular exploration of fossil eggshell uncovers hidden lineage of giant extinct bird. S. 914. Nature Communications [online]. 2023-02-28 [cit. 2023-03-08]. Roč. 14, čís. 1, s. 914. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-023-36405-3. PMID 36854679. (anglicky) 
  7. BERTELLI, Sara; GIANNINI, Norberto P.; GOLOBOFF, Pablo A. A phylogeny of the Tinamous (Aves: Palaeognathiformes) based on integumentary characters. Syst. Biol.. 2002, roč. 51, čís. 6, s. 959-979. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Literatura

Externí odkazy

Zdroj