Oxid železnatý

Oxid železnatý
Obecné
Systematický název Oxid železnatý
Anglický název Iron(II) oxide
Německý název Eisen(II)-oxid
Sumární vzorec FeO
Vzhled černá pevná práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 1345-25-1
PubChem 14945
ChEBI 50820
Vlastnosti
Molární hmotnost 71,846 g/mol
Teplota tání 1 377 °C
Teplota varu ≈ 2 400 °C
Hustota 5,90 g/cm³
Index lomu nD= 2,32
Tvrdost 6,5
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech 		kyseliny
Součinitel tepelné vodivosti 0,557 W m−1 K−1 (50 °C)
Měrná magnetická susceptibilita 6,5×10−6 cm3 g−1
Povrchové napětí 585 mN/m (1 420 °C)
Struktura
Krystalová struktura krychlová plošně centrovaná
Hrana krystalové mřížky a=430 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −277,6 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 440 J/g
Entalpie varu ΔHv 3 200 J/g
Standardní molární entropie S° 60,75 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −257,1 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,732 J K−1 g−1
Bezpečnost
R-věty žádné nejsou
S-věty žádné nejsou
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid železnatý je jedním z oxidů železa. Tento oxid má černou barvu, vyskytuje se v podobě prášku s chemickým vzorcem FeO. Skládá se ze železa v oxidačním čísle 2, které je vázáno na kyslík. Jeho nerostná podoba je známa jako wüstit. Oxid železnatý představuje jeden příklad nestechiometrické sloučeniny a koeficienty železa a kyslíku se mohou měnit a tvořit krystalické tvary.

Oxid železnatý je také obsažen v pigmentu. FDA (Food and Drug Administration) schválil používání tohoto oxidu pro kosmetiku a někdy je také používán do tetovacích inkoustů.

Příprava

Oxid železnatý vzniká tepelným rozkladem šťavelanu železnatého:[1]

FeC2O4 → FeO + CO2 + CO

Tepelný rozklad probíhá v inertní atmosféře, jinak vzniká oxid železitý. Podobný postup lze použít i pro syntézu oxidu manganatého a oxidu cínatého.[2][3]

Reakce

FeO je stabilní jen při teplotách nad 575 °C, za nižších teplot disproporcionuje na oxid železnato-železitý a kovové železo:[1]

4 FeO → Fe3O4 + Fe

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b GREENWOOD, Norman Neill; EARNSHAW, Alan. Chemie prvků. Sv. 2.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 13 s. S.794-1635 s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 1333. 
  2. ↑ H. Lux "Iron (II) Oxide" in Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1497.
  3. ↑ Practical Chemistry for Advanced Students, Arthur Sutcliffe, 1930 (1949 Ed.), John Murray - London

Externí odkazy

Zdroj