Paavo von Pandy

Paavo von Pandy
Rodné jméno Pál István Eduárd Pándy
Narození 7. srpna 1905
Maďarsko Gyula, župa Békés, Uhersko
Úmrtí 24. září 1986 (ve věku 81 let)
Finsko Inari, provincie Laponsko, Finsko
Národnost finská a maďarská
Choť Heika Maria Hemmilä
Klaudia Lauronen (od r. 1951)
Děti 3
Rodiče Kálmán Pándy
Aino Maria Edvardintytär Hjelt
Příbuzní Edvard Hjelt (děda)
Vojenská kariéra
Doba služby 192? – 1931
1940 – 1944
Složka maďarská pohraniční stráž
finská armáda
Války Zimní válka
Pokračovací válka

Paavo von Pandy, celým jménem maďarsky Pál István Eduárd Pándy, (7. srpna 1905, Gyula[1] – 24. září 1986, Inari) byl finský polyglot, průvodce a propagátor Laponska, spisovatel a voják maďarského původu.[2]

Biografie

Jeho otcem byl známý maďarský neurolog a psychiatr Kálmán Pándy (1868 – 1945), matkou mu byla zdravotní sestra Aino Maria Edvardintytär Hjelt (1881 – 1937) ze švédsky mluvící finské rodiny Edvarda Hjelta, prvního finského velvyslance v Berlíně. Rodiče uzavřeli sňatek 7. dubna 1904 v Helsinkách.[3] Pándy se narodil 7. srpna 1905 v maďarském městě Gyula v župě Békés. Dětství strávil v Sedmihradsku, které ještě tehdy bylo součástí Uherska, ale často navštěvoval i matčiny příbuzné ve Finsku. Nastoupil vojenskou kariéru, studoval na hospodářského a jezdeckého důstojníka. Později nastoupil k maďarské pohraniční stráži, kterou musel ale ve 30. letech opustit ze zdravotních důvodů.[2] Na radu lékařů doporučujících mu změnu prostředí se s blíží smrtí své matky a na pozvání svých finských příbuzných roku 1936 trvale přestěhoval na sever do Petsama, které ještě tehdy bylo součástí Finska. Oženil se s Finkou a požádal pak o finské státní občanství, které mu ale bylo pro zamítavé stanovisko finské policie odepřeno. V čase zimní války dobrovolně sloužil ve finské armádě, za což mu bylo dne 14. února 1941 finským prezidentem Ristem Rytim uděleno státní občanství Finska.[2] Za pokračovací války sloužil jako finsko-německý styčný důstojník, za což byl vyznamenán jak Finy, tak Němci.

V průběhu války zemřela jeho první manželka. Po válce se usadil na severu Laponska v obci Inari, kde se také znovu oženil s tamější venkovskou učitelkou Klaudií Lauronen (1914 – 1998). Zpočátku živil svou rodinu z prací v lese, poté se stal překladatelem a turistickým průvodcem. Dokonce mu byl samotnými laponskými Sámy udělen souhlas k oblékání se do tradičního sámského oděvu.[2] Postupem času procestoval několik evropských zemí, kde propagoval turistické atrakce celého Laponska a sámský způsob života. Tehdejší finský i zahraniční tisk jej nejednou nazval „velvyslancem Laponska“[4] a „otcem laponského marketingu“.[2]

Soukromý život

Jako průvodce plynně hovořil osmero jazyky: anglicky, finsky, francouzsky, maďarsky, německy, italsky, rumunsky, švédsky a na střední úrovni komunikoval mimo jiné také portugalsky a španělsky.[2] Od konce druhé světové války navštívil své rodné Maďarsko pouze jednou, a to roku 1968. Zemřel 24. září 1986 v laponském Inari. Měl dva syny Jorma a Mikko (* 1952) a dceru Annikki (* 1954).

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Paavo von Pandy na finské Wikipedii a Pándy Pál na maďarské Wikipedii.

  1. ↑ Narození je zaevidováno v civilní matrice (kniha narozených) města Guyla, č. 491/1905.
  2. ↑ a b c d e f FODOR, György. In: CSÚCS, Sándor. Finnugor Világ. Solymár: Reguly Társaság, 2021. Dostupné online. ISSN 1416-776X. Kapitola Pándy Pál, a gyulai lapp legenda, s. 22–28. (maďarsky)
  3. ↑ Záznam o sňatku v zahraničí je zapsán v civilní matrice manželství města Gyula, č. 88/1904.
  4. ↑ HAÁSZ, János. A magyar báró, aki Lappföld híressége lett. TELEX [online]. 1. květen 2021. Dostupné online. (maďarsky) 

Literatura

  • Hans Lidman: Nordkalott (Kalandos Észak). 1964
  • Erno Paasilinna a Antti Tuuri: Isoa Inaria kiertämässä (Vitorláztunk Nagy Inari tón körül). 1999

Související články

Externí odkazy

Zdroj