Oxid tellurový
| Oxid tellurový | |
|---|---|
| Systematický název | Oxid tellurový |
| Anglický název | Tellurium trioxide |
| Německý název | Tellurtrioxid |
| Sumární vzorec | TeO3 |
| Vzhled | žlutooranžový až hnědožlutý prášek (α) šedé krystalky (β) |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13451-18-8 |
| PubChem | 83481 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 175,60 g/mol |
| Teplota tání | 395 °C (rozklad) |
| Hustota | 5,075 g/cm3 (α, 105 °C) 6,21 g/cm3 (β) |
| Rozpustnost ve vodě | horká voda (α) málo (β) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
zásady (na tellurany) |
| Měrná magnetická susceptibilita | 18,3×10−6 cm3 g−1 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | amorfní (α) |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −350 kJ/mol |
|
Některá data mohou pocházet z datové položky.
| |
Oxid tellurový je jedním z oxidů telluru, který v něm má oxidační číslo VI.
Příprava
Připravuje se dehydratací kyseliny hexahydrogentellurové:
- H6TeO6 → TeO3 + 3 H2O
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
