Palác Pachtů z Rájova (Celetná 36)

Palác Pachtů z Rájova na nároží Celetné ulice ; a Ovocného trhu
	Palác Pachtů z Rájova na nároží Celetné ulice a Ovocného trhu
Účel stavby
	mincovní úřad, městský palác, sídlo soudu
Základní informace
Sloh	Pozdní baroko
Architekt	Jan Josef Wirch
Výstavba	1755
Materiál	Zdivo
Stavebník	František Josef Pachta z Rájova
Další majitelé	Pachtové z Rájova
Současný majitel	Obvodní soud pro Prahu 1
Pojmenováno po	Pachtové z Rájova
Poloha
Adresa	Celetná 587/36; 110 00, Praha 1, Staré Město, Česko
Ulice	Celetná a Ovocný trh
Souřadnice	50°5′13,92″ s. š., 14°25′33,6″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	38672/1-320 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Palác Pachtů z Rájova, či Pachtovský palác, původně Langerovský palác, zvaný též Nová mincovna, nebo Seebergerovský palác^[1], je barokní budova čp. 587/I na nároží Celetné ulice a Ovocného trhu, jeho adresa je Celetná 587/36 a Ovocný trh 587/14, Staré Město, Praha 1. Je chráněn od roku 1958 jako kulturní památka.^[2]

Dějiny a popis paláce

V místech dnešního paláce, na nároží Celetné ulice a Ovocného trhu, místě blízko Králova dvora, stával dům staroměstské patricijské rodiny rodu Velfloviců. Roku 1409 jej získal král Václav IV. a využíval ho pro potřeby dvora; dům byl údajně pověstný tím, že na jeho fasádě byly vymalovány nahé lazebnice.^[3] V roce 1420 byl dům zkonfiskován staroměstskou obcí, která jej upravila na mincovnu. Ta byla v provozu do roku 1434 a poté byla zrušena. Nejpozději v roce 1454 dům na čas připadl královně Johaně († 1475), manželce Jiřího z Poděbrad, a byl proto nazýván Dvůr králové.^[4] Johana zde pobývala i po manželově smrti r. 1471, byla v dobrých vztazích i s králem Vladislavem, ale i tak nakonec kolem roku 1473 Johana přesídlila do sídla českých královských vdov, věnného města Mělníka. Je možné, že se zde narodil i syn Jiřího a Johany, Hynek z Poděbrad (nebo se tak stalo v královském paláci).

Mincovna byla znovu obnovena roku 1539 a fungovala až do roku 1784,^[5]^[6] kdy se zde usídlilo Zemské vojenské velitelství. Rozsáhlý objekt měl současně obytné prostory, v nichž v polovině 19. století bydlela rodina Seebergerova, která palác dala adaptovat a po níž se pak nazýval Seebergerovský.

Stavbu rokokového paláce ihned po koupi roku 1737 zahájil Josef Ignác rytíř Langer, pravděpodobně podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera.^[7] Po roce 1755 ve stavební činnosti ještě pokračoval nejvyšší mincmistr František Josef hrabě Pachta; ten dal palác adaptovat do podoby pozdně barokního paláce podle projektu, jehož autorem je Jan Josef Wirch. Za pozornost stojí trojdílný portál z těchto úprav s plastikami horníků a vojáků, vytvořený sochařem Ignácem Františkem Platzerem roku 1759. Palác v roce 1784 ještě upravoval Filip Heger pro vojenské velitelství.^[3]

V revolučním roce 1848 se před palácem střetli pražští vzbouřenci s vojáky pod velením zemského velitele, generála Alfreda z Windischgrätze. Za neznámých okolností se obětí bojůvek stala manželka generála Windischgrätze, Marie Eleanora rozená ze Schwarzenbergu, která přihlížela dění z okna.

V roce 1849 přešel palác pod správu ministerstva spravedlnosti a zemského soudu, a v letech 1857–1861 pak došlo k dalším stavebním úpravám, snad podle projektu Josefa Maličkého.^[7] Především byla soudní budova rozšířena o křídlo do Ovocného trhu a z původního polopatra bylo vytvořeno druhé patro. Z novodobých úprav je nejvýznamnější prolomení loubí v Celetné ulici v roce 1938.^[4]

Také v současné době v areálu sídlí soudní instituce, Obvodní soud pro Prahu 1 a Obvodní soud pro Prahu 7.^[8]

Dispozice areálu je v důsledku jeho vzniku v mnoha etapách složitá. Palác tvoří historická budova a novostavba z 19. století. Z historické budovy, původně pětikřídlé, zůstala zachována křídla obklopující dvůr. Jižní křídlo bylo v 19. století zbouráno. Fasáda do Celetné ulice má 9 os, v přízemí je monumentální portál s postavami od I. F. Platzera, které podpírají balkon s kovovým rokokovým zábradlím. Fasáda historické budovy do Ovocného trhu je mírně zalomená, má šestiosou a pětiosou část. V základech paláce je pozdně gotické sklepení, klenby v přízemí jsou z doby pozdně barokní.

Novější budova je obrácená do Ovocného trhu, má 17 os. Člení ji trojice tříosých risalitů, nad středním risalitem je štít.^[2]

Galerie

Průčelí hlavní budovy (Celetná)
Portál průčelí v Celetné
Postavy vojáků
Průčelí novější budovy (Ovocný trh)
Jeden ze dvou portálů novější budovy

Odkazy

Reference

↑ https://pamatkovykatalog.cz/seebergrovsky-palac-15699333
↑ ^a ^b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-09-17]. Identifikátor záznamu 150670 : Soud Pachtův palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
↑ ^a ^b Poche (1985), s. 166
↑ ^a ^b Vlček (1996), s. 392
↑ FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 110. Dále jen Tři francouzští kavalíři.
↑ POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 3., aktualizované a doplněné. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2001. 536 s. ISBN 80-7185-373-9. S. 187.
↑ ^a ^b Vlček (1996), s. 391
↑ CHVÁTAL, Marek. Nová mincovna (Pachtovský palác) [online]. Praha: Královská cesta [cit. 2014-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-30.

Literatura

RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl 1. Praha: Pavel Körber, 1903. Dostupné online. S. 110–112.
Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 54.
POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 166.
VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 392–393.