Oxid antimonitý

Oxid antimonitý
Obecné
Systematický název	Oxid antimonitý
Anglický název	Antimony trioxide
Německý název	Antimon(III)-oxid
Sumární vzorec	Sb4O6
Vzhled	Bílá práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	1309-64-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	215-175-0
Indexové číslo	051-005-00-X
Vlastnosti
Molární hmotnost	291,52 g/mol
Teplota tání	656 °C
Teplota varu	1 426 °C
Teplota změny krystalové modifikace	572 °C
Hustota	5,19 g/cm3 (α-modifikace) 5,778 g/cm3 (β-modifikace)
Rozpustnost ve vodě	1,4 mg/100 ml (30 °C)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	rozpustný v koncentrovaných kyselinách a zásadách
Relativní permitivita εr	12,8
Tlak páry	13,3 hPa (660 °C)
Měrná magnetická susceptibilita	−2,978 Sm−1
Struktura
Krystalová struktura	krychlová (α-modifikace) kosočtverečná (β-modifikace)
Hrana krystalové mřížky	a=1 113 pm (α-modifikace) a=492 pm; b=1 246 pm; c=542 pm (β-modifikace)
Koordinační geometrie	pyramida
Dipólový moment	0 C.m
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−709 kJ/mol (α-modifikace)
Entalpie tání ΔHt	188 J/g
Entalpie varu ΔHv	256 J/g
Standardní molární entropie S°	133 J.K−1.mol−1 (α-modifikace)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−626,5 kJ/mol (α-modifikace) −617,8 (β-modifikace)
Bezpečnost
GHS07 GHS09 [1] Varování[1]
R-věty	R40
S-věty	S2, S22, S36/37
NFPA 704	1 2 0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid antimonitý (chemický vzorec Sb₄O₆, někdy zkráceně jen Sb₂O₃) je nejdůležitější sloučeninou antimonu.

Příprava

Oxid antimonitý lze připravit více způsoby:

• Spalováním elementárního antimonu na vzduchu:

4 Sb + 3 O₂ → Sb₄O₆.

• Hydrolýzou chloridu antimonitého:

4 SbCl₃ + 6 H₂O → Sb₄O₆ + 12 HCl.

• Pražením minerálů antimonu (hlavní průmyslová metoda přípravy).

Chemické vlastnosti

Oxid antimonitý je amfoterní oxid. Lze ho přímo oxidovat na oxid antimoničný nebo jiné sloučeniny antimoničné. Také ho lze jednoduše redukovat na antimon.

Struktura

V pevném stavu se oxid antimonitý vyskytuje ve struktuře, která tvarem odpovídá struktuře adamantanu. Každý atom antimonu je vázán se třemi atomy kyslíku a ty následně s dalšími třemi atomy antimonu. Všechny atomy antimonu jsou tedy vzájemně provázány přes "kyslíkové můstky". Je proto vhodnější zapisovat vzorec oxidu jako Sb₄O₆ a nikoliv Sb₂O₃ i když tento zápis není chybně, ale nezachycuje plně strukturu sloučeniny.

V plynné fázi existuje tento oxid v dimerní formě Sb₄O₆, která je isostrukturní s oxidem fosforečným, tato forma je přítomna také v krystalické kubické formě. Monoklinická forma má lístkovou strukturu složenou z pyramidálních skupin {SbO₃}, které sdílejí atom kyslíku.

Použití

• Retardér hoření pro textil a polymery
• Kalící činidlo pro skla, keramiku a glazury
• Pigment

Toxikologie

Oxid antimonitý je pouze slabě absorbován zažívací soustavou, hlavní cestou expozice je vdechování prachu. Vylučování antimonu z těla je pomalé, takže je nebezpečný z hlediska chronické toxicity. Akutní otravy nejsou časté.^[zdroj?]

Reference

Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid antimonitý na Wikimedia Commons

Zdroj