Předpřítomný čas

Perfektum (z latinského perfectum, doslova „dokončené“) je slovesný čas, který v některých jazycích vyjadřuje ukončenost minulého děje. Často vyjadřuje minulý děj, který má nějaký vztah k přítomnosti. Někdy se též nazývá předpřítomný čas. Patří mezi tzv. relativní slovesné časy.

Perfektum se používá např. v latině, románských nebo germánských jazycích.

Slovanské jazyky

Ve většině slovanských jazyků v minulosti nahradilo všechny ostatní minulé časy (aorist, imperfektum, plusquamperfektum – ty se však zachovaly např. v bulharštině). V současnosti se používá k vyjádření všech minulých dějů a označuje se jako préteritum.

Tvoří se pomocí příčestí minulého (l-ového) a přítomných tvarů pomocného slovesa být (byl jsem, byl jsi atd.).

V západoslovanských jazycích (včetně češtiny) pomocné sloveso ve 3. osobě odpadá; v ruštině odpadá ve všech osobách (např. я был [ja byl] – byl jsem); v jihoslovanských jazycích je pomocné sloveso ve všech osobách přítomné.

V polštině není pomocné sloveso být samostatným slovem, ale jeho zkrácené tvary se připojují ke slovesu nebo jinému slovu (např. byłem - byl jsem, byłeś - byl jsi, byls); v hovorové češtině se podobně připojuje s pouze ve 2. osobě jednotného čísla (Kam's koukal?, Udělalas to dobře.).

Praslovanské perfektum označovalo původně přítomný stav vzniklý následkem ukončeného minulého děje, teprve později se tato konstrukce začala používat i ve funkci slovesného času. Příčestí minulé bylo tedy vlastně krátkým (jmenným) tvarem přídavného jména. Původní význam dnešní konstrukce přišel jsem tedy zřejmě byl (šel jsem a) jsem přišlý.

Bulharština

V bulharštině se tento čas nazývá "Минало неопределено време" (Minulý neohraničený/neurčitý čas) nebo "Перфект" a plní funkci předpřítomného času. Jde o složený minulý čas. Tvoří se pomocí slovesa "съм" (být) a slovesa v příčestí minulém (velmi podobné tvary jako v češtině, říká se mu l-ové příčestí). Vyjadřuje děj, který sice proběhl v minulosti, ale jeho působení sahá do přítomnosti. Perfektum zdůrazňuje samotný děj a jeho výsledky, nikoliv dobu průběhu, okolnosti děje a vlastní zkušenosti. ^[1]

Perfektum slovesa "пиша" (=psát)

	sg	pl
1. os.	писал съм	писали сме
2. os.	писал си	писали сте
3. os.	писал е	писали са

Pomocné sloveso je ve třetích osobách zachováno. Bez něj by větná konstrukce měla jiný význam (šlo by o formu nepřímé výpovědi). Bulharština si zachovala původní praslovanský systém minulých časů, kromě perfekta používá aorist, imperfektum a plusquamperfektum.

Germánské jazyky

Perfektum se v germánských jazycích tvoří jako složený čas z pomocného slovesa s významem mít, případně být (viz Němčina), a příčestí minulého/trpného (supina ve švédštině). Původní germánské jazyky měly pouze 2 časy – přítomný a minulý. Perfektum se vyvinulo jako slovesný čas ve středověku z konstrukcí s významem „(udělal jsem a) mám uděláno“ (angl. I have done).

Angličtina

V angličtině se tvoří pomocí slovesa have (mít) a příčestí minulého/trpného, které u pravidelných sloves přibírá koncovku -ed (stejný tvar jako préteritum):

• I have booked – zarezervoval jsem (a je to hotové)
• I have done (nepravidelné) – udělal jsem (a je to hotové)
• I have never seen (nepravidelné) – nikdy jsem neviděl (až doteď)

Používá se k vyjádření (nedávno) ukončených dějů, jejichž následky přetrvávají do přítomnosti. V záporných větách vyjadřují naopak děj, který se dosud neuskutečnil.^[2]

Průběhová forma (specifická pro angličtinu) vyjadřuje děje, které začaly v minulosti a probíhají/přetrvávají i do současnosti. Tvoří se konstrukcí have been + -ing:

• I have been living here for 2 years. – Jsem tu žijící 2 roky.

Perfektum se v angličtině vyvinulo ve 14. století. Původně se u sloves pohybu tvořilo pomocí slovesa be (být) jako v němčině, do konce 19. století se však přestalo toto pomocné sloveso používat. Dnes se výhradně používá have.

Němčina

V němčině se tímto termínem označuje složený čas minulý. V současnosti se rozdíl mezi préteritem a perfektem stírá, ale v hovorové němčině perfektum značně převládá.

Německé perfektum se tvoří z pomocného slovesa (sein nebo haben) a příčestí minulého slovesa. Příčestí minulé se v německé větě klade až na konec.

Silná slovesa tvoří perfektum z pomocného slovesa haben, avšak jestliže sloveso vyjadřuje pohyb, bývá pomocným slovesem tvar slovesa sein. Dále se příčestí minulé skládá z předpony „ge-“,kořenu slovesa a přípony „-en“. V kořenu slovesa je oproti přítomnému času změna v kmenové samohlásce.

Příklad

• ich habe gesungen
• du hast gesungen
• er hat gesungen

• wir haben gesungen
• ihr habt gesungen
• sie haben gesungen

Slabá slovesa tvoří perfektum z pomocného slovesa haben. Dále příčestí minulé se skládá z předpony „ge-“,kořenu slovesa a přípony „-t či -et“.

Příklad

• ich habe gelernt
• du hast gelernt
• er hat gelernt

• wir haben gelernt
• ihr habt gelernt
• sie haben gelernt

Sloveso s neodlučitelnou předponou

Pokud je to sloveso takové, že má neodlučitelnou předponu, tedy be-, ge-, ent-, emp-, er-, ver-, zer- a v některých případech miss- (např. verstehen, bekommen, entschieden, erzählen, missachten ...), nebo když kmen slovesa končí na -ieren,(např. reparieren, fotografieren...), tak předpona „ge-“ v příčestí minulém není.

Příklad

• ich habe erzählt
• du hast erzählt
• er hat erzählt

• wir haben erzählt
• ihr habt erzählt
• sie haben erzählt

Sloveso s odlučitelnou předponou

Pokud je to sloveso ovšem takové, že má odlučitelnou předponu (např. aufstehen, anfangen, fernsehen, sich vorstellen, ...), tak se předpona „ge-“ v příčestí minulém vkládá mezi odlučitelnou předponu a kořen slovesa.

Příklad

• ich bin aufgestanden
• du bist aufgestanden
• er ist aufgestanden

• wir sind aufgestanden
• ihr seid aufgestanden
• sie sind aufgestanden

Románské jazyky

Španělština

Jedním z minulých časů užívaných ve španělštině je Pretérito perfecto compuesto. V češtině bývá označován jako předpřítomný čas.^[3]

Tvoření

Tvoří se pomocí pomocného slovesa haber + příčestí minulé.

Pomocné sloveso	Příčestí minulé
he	hablado, comido, vivido, dicho, puesto, …
has
ha
hemos
habeís
han

Užití

Děje probíhající v časovém úseku, který začal v minulosti a stále trvá. Mluvčí ho nepovažuje za ukončený.
Este año hemos decidido ir al norte de Bohemia. – Letos jsme se rozhodli jet do severních Čech

Esta semana ha cumplido 28 años. – Tento týden mu bylo osmadvacet.

Děje, které samy nebo svými důsledky zasahují do přítomnosti
Ya he comprado los billetes de autobús. – Už jsem koupil lístky na autobus. (Tedy mám je.)

Manolo ha cumplido 28 años. – Manolo oslavil osmadvacáté narozeniny / Monolovi už je osmadvacet.

Latina

	sg	pl
1. os.	laudavi	laudavimus
2. os.	laudavisti	laudavistis
3. os.	laudavit	laudaverunt

Italština

	sg	pl
1. os.	ho avuto	abbiamo avuto
2. os.	hai avuto	avete avuto
3. os.	ha avuto	hanno avuto

	sg	pl
1. os.	sono stato	siamo stati
2. os.	sei stato	siete stati
3. os.	è stato	sono stati

Reference

Literatura

• Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (ed.). Encyklopedický slovník češtiny. Nakl. Lidové noviny. Praha 2002. ISBN 80-7106-484-X.
• Načeva-Marvanová M., Perfektum v současné češtině. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2010, ISBN 978-80-7422-041-8.
• Viereck W., Viereck K., Ramisch H. Encyklopedický atlas anglického jazyka. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2004, s 87. ISBN 80-7106-569-2.

Zdroj